21 Cdo 1178/2024-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně K. V., zastoupené JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí č. 135, proti žalované Základní umělecké škole Heřmanův Městec, okres Chrudim, příspěvkové organizaci se sídlem v Heřmanově Městci, Jarkovského č. 47, IČO 69170207, zastoupené Mgr. Janou Malou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí č. 5, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 127/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2023, č. j. 23 Co 41/2023-262,
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vlastislava Peřiny, advokáta se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí č. 135.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 11. 2023, č. j. 23 Co 41/2023-262, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
3. Namítá-li dovolatelka (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000), že při posouzení otázky, „zda v dané věci pozice zástupce ředitele, kterou žalobkyně u žalované vykonávala, je možno považovat za organizační útvar ve smyslu § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce“, byl odvolací soud veden úvahou, která „je zjevně nepřiměřená“, pak přehlíží, že v projednávané věci rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo na vyřešení otázky, zda lze za organizační útvar příspěvkové organizace ve smyslu § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce považovat „pozici zástupce ředitele“, kterou žalobkyně vykonávala, ale na vyřešení otázky, zda lze za takový organizační útvar považovat „pedagogický útvar“, který (podle skutkových zjištění odvolacího soudu) byl u žalované zřízen a jehož vedoucím byl zástupce ředitele.
4. Další dovolatelkou v dovolání vymezené právní otázky, tedy otázku, zda je žalobkyni třeba považovat za zaměstnance příspěvkové organizace (žalované), u něhož se pracovní poměr zakládá jmenováním, a s ní související otázku výkladu pojmu „organizační útvar v režimu zaměstnavatele podléhajícímu školskému zákonu“, pak odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou dovolacího soudu, uzavřel-li, že žalovanou zřízený pedagogický útvar, jehož vedoucím byl zástupce ředitele (žalobkyně), je třeba ve smyslu § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce považovat za organizační útvar, a že se proto pracovní místo takového zástupce ředitele obsazuje jmenováním.
5. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 5. 4. 2022, č. j. 21 Cdo 2399/2021-171, vydaném v této věci shledal, že závěry odvolacího soudu (ke kterým odvolací soud opakovaně dospěl i v nyní dovoláním napadeném rozsudku), že vzhledem k tomu, že školský zákon neupravuje přímo institut zástupce ředitele, je způsob založení pracovního poměru zástupce ředitele závislý na tom, zda je takový zástupce vedoucím organizačního útvaru příspěvkové organizace, neboť podle § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce se zakládá pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího organizačního útvaru příspěvkové organizace [pokud zástupce ředitele je vedoucím organizačního útvaru příspěvkové organizace, může být jeho pracovní poměr založen jmenováním v souladu s § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce, a není-li vedoucím organizačního útvaru, pak lze jeho pracovní poměr založit pracovní smlouvou], že za organizační útvar je třeba považovat každý vnitřní útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných zaměstnavatelem, např. organizačním řádem, a že za organizační útvar příspěvkové organizace se pokládá každý útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných zaměstnavatelem (i když vedoucímu takového organizačního útvaru není podřízen žádný další vedoucí zaměstnanec), jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1054/2015, uveřejněný pod č. 117/2016 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4113/2013). Na těchto svých (odvolacím soudem v projednávané věci reprodukovaných) závěrech dovolací soud i nadále trvá a neshledal důvod na nich cokoliv měnit.
6. K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr, že pracovní poměr žalobkyně na pozici zástupce ředitele mohl být založen (resp. změněn ve smyslu § 40 odst. 1 zákoníku práce) jmenováním, „což se také ke dni 1. 7. 2014 stalo“ (zejména skutková zjištění, že V. Ř., který byl ředitelem žalované, v roce 2005 vytvořil organizační řád, jehož součástí bylo organizační schéma, které se postupně vyvíjelo, že v souladu s organizačním řádem vytvořil organizační strukturu školy, která nejméně v podobě platné od 1. 8. 2016 „zahrnovala útvar zástupce ředitele, vedoucího pedagogického útvaru“, a že žalobkyně, která podle této organizační struktury byla vedoucí pedagogického útvaru, vykonávala řídící činnost, což vyplývá též z přílohy ke jmenování zástupcem ředitele ze dne 27. 6. 2014, podle níž měla řídit a kontrolovat práci a činnost pedagogického sboru)].
7. Nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a s hodnocením provedených důkazů dovolatelka uplatňuje zejména námitkami, že úvaha odvolacího soudu o existenci organizačního útvaru v podobě „pedagogického útvaru“ řízeného žalobkyní je zjevně nepřiměřená, považuje-li odvolací soud za organizační předpis, jehož vydání je nezbytné k tomu, aby vznikl organizační útvar ve smyslu § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce, schematický zákres nazvaný „Organizační struktura školy“, a že „není logické, aby řediteli školy zůstala pouze pravomoc řídit uklízečky a ekonomku, a veškerou pedagogickou činnost školy řídil někdo jiný“. Dovolatelka v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry odlišné od těch, z nichž v projednávané věci vycházel odvolací soud, uvádí-li, že „z provedeného dokazování plyne“, že ředitel žalované školy žádný organizační předpis směřující ke zřízení nového organizačního útvaru nevydal, ani činnost takového útvaru žádným svým rozhodnutím, vymezujícím bez pochybností ve vztahu k vnitřnímu chodu školy a případným podřízeným jeho kompetence, způsob fungování a jiné pro činnost podstatné náležitosti, nestanovil, na nichž pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci.
8. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020).
9. Kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011)
10. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod č. 78/2018 Sb. rozh. obč.). Dovolací soud v projednávané věci neshledal ani extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu, a ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů.
11. Poukazuje-li dovolatelka na to, že činnost školského zařízení a požadavky na řídící funkci ve vztahu k odborné činnosti jsou nastaveny speciálními předpisy, že podle § 164 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ředitel školy rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělání, že podle § 166 školského zákona ředitele školy jmenuje zřizovatel na základě konkursního řízení a že podle § 3 a 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, musí ředitel školy splňovat přísné kvalifikační předpoklady, a namítá-li, že „všechny tyto svoje pravomoci nemůže ředitel školy převést na jiného“ a že právními předpisy stanovené podmínky (kvalifikační předpoklady) „nelze obejít zřízením ‚organizačního útvaru‘, který by všechny tyto pravomoci přebíral, a jmenováním jeho vedoucího – zástupce ředitele, který by podmínky stanovené právními předpisy pro řízení pedagogických pracovníků nemusel plnit“, pak přehlíží, že jí citovaná zákonná ustanovení a z nich plynoucí povinnosti a odpovědnost ředitele školy zřízením „útvaru zástupce ředitele, vedoucího pedagogického útvaru“ nejsou v případě, že je pozice zástupce ředitele přímo podřízena řediteli školy (jako tomu bylo i v nyní projednávané věci), nikterak dotčena, ani – jak uvádí dovolatelka – obejita. Jinými slovy, vytvoření organizační struktury, v níž ředitel školy deleguje vedení (řízení) určitého (byť podstatného) organizačního útvaru na zástupce ředitele, který je tomuto řediteli školy přímo podřízen, ředitele školy nezbavuje odpovědnosti za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání a za rozhodování o všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, ani ostatních povinností, které mu plynou z uvedených právních předpisů, jak naznačuje dovolatelka v čl. II, bodě 11 svého dovolání.
12. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
13. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu