21 Cdo 1386/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční
věci oprávněné PARIS, společnost s ručením omezeným se sídlem v Praze 1,
Národní č. 416/37, IČO 45278032, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 365/43, proti povinné VILA BELLA s.
r. o. v likvidaci se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1071/17, IČO 27441814, o
udělení příklepu, za účasti vydražitele M. J., vedené u soudního exekutora Mgr.
Jana Škarpy se sídlem Exekutorského úřadu v Praze 4, Šátalská č. 469/1, pod sp.
zn. 206 EX 3644/18, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 29. února 2024, č. j. 16 Co 52/2024-122, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 16 Co
52/2024-122, výrokem I potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Škarpy ze
dne 26. 10. 2023, č. j. 206 EX 3644/18-91, jímž soudní exekutor udělil příklep
vydražiteli za nejvyšší podání 32 630 000 Kč (výrok I), stanovil lhůtu pro
zaplacení nejvyššího podání (výrok II) a uložil povinné povinnost vyklidit
vydražené nemovitosti (výrok III), výrokem II odmítl odvolání paní K. K. a
výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k
závěru, že nebyly splněny podmínky pro neudělení příklepu podle ustanovení §
336k odst. 4 občanského soudního řádu.
2. Proti usnesení odvolacího soudu, a to pouze proti výroku I, podala
dovolání povinná. Přípustnost a důvodnost dovolání odvozuje od skutečnosti, že
se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2018 (správně ze dne 5. 3. 2018 – pozn.
dovolacího soudu), sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, neboť v době, kdy rozhodoval
soudní exekutor o udělení příklepu, nebylo rozhodnuto o návrhu paní K. K. na
odklad exekuce, který byl podán dne 20. 7. 2023 a dne 12. 10. 2023. Navíc
vytkla odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu její argumentaci v podáních ze dne
8. 12. 2023 a 12. 2. 2024. Navrhla, aby bylo usnesení odvolacího soudu změněno
tak, že se příklep neuděluje. Zároveň navrhla odklad právní moci napadeného
usnesení.
3. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
6. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve
vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou
dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka
byla řešena jinak.
7. Podle ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. odvolací soud
usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo
k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl
příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení
dražby došlo k porušení zákona.
8. K otázce možnosti zhojení nedostatků v postupu soudního exekutora
bránících uskutečnění dražebního jednání srov. například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3529/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 v
časopise Soudní rozhledy, jehož závěry lze mutatis mutandis vztáhnout i na
projednávanou věc, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn.
20 Cdo 1319/2019. Ze závěrů uvedených v těchto usneseních dovolacího soudu
(vztaženo na projednávanou věc) vyplývá, že dovolatelce sice lze přisvědčit, že
nebylo-li ke dni konání dražby rozhodnuto o návrhu (návrzích) paní K. na odklad
exekuce, nebyl soudní exekutor oprávněn přistoupit k provedení dražby, avšak že
s ohledem na smysl a účel institutu odkladu exekuce, který (v kontextu
projednávané věci) slouží k tomu, aby bylo zabráněno poškození majetkových práv
povinné, je třeba dovodit, že ukáže-li se (třeba i dodatečně) na základě
pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu na odklad exekuce, že návrh na odklad
exekuce nebyl podán důvodně, stane se zřejmým, že dražební jednání při reálně
existujících okolnostech mohlo být uskutečněno a že vydražením věci a udělením
příklepu soudní exekutor nepřípustně nezasáhl do majetkových práv povinné
(srovnej též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn.
21 Cdo 3081/2021).
9. Pakliže tedy v této věci Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3.
2024, č. j. 70 Co 82/2024-504, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze
dne 26. 1. 2024, č. j. 49 EXE 1733/2018-434, jímž tento soud zamítl návrhy na
odklad exekuce, které podala paní K. K. dne 20. 7. 2023 a dne 12. 10. 2023, je
zřejmé, že postupem soudního exekutora, který dražbu dne 26. 10. 2023 provedl,
aniž by vyčkal rozhodnutí o těchto návrzích, nedošlo k nepřípustnému zásahu do
práv povinné, který by odůvodňoval postup podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s.
ř.; rozhodnutí odvolacího soudu je souladné s odkazovanou judikaturou
dovolacího soudu a odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5.
2018 (správně ze dne 5. 3. 2018 – pozn. dovolacího soudu), sp. zn. 20 Cdo
3165/2017, tak přípustnost dovolání nezakládá.
10. Námitka dovolatelky, že odvolací soud nevzal v úvahu její
argumentaci v podáních ze dne 8. 12. 2023 a 12. 2. 2024, představuje námitku
tzv. jiné vady řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout pouze
tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.), tato
podmínka, jak vyplývá z výše uvedeného, splněna není.
11. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Povinná navrhla odklad právní moci napadeného usnesení. Ústavní soud
ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že
jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího
řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad
vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o
návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní
moci. Návrhem dovolatelky na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud
nezabýval.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu
(§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2024
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu