USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ČSOB Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, proti povinnému P. H., zastoupenému JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, pro 40 731,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 24 EXE 960/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 15. ledna 2024, č. j. 29 Co 123/2023-101,
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 15. ledna 2024, č. j. 29 Co 123/2023-101, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. V části, v níž dovolatel brojí proti výroku o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, je dovolání nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Co se týče části, v níž dovolatel brojí proti výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolatel vymezil přípustnost dovolání následovně: „…napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a taktéž procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Odvolací soud se podle názoru povinného odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když ho řádně nepoučil o jeho právech, nevyslechl ho ke všem skutečnostem a nevysvětlil mu skutečnosti rozhodné pro případné zastavení výkonu rozhodnutí či pro jeho odklad…“ Tímto způsobem však přípustnost dovolání být založena nemůže. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné. Jedná se o vadu dovolání, neboť to neobsahuje náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, ze dne 16. února 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015, nebo ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl). Dovolatel nadto ani žádnou otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, neformuloval. Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. ledna 2013 předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, či ze dne 14. září 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008). Namítá-li dovolatel (údajné) vady řízení, avšak nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku procesního práva, není tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 4. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu