20 Cdo 4888/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné PEIT Company s.r.o., se sídlem v Moravské Třebové, Čs.
armády 93/16, IČ 259 50 142, zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se
sídlem ve Svitavách, Soudní 1, proti povinné J. Z., zastoupené JUDr. Petrem
Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 7, pro 2.750.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 Nc
3477/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové -
pobočky v Pardubicích ze dne 10. dubna 2008, č. j. 22 Co 9/2008 - 74, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10.
dubna 2008, č. j. 22 Co 9/2008 - 74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil podle § 44 odst. 10 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen „exekuční
řád“), usnesení ze dne 5. 9. 2007, č. j. 10 Nc 3477/2007 - 9, jímž Okresní
soud ve Svitavách nařídil podle notářského zápisu Mgr. Miroslavy Křížové,
notářky ve Svitavách, ze dne 20. 4. 2007, č. j. NZ 34/2007, N 36/2007, se
svolením k vykonatelnosti, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši
2.750.000,- Kč s 1,5 % úrokem z prodlení p.a. z částky 2.750.000,- Kč od 21. 5. 2007 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 2.750.000,- Kč za
každý den prodlení od 21. 5. 2007 a pro náklady exekuce, které budou v průběhu
řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil
soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov. Odvolací soud
dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny; k
námitkám povinné, že splatnost úroku ve výši 1,5 % z dlužné částky p.a. je v
podkladovém notářském zápise stanovena neurčitě (jen „na základě faktury“) a že
v části týkající se smluvní pokuty není notářský zápis vykonatelný z důvodu, že
nebyla stanovena její splatnost, krajský soud uvedl, že v daném případě povinná
svůj dluh uznala ke dni 20. 4. 2007, takže oprávněné nic nebránilo, aby se v
návrhu na nařízení exekuce domáhala plnění v menším rozsahu, tj. smluvního
úroku až od 21. 5. 2007. Rovněž ujednání o smluvní pokutě považoval odvolací
soud za určité a vykonatelné, neboť oprávněné vznikl nárok na zaplacení smluvní
pokuty „ode dne prodlení povinné, tj. od doby, kdy povinná nezaplatila svůj
dluh a tento dluh se stal splatným“. Jestliže oprávněná v návrhu tvrdila, že
povinná nezaplatila žádnou ze splátek, stal se celý dluh splatný následujícího
dne po neuhrazení první dlužné částky, tj. dnem 21. 5. 2007. Odvolací soud
neshledal důvodnou ani námitku povinné, že notářský zápis neobsahuje právní
důvod pohledávky, že podle dohody o narovnání ze dne 20. 4. 2007 měla oprávněné
zaplatit pouze 309.400,- Kč bez „jakéhokoliv smluvního úročení“ či smluvní
pokuty (avšak ani tuto částku není povinna oprávněné plnit) a že neurčitost
vymezení právního vztahu, z něhož pohledávka vznikla, může vést k duplicitnímu
vymáhání takového nároku; v tomto ohledu s poukazem na § 71a § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů, dovodil, že notářský zápis o dohodě nemusí obsahovat zcela jasně a
určitě vymezený právní vztah, na základě kterého měla pohledávka vzniknout,
nýbrž postačí uvést pouze skutečnost, na níž se pohledávka nebo jiný nárok
zakládá. V daném případě notářský zápis obsahuje takovouto skutečnost, a to
dohodu o narovnání uzavřenou mezi účastníky dne 20. 4. 2007, přičemž soud při
nařízení exekuce z hlediska jeho věcného posouzení nezkoumá, zda vymáhané právo
není přiznáno jiným exekučním titulem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, či rozhodnutí ze dne 26. 4. 2006, sp. zn.
20 Cdo 2214/2005); jsou-li
totiž pro tutéž pohledávku vedeny dvě exekuce na podkladě dvou různých
exekučních titulů, je vymožení pohledávky v jedné z nich důvodem pro zastavení
či částečné zastavení druhé exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ve
spojení s § 55 odst. 1 exekučního řádu. Pokud pak povinná namítala neplatnost
notářského zápisu z důvodu, že byl-li sepsán i s P. W. jako ručitelem, který
též svolil k jeho vykonatelnosti, nastává jeho vykonatelnost při existenci
jiných skutečností jinak než u ní, krajský soud uvedl, že povinná svolila k
vykonatelnosti notářského zápisu za svoji osobu a notářský zápis zcela jasně a
určitě specifikuje její dluh. Lze tedy pohledávku oprávněné vůči povinné a vůči
ručiteli oddělit a exekuci lze proti povinné nařídit samostatně, neboť povinná
a ručitel nemají postavení nerozlučných společníků.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné
podáním ze dne 15. 4. 2009), jehož přípustnost dovozuje z „§ 238a o. s. ř.“ ve
spojení s § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., přičemž zásadní význam
napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v otázce „vykonatelnosti
notářského zápisu s ohledem na jeho náležitosti vyžadované ustanovením § 71b
notářského řádu“ a v otázce „vyplývající ze skutečnosti, že soud prvého stupně
nepředložil odvolatelkou doplněné argumenty o nesprávnosti napadeného
rozhodnutí a o neplatnosti a nevykonatelnosti notářského zápisu, podle něhož
byla exekuce nařízena, přičemž soud se s těmito argumenty nevypořádal“. Povinná
rekapituluje námitky obsažené v odvolání a v doplnění odvolání ze dne 17. 10.
2007 s tím, že odvolací soud se s nimi nevypořádal správně, popř. vůbec.
Namítá, že krajský soud nerespektoval ve vztahu k povinnosti zaplatit smluvní
pokutu publikované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20
Cdo 3288/2006, z něhož plyne, že pro vykonatelnost notářského zápisu v části
týkající se smluvní pokuty (vyčíslované denními úroky z dlužné částky) je
nezbytné, aby její splatnost byla konkrétně určena, z čehož dovozuje, že
„ujednání o povinnosti platit smluvní pokutu za každý den prodlení“, je
nedostačující; totéž se týká i úroků z prodlení, jejichž splatnost je stanovena
„na základě faktury“, a „jedná se tak o chybně určenou lhůtu, nikoliv o
podmínku“. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její námitkou
uplatněnou v doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2007, jíž namítala, že „notářský
zápis je ve vztahu k ní nevykonatelný jako celek, neboť postrádá základní
náležitosti, a to písemně vyjádřenou dohodu účastníků o závazku dlužníka splnit
pohledávku ze závazkového právního vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 20 Cdo 533/2002 a 20 Cdo 2737/2004); jeho rozhodnutí je tak podle jejího
názoru nepřezkoumatelné pro neúplnost odůvodnění. Navrhla, aby napadené
usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že předmět plnění byl
v notářském zápise řádně vymezen a že odvolací soud se v odůvodnění rozhodnutí
vypořádal se všemi námitkami povinné. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto,
případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl
o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl.
II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem,
dospěl po přezkoumání věci podle
§ 242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud v
rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyřešil otázku materiální
vykonatelnosti podkladového notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti,
pokud jde o smluvní pokutu; dovolání je proto přípustné podle § 238a odst. 1
písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130
zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen
hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 37 odst. 2 exekučního řádu nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá
exekuční titul podle tohoto zákona, může oprávněný podat návrh na nařízení
exekuce podle tohoto zákona.
Podle § 44 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, soud
usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů,
jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení
exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým
způsobem má být exekuce provedena.
Uvedená ustanovení se podle § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu použijí také
na nařízení exekuce notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného
podle § 71a až 71c zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 71a zákona č. 358/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2009, notář
sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit
pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového
právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden
výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Podle
§ 71b odst. 1 citovaného zákona dohoda účastníků musí obsahovat a) označení
osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby
povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny
(osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok
zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, f) prohlášení povinné osoby o
svolení k vykonatelnosti zápisu. Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky,
popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí
předmětu plnění vázáno (odst. 2). Náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 notář
v zápisu uvede podle shodného prohlášení účastníků (odst. 3).
Soudní praxe - co do podmínek vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti - byla usměrněna již usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 4.
1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č.
4, ročník 2000. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním
titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování
notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby
oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního
vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba
a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění
tedy - vyjádřeno jinak - jaké plnění a v jakém množství má povinná osoba podle
údajů v notářském zápise poskytnout oprávněné osobě) a doba plnění (přesně a
určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění
poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k
vykonatelnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn.
21 Cdo 593/2000, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo
1941/2005). Z uvedeného současně plyne, že v této (relativně samostatné) fázi
vykonávacího řízení soud naopak nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, na základě
něhož vzniká vymáhaný závazek, je či není platný (takový úkon ostatně ani
nemusí být součástí notářského zápisu); jinými slovy, soud se při nařízení
výkonu nemůže zabývat tím, zda zápis odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům
mezi účastníky (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 10. 10. 2000,
sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník
2001 pod poř. č. 15).
V posuzované věci oprávněná navrhla nařízení exekuce podle notářského zápisu
sp. zn. NZ 34/2007, N 36/2007, sepsaného Mgr. Miroslavou Křížovou, notářkou ve
Svitavách, dne 20. 4. 2007 se společností PEIT Copany s.r.o. jako věřitelem a
osobou oprávněnou, J. Z. jako dlužníkem a osobou povinnou a mezi P. W. jako
ručitelem, jímž účastníci uzavřeli „dohodu o splnění pohledávky se svolením k
vykonatelnosti“. V čl. I. bodu 1) tohoto zápisu účastníci shodně prohlásili, že
věřitel má pohledávku vůči J. Z. ve výši 2.750.000,- Kč, a to podle dohody o
narovnání, uzavřené mezi věřitelem a dlužnicí dne 20. 4. 2007, v bodu 2) tohoto
článku „dlužnice prohlásila, že uznává co do důvodu a výše svůj shora uvedený
dluh vůči věřiteli ve výši 2.750.000,- Kč a zavázala se jej uhradit věřiteli v
pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 30.000,- Kč, vždy ke každému
20. dni v měsíci na účet věřitele, počínaje měsícem květen 2007, a to pod
ztrátou výhody splátek“. Dále se v tomto článku uvádí, že „dlužnice je povinna
hradit úrok ve výši 1,5 % z dlužné částky p.a.“, že úrok bude „vyúčtování“
věřitelem vždy k 31. 12. v daném roce fakturou splatnou vždy do konce ledna
následujícího roku a že „pokud nebude sjednaný úrok na základě faktury ve lhůtě
řádně a včas uhrazen, stává se splatným celý zbytek dluhu uvedený v bodu 1) a
2) tohoto článku notářského zápisu. V případě, že splátky nebudou hrazeny řádně
a včas, je dlužnice povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné
částky za každý den prodlení. V bodu 3) článku I. zápisu dlužnice jako povinná
osoba prohlásila, že „v případě, že řádně a včas neuhradí svůj výše uvedený
dluh s příslušenstvím včetně sjednaných smluvních pokut vůči věřiteli, svoluje
k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu ve smyslu ustanovení § 274 písm. e)
o. s. ř.“.
Jestliže tedy z předmětného notářského zápisu ze dne 20. 4. 2007 „o dohodě o
splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti“ nevyplývá stanovení doby k
plnění (splatnost) smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den
prodlení, kterou je „dlužnice povinna zaplatit v případě, že splátky nebudou
hrazeny řádně a včas“, je třeba přisvědčit námitce dovolatelky, že tento
notářský zápis není v této části, která je oddělitelná od dalšího jeho obsahu,
materiálně vykonatelný, a v tomto rozsahu tudíž nemůže být podkladem pro
exekuci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo
3288/2006, na něž dovolatelka poukázala).
Pokud pak jde o úrok z prodlení, sjednaný účastníky označeného notářského
zápisu, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v podkladovém
rozhodnutí nebo jiném titulu vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže
je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), a od kdy a do kdy
je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj). Co se sazby úroků týče,
může být stanovena pevnou částkou nebo určena způsobem, jímž lze výši úroků
nepochybně zjistit (vypočítat). Notářským zápisem ze dne 20. 4. 2007 se povinná
zavázala „hradit úrok ve výši 1,5 % z dlužné částky p.a.“ s tím, že úrok bude
„vyúčtování“ věřitelem vždy k 31. 12. v daném roce fakturou splatnou vždy do
konce ledna následujícího roku, přičemž účastníky bylo současně dohodnuto, že
„pokud nebude sjednaný úrok na základě faktury ve lhůtě řádně a včas uhrazen,
stává se splatným celý zbytek dluhu“ uvedený v článku I. bodech 1) a 2)
notářského zápisu. Z hledisek shora uvedených je jednoznačné to, že jde o roční
úrok z dlužné částky vyúčtovaný věřitelem vždy k 31. 12. v daném roce, přičemž
faktura jím vystavená je splatná vždy do konce ledna následujícího roku. V této
části je proto notářský zápis se svolením k vykonatelnosti materiálně
vykonatelný, neboť z něj lze dovodit rozsah, obsah i dobu plnění, které by
povinná měla poskytnout oprávněné. Námitky dovolatelky, že „se jedná o chybně
určenou lhůtu, nikoliv o podmínku“, není tudíž důvodná; o dohodnutou podmínku
ve smyslu § 36 obč. zák. se v daném případě nejedná.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud rovněž zkoumal, zda
řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), případně jinými vadami řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimiž je dovolací soud
povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, věta druhá, o. s.
ř.), a v tomto směru dospěl k závěru, že odvolací soud zatížil řízení tzv.
jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci [§ 241a
odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Odvolací soud se totiž v odůvodnění napadeného
usnesení nevypořádal s odvolacími námitkami povinné, obsaženými v doplnění
odvolání ze dne 17. 10. 2007, založeném na čl. 25 spisu, jak dovolatel namítá,
a z hlediska těchto námitek je tak rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné
[srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003 a
dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005 pod č. 166, v němž
vyložil, že odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) je ovládáno
zásadou úplné apelace (§ 254 odst. 4 o. s. ř.].
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud
je proto podle § 243b odst.1 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc
vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž se odvolací soud bude
zabývat i námitkami povinné obsaženými v doplnění odvolání ze dne 17. 10. 2007
(viz čl. 25 spisu).
Námitkami povinné, jež uplatnila v doplnění dovolání ze dne 15. 4. 2009,
doručeném Nejvyššímu soudu dne 20. 4. 2009, se dovolací soud nemohl zabývat,
neboť bylo podáno po uplynutí lhůty k dovolání, která v daném případě -
vzhledem k nesprávnému poučení odvolacího soudu o tom, že „proti jeho usnesení
není přípustné dovolání, ledaže by na základě dovolání podaného u Okresního
soudu ve Svitavách ve lhůtě do třiceti dnů ode dne doručení písemného
vyhotovení tohoto usnesení, dospěl dovolací soud k závěru, že ve věci je řešena
otázka zásadního právního významu a dovolání by sám připustil“ - uběhla
uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (srov. § 240 odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne
soud o nákladech dalšího i původního řízení, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním
režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu