20 Nd 254/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra
Mikuška ve věci žalobce Ing. R. R., zastoupeného Mgr. Alenou Senftovou,
advokátkou se sídlem v Praze 4, Krhanická 7, proti žalovaným 1) Mgr. M. S.,
správci konkusní podstaty úpadce Svit a.s. Zlín, se sídlem ve Zlíně, Šedesátá
č.ev. 64/2, identifikační číslo osoby 000 13 552, 2) České republice -
Krajskému soudu v Brně, se sídlem v Brně, pracoviště Husova 15, o zaplacení
částky 7.533.944,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 41 Cm 48/2012, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř.,
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 48/2012, se k projednání
a rozhodnutí Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nepřikazuje.
Dne 24. 4. 2012 doručil žalobce Krajskému soudu v Brně prostřednictvím
elektronické pošty a následně dne 26. 4. 2012 prostřednictvím poštovní přepravy
žalobu o zaplacení částky 7.533.944,- Kč s příslušenstvím, v níž současně
navrhl, aby věc byla podle § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázána Městskému soudu v
Praze; tento návrh odůvodnil tím, že „je nepřijatelné“, aby věc v prvním stupni
„řešil“ Krajský soud v Brně, neboť by nastala situace, kdy by tento soud byl
„současně v postavení soudu příslušného k rozhodování o nároku proti sobě
samému a současně v postavení žalovaného 2)“. Dále uvedl, že „v tomto případě
se jedná o zcela mimořádnou situaci, která ovšem není založena pouze s ohledem
na účastníky tohoto řízení, ale je jednoznačně a prioritně vyvolána
předcházejícím postupem a stavem dotčeného konkursního řízení“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 5. 2012, č. j. 41 Cm 48/2012 - 28,
vyzval účastníky řízení, aby „se ve lhůtě 5-ti dnů ode dne doručení tohoto
usnesení vyjádřili k postupu soudu - předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci
k rozhodnutí o přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě“. V odůvodnění tohoto
usnesení s odkazem na § 12 odst. 2 o. s. ř. uvedl, že „soudce, kterému byla věc
přidělena, má za to, že v tomto případě je vhodné přikázat věc jinému soudu,
neboť dle zásady, že žádný by neměl být soudcem ve vlastní věci, nelze
přehlednout situaci, že soudce je v podstatě ke Krajskému soudu v Brně v poměru
obdobnému poměru zaměstnaneckému nebo služebnímu“, a že „soud má za to, že
nejvhodnějším soudem je Krajský soud v Ostravě, neboť ten je stejně jako
Krajský soud v Brně v obvodu Vrchního soudu v Olomouci, který o přikázání věci
jinému soudu v tomto případě rozhoduje“.
Žalobce v písemném vyjádření k této výzvě uvedl, že „s ohledem na ustanovení §
12 odst. 3 o. s. ř. není nejblíže společně nadřízeným soudem Vrchní soud v
Olomouci, ale Nejvyšší soud ČR“ a že „rozhodování Vrchního soudu v Olomouci o
přikázání věci se mu jeví jako nevhodné, neboť Vrchní soud v Olomouci v daném
sporu již opakovaně rozhodoval v rámci konkursního řízení ve věci 40 K 40/2000,
tedy v řízení, ve kterém byl založen základ žalovaného nároku“. Navrhl, aby věc
byla k rozhodnutí o přikázání věci podle § 12 odst. 3 o. s. ř. předložena
Nejvyššímu soudu.
První žalovaný v písemném vyjádření k uvedené výzvě sdělil, že „nemá námitek k
navrhovanému postupu soudu - předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci k
rozhodnutí o přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě“.
Druhá žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že žalobcem uváděné důvody se
fakticky shodují s důvodem pro přikázání věci z důvodu nutnosti podle § 12
odst. 1 o. s. ř., jehož existence nebyla doložena, a že „vystupuje jako
organizační složka České republiky a není tedy přímým žalovaným“. S přikázáním
věci jinému soudu proto nesouhlasí.
Krajský soud v Brně poté věc předložil Nejvyššímu soudu s návrhem na její
přikázání podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně a
Městskému soudu v Praze návrh žalobce na přikázání věci Městskému soudu v Praze
projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné
podmínky k tomu, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle § 12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože
jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána
jinému soudu téhož stupně.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána
také z důvodu vhodnosti.
Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže
společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a
v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon rozlišuje, že věc může být jinému
soudu než místně příslušnému přikázána buď z důvodu nutnosti - jestliže soudci
příslušného soudu jsou z projednání a rozhodování věci vyloučeni, nebo může být
věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Takový důvod představují
okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové
stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným
soudem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2006, sp.
zn. 21 Nd 144/2006, publikované na stránkách www.nsoud.cz). Důvodem pro
delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tak nemohou být okolnosti, které
mohou být důvodem k vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 4 Nd 244/2011).
Návrhu žalobce na delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř. odůvodněnému
okolnostmi směřujícími k možné podjatosti soudců Krajského soudu v Brně a
okolnostmi týkajícími se „předcházejícího postupu a stavu dotčeného konkursního
řízení“, proto Nejvyšší soud nevyhověl. Z obsahu spisu pak nevyplývají žádné
další skutečnosti, které by mohly vést k delegaci vhodné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu