U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobkyně Ing. H. H., zastoupené JUDr. Michalem Janovcem, advokátem
se sídlem v Brně, Údolní č. 567/33, proti žalované Základní škole Žďár nad
Sázavou, Švermova 4, příspěvkové organizaci se sídlem ve Žďáře nad Sázavou,
Švermova č. 1132/4, IČO 43380123, zastoupené Mgr. Martinem Zobačem, advokátem
se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská č. 527/1, o 187.590,- Kč s úrokem
z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 12 C
186/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.
listopadu 2014, č. j. 15 Co 18/2014-112, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
11.773,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina
Zobače, advokáta se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská č. 527/1.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2014,
č. j. 15 Co 18/2014-112, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu [k důsledkům nepodání (opožděného podání) žaloby
zaměstnavatele o tom, že byly splněny podmínky pro sjednání doby trvání
pracovního poměru na dobu určitou delší než dva roky, nebo žaloby zaměstnance o
určení, že takové podmínky nebyly splněny (§ 30 odst. 2, 3 a 4 zákona č.
65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 3. 2004 do 31. 12. 2006 –
dále jen „zákoníku práce ve znění účinném od 1. 3. 2004 do 31. 12. 2006“), a k
výkladu ustanovení § 30 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 3. 2004
do 31. 12. 2006 a přechodných ustanovení - článku II. zákona č. 46/2004 Sb.,
srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 69/2008,
uveřejněný pod č. 83 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2923/2008, uveřejněný pod
č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, právní názor,
který byl vysloven v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 21
Cdo 5008/2008, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. 21
Cdo 3513/2012, anebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn.
21 Cdo 4532/2009, vydaném ve věci (týkající se stejných účastníků) vedené u
Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 14 C 175/2007] a není proto
důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (takovým důvodem nemůže
být pouhá nespokojenost dovolatelky s výsledkem sporu).
Žalobkyní v dovolání požadované řešení dalších právních otázek, a to
„vzájemného vztahu změny pracovního poměru původně uzavřeného na dobu určitou v
pracovní poměr na dobu neurčitou následkem vzniku fikce dle ust. § 30 odst. 4
zákoníku práce ve znění účinném od 1. 3. 2004 do 31. 12. 2006 a nároku na
peněžité plnění z důvodu nepřidělování práce zaměstnavatelem porušením
povinností stanovených v ust. § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce, zákona č.
262/2006 Sb.“, a „použití nesprávného právního předpisu při posuzování otázky
hmotného práva – nároku žalobkyně na náhradu platu“, nebylo pro rozhodnutí v
projednávané věci významné (určující), neboť v prekluzivní dvouměsíční lhůtě
(počítané ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby)
nebylo pravomocným rozhodnutím soudu vydaným na základě žaloby zaměstnance
určeno, že nebyly splněny podmínky pro sjednání doby trvání pracovního poměru
na dobu určitou uvedené v ustanovení § 30 odst. 2 a 3 zákoníku práce ve znění
účinném od 1. 3. 2004 do 31. 12. 2006, popř. nebyla zamítnuta žaloba
zaměstnavatele požadující určení, že takové podmínky byly splněny (§ 30 odst. 4
zákoníku práce ve znění účinném od 1. 3. 2004 do 31. 12. 2006).
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (namítá-li „pominutí rozhodných skutkových
zjištění při posuzování otázky trvání pracovního poměru účastníků, které byly
provedenými důkazy prokázány a jsou významné pro posouzení věci z hlediska
hmotného práva“, a dovozuje-li, že „neuvedení důvodu tohoto pominutí a
neučinění žádného závěru o tomto skutkovém stavu- písemném oznámení žalobkyně
ze dne 11. 6. 2007- neodpovídá požadavkům na odůvodnění soudního rozhodnutí
stanoveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. “, vytýká-li soudům „neuvedení důvodu
neprovedení žalobkyní navrženého důkazu“, a vznáší-li výhrady proti správnosti
a úplnosti skutkových zjištění, případně namítá-li jiné vady, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), dovolání trpí nedostatkem, pro který
nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu