20 Cdo 5328/2017-631
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční
věci oprávněného L. J., O.-K., proti povinnému L. M., B., zastoupenému Mgr.
Michaelou Svozilovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 180,
pro 70 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn.
23 Nc 867/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně –
pobočky ve Zlíně ze dne 16. března 2017, č. j. 58 Co 451/2016-504, takto:
Dovolání povinného se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně –
pobočky ve Zlíně ze dne 16. března 2017, č. j. 58 Co 451/2016-504, podle
ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“,
odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel vymezuje přípustnost dovolání podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Patrně
přehlédl, že vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části
první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do
31. prosince 2013. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel
v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je
podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-
li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu
občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu
ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, vymezí-li dovolatel dovolací důvod
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26
Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29.
srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října
2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo
7/2014). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, odvozuje-li přípustnost dovolání z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. platného před novelizací občanského
soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. s účinností od 1. ledna 2013,
čímž nevymezuje žádný ze čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti dovolání
uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání, pro který nelze zkoumat
jeho přípustnost, nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během
níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již
uplynula. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.