1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 24 Co 76/2018-22, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2018, č. j. 24 Co 76/2018-205 (výrok I.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 850 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II.).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2024, č. j. 5 Co 24/2024-37, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání. Současně požádal o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
4. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř.); to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4).
5. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalovaný jako dovolatel právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
6. Dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatel si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 112/2022). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.
7. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť na tuto povinnost byl v jiných řízeních opakovaně upozorněn, z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
8. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že žalovaný vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Ireny Ondruszové, JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
10. Dovolání žalovaného obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu