21 Cdo 2463/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem v Ostravě, Přívozská č. 703/10, proti žalované Q Trucking Morava, s.r.o., se sídlem v Ostravě-Kunčičky, Vratimovská č. 624/11, IČO 269 81 483, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. č. 120/22, o 24.452 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 27/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2016 č.j. 16 Co 215/2015-103, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2016 č.j. 16 Co 215/2015-103 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [o překážku v práci ve smyslu ustanovení § 208 zák. práce jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (§ 38 odst. 1 písm. a) zák. práce), a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen, připraven a ochoten tuto práci konat; ke ztrátě na výdělku následkem nesplnění povinnosti zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy může dojít jen tehdy, jestliže zaměstnanec nemohl práci podle pracovní smlouvy vykonávat jen v důsledku postupu zaměstnavatele, nemůže-li (nebo není- li ochoten a připraven) zaměstnanec konat práci podle pracovní smlouvy, nemá nárok ani na náhradu mzdy podle ustanovení § 208 zák. práce (srov. například právní názory uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 2584/2006, který byl uveřejněn pod poř. č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7.8.2001 sp. zn. 21 Cdo 2315/2000, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2002 sp. zn. 21 Cdo 353/2002 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2007 sp. zn. 21 Cdo 807/2006)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Zpochybňuje-li žalobce skutkový závěr odvolacího soudu, že důvodem, proč žalobce nenastoupil na pracovní cestu nebylo neposkytnutí dostatečné zálohy, ale skutečnost, že žalobce „dosud neobdržel písemnou odpověď“ na jeho žádost o upřesnění podmínek pracovní cesty, uplatnil tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2016
JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu