U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného AB - CREDIT a.s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci
č. 1658, IČO 40522610, proti povinnému PROVITA s.r.o. se sídlem v Kunčině -
Nové Vsi č. 41, IČO 60930250, zastoupenému JUDr. Igorem Osvaldem, advokátem se
sídlem v Brně, Veveří č. 100/31, pro 24.000.000,- Kč s příslušenstvím prodejem
zástavy, o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního
soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 E 7/2010, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. března 2012
č. j. 22 Co 52/2012-130, takto:
I. Dovolání povinného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Na návrh oprávněného, podaný u soudu prvního stupně dne 22.11.2010, Okresní
soud ve Svitavách usnesením ze dne 7.1.2011 č.j. 7 E 7/2010-42 nařídil podle
vykonatelného usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc
2605/2007-89 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 24.000.000,- Kč výkon
rozhodnutí prodejem zástavy ve vlastnictví povinného, a to "stavebních ploch
p.č. 94/1, 94/2, 168/1, 168/2, 168/3, 168/4, 168/5, všechny zastavěná plocha a
nádvoří v obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, budovy č.p. 41 -
bydlení na stavební ploše p.č. 94/1 v části obce Nová Ves u Moravské Třebové v
obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, budovy bez čísla popisného nebo
evidenčního - zemědělská stavba na stavební ploše p.č. 94/2 v obci Kunčina,
k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, budovy bez čísla popisného nebo evidenčního -
zemědělská stavba na stavebních plochách p.č. 168/1, 168/2, 168/3, 168/4, 168/5
v obci Kunčina, k.ú. Nová Ves u Moravské Třebové, vše zapsané na LV 176 u
Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy", a
rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů
"nařízení tohoto výkonu rozhodnutí" 50.000,- Kč (s tím, že nařízení výkonu
rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady), že povinnému se zakazuje, aby
uvedené nemovitosti "převedl na někoho jiného nebo je zatížil", a že povinnému
se ukládá, aby soudu do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení oznámil, zda a
kdo má k uvedeným nemovitostem předkupní právo (s tím, že "při neoznámení této
skutečnosti povinný odpovídá za škodu tím způsobenou"). Odvolání povinného
podané proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové
- pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8.3.2011 č. j. 22 Co 82/2011-56 odmítl
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podáním ze dne 8.8.2011, které došlo soudu prvního stupně dne 11.8.2011, se
povinný domáhal, aby byl výkon rozhodnutí zastaven. Návrh zdůvodnil zejména
tím, že usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc
2605/2007-89 byl nařízen soudní prodej zástavy v rozporu s hmotným právem,
neboť právo oprávněného na uspokojení ze zástavy vzniklo v době před 31.8.1998
a uspokojení zástavního věřitele se proto i v současné době řídí ustanovením §
151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998, a že zástavní právo je
promlčeno. Svůj závěr o promlčení zástavního práva povinný dovozuje z toho, že
pohledávka oprávněného, skládající se ze splátek úvěru splatných v letech 1996
a 1997, je kryta "hmotněprávním titulem" (rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 7.1.2000 sp. zn. 33 Cm 303/2000) jen za období od 15.9.1996 do
15.9.1997, že "poslední čtyři úvěrové splátky, splatné 15.12.1997, 15.3.1998,
15.6.1998 a 15.9.1998 nejsou obsaženy v žádném hmotněprávním nalézacím titulu"
a že oprávněný nemá proti povinnému jako zástavnímu dlužníku "žádný vykonatelný
exekuční titul"; promlčecí doba proto již uplynula.
Oprávněný navrhl, aby soud návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Uvedl,
že ve vztahu k dlužníku ANEX s.r.o. "dodržel veškeré lhůty nezbytné k vymáhání
pohledávky" a že proto jeho pohledávka nemůže být promlčena.
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 27.10.2011 č.j. 7 E 7/2010-111
zastavil výkon rozhodnutí a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému
na náhradě nákladů řízení 9.019,68 Kč k rukám advokáta JUDr. Igora Osvalda.
Soud v první řadě dovodil, že předmětem výkonu rozhodnutí jsou pohledávky z
úvěru poskytnutého dlužníku ANEX s.r.o. "splatné 15.9.2007 a dříve" a že si
proto oprávněný měl vůči povinnému opatřit "exekuční titul ve formě rozsudku
znějícího na zaplacení dlužné částky s omezením, že se takové částky může
domoci toliko z výtěžku prodeje zástavy"; oprávněný však "žádný takový titul
nepředložil" a podle soudu prvního stupně "takový hmotněprávní nedostatek nelze
zhojit ani pravomocným usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009
č.j. 0 Nc 2605/2007-89, které vycházelo z úpravy platné od 1.9.1998. Důvodnou
shledal soud prvního stupně také námitku promlčení uplatněnou povinným. Poté,
co dovodil, že promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem, i když
je jím zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru, že "promlčecí doba zástavního
práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé", a že
zástavní právo se nepromlčí dříve než zajištěná pohledávka, soud prvního stupně
dospěl k závěru, že promlčecí doba "uplatněné pohledávky ze smlouvy o úvěru
počala běžet dnem 15.9.1997, neskončila však dříve než dnem 6.2.2008, kdy nabyl
právní moci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2008 č.j. 33
Cm 303/2000-221, navíc prodloužená "s přihlédnutím k odstavci 2 § 408
obchodního zákoníku a s přihlédnutím k exekučnímu řízení" zahájenému ve lhůtě 3
měsíců od právní moci tohoto rozsudku a vedenému u Městského soudu v Brně pod
sp. zn. 96 Nc 1448/2008, které bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne
19.5.2008 č.j. 96 Nc 1448/2008-6 zastaveno pro "nemajetnost" dlužníka. Dnem
8.9.2010, kdy nabylo usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19.5.2008 č.j. 96
Nc 1448/2008-6 právní moci, došlo k promlčení pohledávky oprávněného z úvěru a
současně také k promlčení zástavního práva. Výkon rozhodnutí tedy musel být
podle ustanovení § 268 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu zastaven, neboť
se neopírá o "řádný hmotněprávní exekuční titul", zástavní právo je promlčeno a
výkon rozhodnutí je proto nepřípustný.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
usnesením ze dne 8.3.2012 č.j. 22 Co 52/2012-130 změnil usnesení soudu prvního
stupně tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl, a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů. Odvolací soud, který vycházel "ze stejného skutkového základu jako
soud prvního stupně", v první řadě dovodil, že usnesení Okresního soudu ve
Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89, potvrzené usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5.10.2010 č. j. 22 Co
380/2010-107, je pravomocné a vykonatelné a že proto představuje "titul pro
výkon rozhodnutí prodejem zástavy"; nemůže proto obstát závěr, že by oprávněný
nedisponoval způsobilým "exekučním titulem pro výkon rozhodnutí", když
"jakékoliv námitky a výklady k hmotněprávnímu posouzení vymáhané pohledávky a k
tomu, jaký exekuční titul (jeho znění) odpovídal hmotněprávní úpravě"
neobstojí, protože je nepřípustné, aby ve vykonávacím řízení byla zpochybňována
věcná správnost exekučního titulu. Ve vztahu k povinným uplatněné námitce
promlčení odvolací soud dospěl k závěru, že řízení o soudní prodej zástavy bylo
zahájeno u soudu dne 11.5.2007 a že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 7.1.2008 č.j. 33 Cm 303/2000-221, kterým byla oprávněnému přiznána
jistina a příslušenství pohledávky, k jejímuž uspokojení se oprávněný domáhá
prodeje zástavy a který byl vydán v řízení zahájeném dne 15.9.2000, nabyl
právní moci dne 6.2.2008; s přihlédnutím k ustanovení § 100 odst.2 občanského
zákoníku a ustanovení § 408 odst.2 obchodního zákoníku "nelze shledat stav, kdy
by zajištěná pohledávka obligačního dlužníka byla promlčena, čímž nemůže být
promlčeno ani zástavní právo".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Vytýká
odvolacímu soudu v první řadě, že v napadeném usnesení dospěl k závěru, že
povinný "v tomto vykonávacím řízení nemohl vznést námitku promlčení" (jakékoliv
námitky a výklady k hmotněprávnímu posouzení vymáhané pohledávky a k tomu, jaký
exekuční titul odpovídal hmotněprávní úpravě, mohly být podle odvolacího soudu
uplatněny jen v řízení o soudním prodeji zástavy), když dříve (v usnesení ze
dne 8.3.2011 č.j. 22 Co 82/2011-56) dovodil, že námitku promlčení "je možno
řešit v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí". Povinný opakuje argument, že pro
jeho právní postavení jako zástavního dlužníka je určující, že oprávněný vůči
němu nemá "nalézací titul", který by vycházel z právní úpravy účinné do
31.8.1998, rozhodné "pro vymáhání pohledávky ze zástavy", a dovozuje, že
oprávněnému za této situace "zbyla pouze možnost spoléhat se na režim dle
občanského zákoníku, z jehož ustanovení § 100 odst.2 vyplývá, že zástavní právo
se nepromlčí dříve než by se promlčela vůči obligačnímu dlužníku samotná
pohledávka", že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.1.2008 č.j.
33 Cm 303/2000-221 byl vydán jen vůči obligačnímu dlužníku a že "úkonem
stavícím promlčecí lhůtu není řízení o prodej zástavy", a uzavírá, že uplynutím
lhůty podle ustanovení § 408 odst.2 obchodního zákoníku se právo promlčelo.
Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
povinného proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.c), § 238 odst.2 a
§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu
ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Soud zastaví výkon rozhodnutí, je-li výkon rozhodnutí nepřípustný, protože tu
je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat [§ 268 odst.1 písm.h)
občanského soudního řádu]. Dojde-li k promlčení vymáhaného práva a vznese-li
povinný námitku promlčení, jde podle ustálené judikatury soudů (srov. například
Zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí býv.
Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18.2.1981 sp. zn. Cpj 159/79, které bylo uveřejněno
pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981) o důvod, pro
který soud zastaví výkon rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst.1 písm.h)
občanského soudního řádu.
Je-li předmětem výkonu rozhodnutí zpeněžení (prodej) zástavy, má oprávněný
zástavní věřitel právo (nárok), aby jeho (zajištěná) pohledávka byla uspokojena
z výtěžku tímto způsobem provedeného zpeněžení (prodeje) zástavy. Zástavní
právo je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007 sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, který byl uveřejněn
pod č. 95 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) - majetkové právo, které
podléhá promlčení. Zástava smí být cestou výkonu rozhodnutí zpeněžena, jen
jestliže povinný zástavní dlužník nenamítl promlčení zástavního práva nebo
jestliže jím uplatněná námitka promlčení není opodstatněná.
Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být
vykonáno poprvé (§ 101 občanského zákoníku); zástavní právo mohlo být poprvé
vykonáno dnem, v němž zástavnímu věřiteli vzniklo právo na uspokojení zajištěné
pohledávky ze zástavy, tedy - řečeno jinak - dnem, v němž je zástavní věřitel
podle hmotného práva oprávněn požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena
z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, protože dlužník zajištěnou pohledávku
řádně a včas (tj. v době, v níž měl být podle dohody, právního předpisu nebo
rozhodnutí dluh odpovídající zajištěné pohledávce dlužníkem splněn) nesplnil
(marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky). Bylo-li však zástavní
právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se
za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§ 110 odst. 1 věta
první občanského zákoníku). V případě, že zástavní právo bylo zástavním
dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode
dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od
uplynutí této lhůty (§ 110 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku) [srov. též
právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2008 sp.
zn. 21 Cdo 687/2007, který byl uveřejněn pod č. 124 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2008].
Zástavní právo se nepromlčuje dříve, než zajištěná pohledávka (§ 100 odst.2
věta třetí občanského zákoníku). K promlčení zástavního práva proto nepostačuje
pouze marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění práva (nároku) na
uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba k
uplatnění zajištěné pohledávky; dokud nedošlo k promlčení zajištěné pohledávky,
nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek
jiné osoby než "obligačního" dlužníka této pohledávky (srov. právní názor
uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 888/2007,
který byl uveřejněn pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008).
Promlčení zástavního práva se podle ustálené judikatury soudů vždy řídí
občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, a to i tehdy, byla-li
jím zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního
závazkového vztahu (srov. právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 8.2.2007 č.j. 21 Cdo 681, 682/2006, který byl uveřejněn pod č. 104
v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
V projednávané věci bylo soudy zjištěno, že předmětným zástavním právem
zajištěná pohledávka byla oprávněnému přiznána proti jeho dlužníku obchodní
společnosti ANEX s.r.o. (IČO 60935391) rozsudkem Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 7.1.2008 č.j. 33 Cm 303/2000-221, který nabyl (podle potvrzení
uvedeného ve spise) právní moci dnem 6.2.2008; i kdyby v té době již uplynula
promlčecí doba podle ustanovení § 408 odst.1 věty první obchodního zákoníku,
lze uvedený rozsudek "soudně vykonat" (a tedy úspěšně vymoci zajištěnou
pohledávku) - jak vyplývá z ustanovení § 408 odst.2 obchodního zákoníku - ještě
v době do 6.5.2008.
Oprávněný podal u soudu prvního stupně žalobu o soudní prodej zástavy
(zastavených nemovitostí, nyní ve vlastnictví povinného) dne 11.5.2007 a jeho
žalobě bylo vyhověno usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009
č.j. 0 Nc 2605/2007-89, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 5.10.2009 č. j. 22 Co 380/2010-107; tato usnesení nabyla (podle
potvrzení uvedeného ve spise) právní moci dnem 22.10.2010. Vzhledem k tomu, že
oprávněný pokračoval v uplatňování svého zástavního práva podáním návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí (dne 22.11.2010) v přiměřené době (srov. též právní
názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2012 sp. zn. 21 Cdo
3892/2010), uplatnil své právo na uspokojení ze zástavy dnem 11.5.2007, tedy v
době, kdy ještě - jak vyplývá z ustanovení § 100 odst.2 věty třetí občanského
zákoníku - nebylo předmětné zástavní právo promlčeno. Odvolací soud tedy dospěl
v souladu se zákonem k závěru, že oprávněným vymáhané zástavní právo (nárok na
uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) není promlčeno a že proto návrh
povinného na zastavení výkonu rozhodnutí není důvodný.
Dovolatel nedůvodně odvolacímu soudu vytýká, že by pokládal za nepřípustné, aby
povinný "v tomto vykonávacím řízení vznesl námitku promlčení"; naopak, z
odůvodnění napadeného usnesení je nepochybné, že námitku promlčení vznesenou
povinným pokládal za řádně uplatněnou a že se její opodstatněností také v
meritu zabýval. Odvolací soud však odmítl námitku povinného a názor soudu
prvního stupně o tom, že usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009
č.j. 0 Nc 2605/2007-89, potvrzené usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 5.10.2009 č.j. 22 Co 380/2010-107, nepředstavuje "titul pro výkon
rozhodnutí prodejem zástavy", neboť je v rozporu s hmotným právem, protože
předmětné zástavní právo mělo být uplatněno v souladu s ustanovením § 151f
občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 a nikoliv způsobem, který lze
uplatnit jen tehdy, vzniklo-li právo na uspokojení ze zástavy až po 1.9.1998
(žalobou o soudní prodej zástavy). Odvolací soud v této souvislosti výstižně
uvedl, že povinný a soud prvního stupně tímto způsobem zpochybňují věcnou
správnost usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č. j. 0 Nc
2605/2007-89 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.2009 č. j.
22 Co 380/2010-107, což je v řízení o výkon rozhodnutí nepřípustné (srov.
například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002 sp. zn. 20 Cdo
554/2002, které bylo uveřejněno pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2004). Mělo-li být totiž vskutku předmětné zástavní právo
uplatněno u soudu podle právní úpravy účinné do 31.8.1998, musela být z tohoto
důvodu žaloba o soudní prodej zástavy zamítnuta; nebylo-li však tímto způsobem
v řízení o žalobě o soudní prodej zástavy rozhodnuto, je usnesení Okresního
soudu ve Svitavách ze dne 9.6.2009 č.j. 0 Nc 2605/2007-89 a usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 5.10.2009 č.j. 22 Co 380/2010-107 pro účastníky
tohoto vykonávacího řízení závazné a nelze znovu posuzovat (z tohoto hlediska)
jeho věcnou správnost.
Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je usnesení
odvolacího soudu správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno),
že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou
vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší
soud dovolání povinného podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a 151 odst.1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť povinný nemá vzhledem k jeho výsledku na náhradu nákladů řízení
právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu