21 Cdo 2490/2018-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v
právní věci žalobce T. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou
se sídlem v Ostravě, Ovesná č. 356/7, proti žalované Prokond s. r. o. se sídlem
v Bílovci, Slunečná č. 1115/2, IČO 28613066, zastoupené JUDr. Karlou
Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova č. 1140/2, o neplatnost
okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod
sp. zn. 26 C 9/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 6. února 2018, č. j. 16 Co 171/2017-154, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňky
Doležílkové, advokátky se sídlem v Ostravě, Ovesná č. 356/7.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2018,
č. j. 16 Co 171/2017-154, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu [k výkladu ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) a § 41 odst. 3, 6
a 7 zákoníku práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn.
21 Cdo 5825/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 21
Cdo 1276/2016, z jejichž odůvodnění vyplývá, že nesmí-li zaměstnanec dále konat
dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení touto
nemocí, je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci, která je
pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i
k jeho kvalifikaci, že není-li možné dosáhnout účelu převedení provedeného
podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce převedením zaměstnance v
rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést i na práci jiného druhu,
než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil,
a že zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení
na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; dochází-li převedením na
jinou práci provedeným podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce ke
změně pracovní smlouvy, je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemné
potvrzení o důvodu převedení a době jeho trvání. Zaměstnanec, který dále nemůže
konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení
touto nemocí, může být převeden na jinou práci se svým souhlasem nebo i kdyby s
tím nesouhlasil.
Kdyby však zaměstnanec se svým převedením na jinou práci nesouhlasil, je
povinen vykonávat jinou práci - jak vyplývá zejména z ustanovení § 41 odst. 7
zákoníku práce a smyslu a účelu převedení zaměstnance na jinou práci
provedeného bez jeho souhlasu – jen po dobu, po kterou mělo převedení trvat;
došlo-li převedením ke změně pracovní smlouvy, pak jen po dobu, která byla
uvedena v písemném potvrzení o převedení na jinou práci, ledaže by se dohodl
(alespoň dodatečně) se zaměstnavatelem jinak. Převedení zaměstnance na jinou
práci podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce provedené bez jeho
souhlasu nepředstavuje a ani nemůže představovat definitivní (konečné) řešení
otázky, jakou práci zaměstnanec bude nadále konat, ale úpravu jen provizorní (a
dočasnou) platící do doby, než dojde k dohodě smluvních stran pracovního poměru
o jeho dalším pracovním uplatnění u zaměstnavatele, popřípadě než dojde k
rozvázání pracovního poměru.] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla
posouzena jinak.
Námitky, jimiž žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který
je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné
rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (zpochybňuje-li
skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, zejména ve vztahu k
posouzení otázky jednostranného převedení zaměstnance bez jeho souhlasu na
práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a jeho obsahu), nejsou
způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Dovolává-li se žalovaná v dovolání skutečností nastalých a listinných
důkazů datovaných po dni vydání rozsudku odvolacího soudu v této věci,
přehlíží, že nové skutečnosti nebo důkazy nejsou v dovolacím řízení podle
ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu