USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému J. P., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 1/699, pro 264 601,82 Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Českém Krumlově pod sp. zn. 14 EXE 1178/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2022, č. j. 5 Co 1277/2022-90, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání povinného potvrdil usnesení ze dne 22. 9. 2022, č. j. 14 EXE 1178/2019-75, jímž Okresní soud v Českém Krumlově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud uzavřel, že nové ustanovení § 265a o. s. ř. lze použít jen na plnění vymožené od 1. 1. 2022 (za účinnosti právní úpravy provedené zákonem č. 286/2021 Sb.) a nikoli na plnění poskytnuté do tohoto data (pro jehož rozúčtování se používal § 1932 o. z.), jak požadoval povinný. Z přehledu vymoženého plnění, kam je třeba zahrnout i platby poskytnuté přímo oprávněné, je pak zřejmé, že nebyly ještě vymoženy všechny nároky oprávněné. Důvodem je skutečnost, že plnění vymožené do 31. 12. 2021 nemohlo být zúčtováno nejprve na jistinu. Proto stále narůstal úrok z prodlení. Odvolací soud též připomněl, že ohledně vymoženého plnění se exekuce nezastavuje, ale zaniká pověření exekutora v rozsahu vymožené pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce; v posuzovaném případě pak nejde o situaci, kdy by exekutor vymáhal nároky, které by již nebyly kryty exekučním titulem.
2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že řádně své rozhodnutí neodůvodnil, neboť se s některými tvrzeními povinného nevypořádal „způsobem odpovídajícím míře závažnosti námitek, a to s ohledem na jejich možnost ovlivnit výsledek řízení“. Tím odvolací soud založil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1561/2006 nebo 32 Cdo 4455/2009 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4152/18). Dovolatel trvá na tom, že soudy nevysvětlily a neodůvodnily, jak byly rozpočítány částky 266 459,26 Kč a 589 112,63 Kč, a proč součet dílčích částek na výzvě ze dne 11. 8. 2022 nedává požadovaných 140 521,05 Kč. Byly-li platby rozúčtovány v rozporu se zákonem, nemůže za tuto chybu nést odpovědnost povinný formou navýšení nákladů řízení. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolatel řádně nevymezil přípustnost ani důvod svého dovolání, pouze zopakoval stejné námitky týkající se zaúčtování vymožených plateb. Proto oprávněná požaduje odmítnutí dovolání.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolání není přípustné.
6. V projednávané věci povinný usiloval o (částečné) zastavení exekuce s tvrzením, že vymáhanou pohledávku již uhradil. Soudy však zjistily, že po započtení veškerého vymoženého plnění v souladu se zákonem (kdy pro plnění vymožené před 1. 1. 2022 se použijí pravidla zakotvená v § 1932 odst. 1 o. z. a pro plnění vymožené od 1. 1. 2022 se použijí nová pravidla zakotvená s účinností od 1. 1. 2022 v § 265a o. s. ř.) nebyly dosud vymoženy všechny nároky oprávněné. Z obsahu spisu se přitom podává, že exekuce byla zahájena k vymožení jistiny 264 601,82 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 258 352,18 Kč, úroků z prodlení ve výši 30 % ročně z 251 496,27 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 13 912 Kč. Soudy z přehledu úhrad a přehledu vymáhaného plnění zjistily a konstatovaly, že plnění povinného uskutečněná do konce roku 2021 v celkové výši 266 459,26 Kč byla v souladu se zákonem započtena nejdříve na úroky z prodlení; protože tato plnění nemohla být započtena na jistinu, narůstaly povinnému nadále úroky z prodlení. Současně soudy konstatovaly, že plnění povinného uskutečněná v roce 2022 v celkové výši 589 112,63 Kč byla v souladu s § 265a o. s. ř. započtena na náklady exekuce, jistinu a úroky z prodlení. Celkově byla vymožena částka 855 571,89 Kč, která byla započtena ve výši 70 638,40 Kč na odměnu exekutora, ve výši 264 601,82 Kč na jistinu, ve výši 279 370,44 Kč na úroky z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 251 496,27 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení a ve výši 240 961,23 Kč na kapitalizované úroky z prodlení podle exekučního návrhu. K vymáhání pak podle zjištění soudu i sdělení soudního exekutora ke dni 14. 9. 2022 zůstává částka 140 518,95 Kč, kterou tvoří 17 390,95 Kč jako kapitalizované úroky z prodlení, 66 200,50 Kč jako odměna exekutora, 13 912 Kč jako náklady oprávněné z předcházejícího řízení, dále náklady oprávněné z exekučního řízení, náhrada hotových výdajů soudního exekutora a náhrada za ztrátu času, jakož i paušální náklady hotových výdajů soudního exekutora ve výši 4 235 Kč.
7. Povinný nesouhlasí s aktuálním zůstatkem k vymáhání, přičemž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností, protože nevysvětluje, jak byla rozpočítána částka 266 459,26 Kč (plnění vymožené před 1. 1. 2022) a jak částka 589 112,63 Kč (plnění vymožené od 1. 1. 2022). Vytýká- li dovolatel odvolacímu soudu, že své rozhodnutí řádně neodůvodnil a že se nevypořádal se všemi námitkami, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237 a násl. o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání nezakládají.
8. Dále se patří připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu má náležitosti stanovené v § 157 odst. 1, 2 o. s. ř. Dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014). Odvolací soud (soud prvního stupně) učinil nezbytná zjištění a zabýval se všemi skutečnostmi
významnými pro právní posouzení věci. Z rozhodnutí zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které byl návrh na zastavení exekuce zamítnut. Povinným požadované informace (na co bylo zaúčtováno plnění vymožené od 1. 1. 2022) jsou nadto z odůvodnění dovoditelné (je známá výše plnění vymoženého před 1. 1. 2022 i to, že bylo celé zaúčtováno na úroky z prodlení, dále je známá výše plnění vymoženého od 1. 1. 2022 i to, co vše bylo z celkově vymoženého plnění uhrazeno).
9. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu