21 As 171/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 171/2025- 25 - text

21 As 171/2025 - 27

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: M. M., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní 118/16, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2025, č. j. 6 A 64/2025 20,

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

[1] Žalobce podal k městskému soudu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2025, č. j. 10.01 000117/25 0005, v níž nespecifikoval žádný žalobní bod, uvedl však, že žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řádné doplnění žaloby, kterou není schopen řádně doplnit sám.

[2] Městský soud napadeným usnesením návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Konstatoval, že žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil své osobní a majetkové poměry věrohodným a úplným způsobem, čímž neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, které je nezbytné pro aplikaci tohoto výjimečného institutu. Zejména neobjasnil, zda vede společnou domácnost s přítelkyní, nedoložil výši pravidelných plateb za elektřinu, ani neprokázal charakter příjmů z užívání garáže; jeho tvrzení tak zůstala neúplná a nepodložená listinami. Dále městský soud konstatoval, že rozhodnutí jiného krajského soudu o typově shodném návrhu v obdobné věci není pro něj závazné. Jelikož nebyla splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů, zamítl i návrh na jeho ustanovení dle § 35 odst. 10 soudního řádu správního, dále „s. ř. s.“

[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá kasační důvod podřaditelný pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[4] Stěžovatel namítá, že se městský soud chybně vypořádal s doloženým faktem jeho naprosté majetkové a příjmové nedostatečnosti, kdy nemůže disponovat žádnými prostředky nad rámec invalidního důchodu, včetně teoretických příjmů z elektřiny v garáži. Dále nesouhlasí s tvrzením městského soudu o nejasnosti ohledně vedení společné domácnosti, neboť se svou přítelkyní ve společné domácnosti nežije, a její finanční pomoc považuje za projev osobní podpory. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že nepřiložení příloh bylo pouze nedopatřením, které jiný senát téhož soudu v obdobné věci vyřešil bez negativních důsledků, a že jeho příjmy jsou exekučně obstaveny; to, spolu s výší invalidního důchodu a povinností platit výživné, činí jeho životní situaci neudržitelnou.

[5] Dále stěžovatel kritizuje městský soud za to, že se nevypořádal s rozhodnutími jiných soudů, které na základě stejných podkladů rozhodly o osvobození od soudních poplatků, a poukazuje na nutnost předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Uvádí, že postup městského soudu vedl k odmítnutí jeho žaloby z důvodu nemožnosti jejího doplnění bez právního zástupce, přestože o jeho ustanovení požádal.

[6] V závěru stěžovatel žádá pro řízení o kasační stížnosti o plné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce JUDr. Michala Krysla, přičemž dokládá rozdílný přístup jiného senátu v obdobné věci jako důkaz nestandardního postupu soudu ve věci nyní projednávané.

[7] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná.

[8] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Protože stěžovatel napadl kasační stížností procesní usnesení městského soudu, nevznikla mu podáním kasační stížnosti poplatková povinnost (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS), a proto Nejvyšší správní soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.

[9] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce v případě kumulativního splnění následujících dvou podmínek: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Podle § 36 odst. 3 věty první až třetí s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

[10] Obecně platí, že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Z této povinnosti se dovozuje, že splnění druhé podmínky je v řízení o kasační stížnosti zpravidla dáno. Nicméně stěžovatelova kasační stížnost směřuje vůči procesnímu rozhodnutí krajského (městského) soudu, kterým se řízení nekončí; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o takové kasační stížnosti je tedy učiněno v rámci tohoto řízení (nikoli v meritu věci) a § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. se zde neuplatní (viz již zmiňované usnesení č. j. 1 As 196/2014 19).

[11] Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel nemusí být v nyní projednávané věci zastoupen advokátem. Nicméně je třeba zvážit, zda je zastoupení advokátem nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

[12] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu řízení o kasační stížnosti, jenž je po právní stránce jednoduchý, a obsahu podané kasační stížnosti, jež obsahuje konkrétní argumentaci zpochybňující závěry městského soudu, dospěl k závěru, že k ochraně práv stěžovatele není nezbytně třeba, aby byl zastoupen advokátem. Stěžovatel je totiž evidentně schopen zformulovat své výhrady proti rozhodnutí městského soudu o otázce, která není právně složitá, sám.

[13] Vzhledem k tomu, že není splněna druhá podmínka pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud stěžovatelův návrh zamítl, aniž se zabýval splněním podmínky prvé.

[14] Pokud jde o samotnou kasační stížnost, ta není důvodná.

[15] V řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků tíží žadatele břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu povinnost tvrdit a doložit nedostatek příjmových a majetkových prostředků leží na žadateli (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Úlohou soudu není iniciativně vyhledávat důvody pro úplné či částečné osvobození účastníka (srov. rozsudek ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 54, č. 311/2004 Sb. NSS). Dojde li soud k závěru, že jsou žadatelem poskytnuté informace neúplné či nevěrohodné, je na místě jeho žádost zamítnout (srov. rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 88, č. 1962/2010 Sb. NSS).

[16] Městský soud stěžovatelově žádosti nevyhověl proto, že jím poskytnuté údaje nepovažoval za úplné a poskytující ucelený přehled o jeho majetkové a finanční situaci. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Po zhodnocení všech tvrzení a předložených důkazů Nejvyšší správní soud shodně s městským soudem konstatuje, že stěžovatel ani přes výzvu městského soudu neposkytl ucelený a průkazný obraz o svých majetkových poměrech. Městský soud v usnesení ze dne 30. 6. 2025, č. j. 6 A 64/2025 14, stěžovateli vysvětlil, proč považuje jím zaslaný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a další listiny za neúplné a vyzval jej k prokázání konkrétních skutečností. Dle městského soudu v prohlášení chyběly zásadní údaje, zejména ohledně charakteru vztahu s přítelkyní, která za něj hradí veškeré výdaje, aniž by bylo zřejmé, zda spolu vedou společnou domácnost; stěžovatel rovněž nedoložil výši a oprávněnost nákladů na elektřinu, ani neobjasnil povahu příjmů z garáží, které jsou dle jeho tvrzení ve vlastnictví jeho matky. Městský soud jej proto vyzval, aby objasnil svou finanční závislost na přítelkyni, a pokud spolu nežijí ve společné domácnosti, aby sdělil její adresu; dále jej vyzval k doložení poslední faktury za vyúčtování elektřiny v bydlišti (včetně rozpisu záloh) a dále k doložení příjmů, které jsou pravidelné zasílány za elektřinu na jeho bankovní účet, včetně objasnění důvodu těchto plateb (k jakým nemovitostem se vztahují a zda jsou součástí plateb vykazovaných jako náklady za elektřinu). Stěžovatel ve své reakci ze dne 6. 7. 2025 uvedl, že s přítelkyní nežije ve společné domácnosti, předává jí celý invalidní důchod a ona za něj hradí veškeré výdaje (i nad rámec jeho důchodu), přičemž její bydliště odmítl sdělit. Dále popsal technické důvody rozdělení odběru elektřiny a okolnosti plateb od uživatelů garáží, které se vztahují ke garáži jeho matky, v níž je zavedena elektřina a na kterou jsou napojeny i jiné garáže; platby zasílané na jeho účet však nemůže využít kvůli exekuci. Přiznal chybu v uvedené výši nákladů na elektřinu (8.420 Kč) a poukázal na rozhodnutí jiného krajského soudu, který za obdobných skutkových okolností žádosti o osvobození vyhověl. Navzdory tvrzení o přiložených dokladech žádné dokumenty ke svému podání nepřipojil. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel neprokázal městským soudem požadované skutečnosti stran objasnění finanční závislosti na své přítelkyni, plateb za elektrickou energii a příjmů za garáž (respektive v ní zavedenou elektřinu) ve vlastnictví jeho matky.

[17] Stěžovatel v kasační stížnosti setrvale tvrdí, že se svou přítelkyní nesdílí společnou domácnost a že městský soud nesprávně posoudil jeho finanční situaci. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že městský soud nemohl na základě stěžovatelových tvrzení objektivně vyhodnotit míru, v níž přítelkyně stěžovatele zajišťuje chod jeho domácnosti; podle jeho vlastních vyjádření se podílí na jeho finančních záležitostech ve značném rozsahu. Stěžovatel také uvedl, že jeho přítelkyně za něj hradí částky převyšující výši jeho invalidního důchodu, že disponuje platební kartou k jejímu bankovnímu účtu, kterou označil za obdobu kreditní karty, a že prostředky, které jejím prostřednictvím utratí, jí následně uhradí. Z těchto tvrzení nevyplývá, že by stěžovatel nebyl schopen uhradit soudní poplatek. Nejvyšší správní soud zároveň podotýká, že uvedené skutečnosti nebyly jediným důvodem, pro který nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudního poplatku. Podstatné bylo rovněž to, že stěžovatel nedoložil informace týkající se úhrady plateb za elektrickou energii, jak to bylo popsáno v předchozím odstavci.

[18] Stěžovatel se domnívá, že jej měl městský soud k doložení „nedopatřením nepřiložených dokladů“ vyzvat. Nejvyšší správní soud nicméně stěžovatele upozorňuje, že řízení o osvobození od soudních poplatků podmiňuje další postup soudu v řízení o žalobě, a musí být proto rychlé. Nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Z uvedeného je zřejmé, že zákon výslovně neupravuje postup, jak má soud zjistit a ověřit, zda účastník nemá dostatečné prostředky. Správní soudy proto při zjišťování, zda jsou splněny podmínky pro osvobození účastníka od soudních poplatků, užívají zpravidla formulář označený jako „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. Ten ostatně stěžovatel sám soudu zaslal společně s žalobou. Jelikož z něj nebylo možné zjistit objektivní stav majetkových poměrů stěžovatele, městský soud stěžovatele vyzval k doplnění, přičemž mu konkrétně sdělil, co a jakým způsobem má prokázat. Stěžovatel však, i přes řádné poučení o tom, že pokud svou finanční situaci neprokáže, nebude jeho žádosti vyhověno, požadované informace nedoložil. Za této situace nelze městskému soudu vytýkat, že stěžovatele opětovně nevyzval k doložení téhož, či dokonce že namísto stěžovatele sám nevyhledával iniciativně okolnosti, jež by mohly být relevantní pro posouzení jeho žádosti. V situaci, kdy zůstaly i přes výzvu městského soudu stěžovatelovy odpovědi stále neúplné a nepodložené žádnými relevantními a aktuálními doklady, lze konstatovat, že stěžovatel svou povinnost tvrdit a osvědčit okolnosti rozhodné pro posouzení nemajetnosti neunesl, respektive nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby soudu poskytl věrohodný obraz o svých osobních a majetkových poměrech. Nejvyšší správní soud zároveň považuje tuto námitku za účelovou, jelikož stěžovateli nic nebránilo jím tvrzené nedopatření napravit a městskému soudu požadované doklady zaslat i později; to se však do doby vydání napadeného usnesení nestalo.

[19] K námitce stěžovatele, že se městský soud nevypořádal s jinými rozhodnutími, jimiž mu bylo (částečné) osvobození od soudních poplatků přiznáno, lze zcela přitakat názoru městského soudu, že není vázán rozhodovací praxí jiného krajského soudu. Každé rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků musí vycházet ze skutkového stavu zjištěného v konkrétním řízení. Zásada předvídatelnosti soudního rozhodování nemůže být aplikována mechanicky, bez ohledu na individuální okolnosti projednávané věci. V nyní posuzovaném případě stěžovatel nedoložil své majetkové poměry v takovém rozsahu, aby si soud mohl učinit ucelený obraz o jeho finanční situaci. Za těchto okolností nelze z jiných rozhodnutí, v nichž bylo osvobození přiznáno, dovozovat, že by městský soud měl rozhodnout obdobně, nadto není li zřejmé, z jakých konkrétních podkladů v nich bylo vycházeno.

[20] Lze tedy uzavřít, že v posuzovaném případě se městský soud žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků věnoval odpovídajícím způsobem a dospěl ke správnému závěru, že stěžovatel svou povinnost tvrdit a osvědčit své osobní a majetkové poměry tak, aby si o nich soud mohl učinit komplexní obraz, nesplnil. Podstatné je, že tvrzení o stěžovatele o jeho tíživé finanční situaci byla (a zůstala) neúplná a zejména nepodložená.

[21] Podle § 35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků představuje tedy jednu z kumulativních podmínek, bez jejichž naplnění nelze přistoupit k ustanovení zástupce. Jelikož Nejvyšší správní soud závěry městského soudu o nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků aproboval, obstojí konsekventně také jeho závěr o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.

[22] Konečně k námitce stěžovatele, že v důsledku údajně nezákonného postupu městského soudu došlo následně k odmítnutí jeho žaloby, postačí uvést, že v rámci tohoto řízení není oprávněn přezkoumávat zákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Proti tomuto usnesení stěžovatel ostatně podal samostatnou kasační stížnost, která je vedena u tohoto soudu pod sp. zn. 10 As 180/2025.

[23] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

[24] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s.). Řízení o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení řešícímu otázku osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce je totiž podobně jako usnesení ve věci místní příslušnosti soudu „vnořeno“ do řízení o žalobě (viz rozsudek rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022 30, č. 4554/2024 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. října 2025

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu

Plný text rozhodnutí