21 Cdo 1595/2018-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Z. A. J. (dříve Ž.), zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o 24 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 98/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2017 č. j. 62 Co 338/2017-77,
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 352 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Koschina, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017 č. j. 62 Co 338/2017-77 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že u žalobkyně nebyly splněny podmínky pro odnětí osobního příplatku) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 832/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1752/2013 a v nich vyjádřený právní názor, že ke snížení nebo odnětí osobního příplatku přiznaného zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků (§ 131 odst. 1 zákoníku práce), může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, došlo-li k takovému zhoršení výsledků jeho pracovní činnosti posuzovaných podle množství a kvality, které odůvodňuje další poskytování osobního příplatku v menším rozsahu nebo které vyžaduje jeho odnětí; okolnost, že zaměstnanec při plnění svých pracovních úkolů porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, ani míra jeho schopností a dovedností potřebných k výkonu práce nejsou – neprojeví-li se ve výsledcích práce zaměstnance posuzovaných podle množství a kvality – z hlediska důvodů pro snížení nebo odnětí osobního příplatku významné] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitky, kterými žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění (že osobní příplatek byl žalobkyni odňat na základě jednorázového porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci), která byla rozhodující pro závěr odvolacího soudu, že podmínky pro odnětí osobního příplatku u žalobkyně nebyly splněny, a předestírá-li jiné skutkové závěry (že žalobkyně dlouhodobě nedosahovala velmi dobrých pracovních výsledků), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2018
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu