1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 24
Co 76/2018-22, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2018, č. j. 24 Co 76/2018-205
(výrok I.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení 2 850 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II.).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 5.
2024, č. j. 5 Co 24/2024-37, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání.
Současně požádal o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
4. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo
notářem (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř.); to neplatí, je-li dovolatelem
fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v
odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4).
5. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z
dovolání nevyplývá, že by byl žalovaný jako dovolatel právně zastoupen,
neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické
vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
6. Dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván ke splnění podmínky
povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti
napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byl opakovaně ke splnění této
podmínky vyzýván, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatel si musí být
vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu
tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 112/2022).
Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti
Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II.
ÚS 2291/13, nebo ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Nejvyšší soud má
proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém
zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.
7. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je
dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího
řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení
pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3.
2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v
daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť na
tuto povinnost byl v jiných řízeních opakovaně upozorněn, z jeho postoje v
tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit
soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává
neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního
zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
8. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného pro nesplnění
podmínky povinného zastoupení dovolatele podle § 243c odst. 3 věty třetí ve
spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že žalovaný vznesl námitku podjatosti
soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Ireny Ondruszové, JUDr. Michala Mědílka a
JUDr. Jany Sedlářové. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům
vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně
označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou
námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu,
jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční
postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany
(srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29
Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
10. Dovolání žalovaného obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti
dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení
zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud
samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2024
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu