21 Cdo 4142/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci
žalobkyně VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, nám.
Přemysla Otakara II. č. 8/5, IČO 61860981, zastoupené JUDr. Jiřím Petrů,
advokátem se sídlem v Praze 9, Freyova č. 27, proti žalované J. R., zastoupené
JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č.
742/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního
soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 581/2009, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2011 č.j. 13 Co 268/2010-59,
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne
26.4.2010 č.j. 10 C 581/2009-38 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Karlových Varech k dalšímu řízení.
Dopisem ze dne 13.8.2009 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje
pracovní poměr „dle § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce“. Důvod k tomuto opatření
spatřovala v tom, že, ačkoli od ní žalobkyně dne 16.6.2009 převzala lékařský
posudek z téhož dne, v němž žalovaná „byla příslušným zdravotnickým zařízením
posouzena k výkonu jejího povolání jako zdravotně nezpůsobilá“ z důvodu
pracovního úrazu, který utrpěla dne 17.4.2008, dosud ji „podle § 41 odst. 1
nepřevedla na jinou vhodnou práci, ačkoli jí to zákoník práce v citovaném
ustanovení ukládal do patnácti dnů“.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního
poměru je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovanou předložený
posudek závodního lékaře ze dne 16.6.2009 „není způsobilým podkladem pro platné
rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením“, neboť v rozporu s ustanovením
§ 56 písm.a) zák. práce „nestanoví, že žalovaná nemůže dále konat práci bez
vážného ohrožení svého zdraví“. Navíc podle názoru žalobkyně „zdravotní
nezpůsobilost žalované k výkonu dosavadní práce (náborář plošné inzerce s
teritoriem pro akvizice inzerce) ani není dána, když tato práce nevyžaduje
prakticky žádnou fyzickou námahu a je pouze administrativní povahy“. I přes
pochybnosti o správnosti lékařského posudku však žalobkyně dne 13.7.2009
převedla žalovanou (která do té doby čerpala řádnou dovolenou) na jinou práci
inzertní poradkyně – telemarketing, a tudíž žalobkyni „ve smyslu § 56 odst. 1
písm. a) zák. práce umožnila výkon jiné pro vhodné práce“; žalovaná však výkon
této práce podmínila souhlasným stanoviskem lékaře a až do 12.8.2009, než
žalované doručila svůj zrušovací projev vůle, čerpala na svou žádost další
dovolenou. Žalobkyně je „ze všech těchto důvodů přesvědčena“, že pro okamžité
zrušení pracovního poměru „neexistoval zákonem předpokládaný důvod“.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 26.4.2010 č.j. 10 C
581/2009-38 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
na nákladech řízení 11.600,- Kč. Soud prvního stupně vycházeje z judikatury
dovolacího soudu dospěl k závěru, že posudek MUDr. J. P. ze dne 16.6.2009 není
lékařským posudkem, na základě kterého žalovaná mohla přistoupit k platnému
okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce,
neboť „neobsahuje lékařské zjištění (závěr), že žalovaná nemůže dosavadní práci
konat bez vážného ohrožení zdraví“, nýbrž „pouze deklaruje, že žalovaná není
zdravotně způsobilá k výkonu povolání – inzertní poradce“. Kromě toho, byl-li
sporný lékařský posudek vyhotoven na formuláři obsaženém v příloze č. 2
vyhlášky č. 470/2004 Sb., pak podle názoru soudu prvního stupně „je patrné, že
lékařem byl zvolen zcela nevhodný podklad pro podání posudku, neboť tato
vyhláška se vůbec netýká posouzení zdravotního stavu zaměstnance ve vztahu k
jím vykonávané práci ve smyslu § 56 písm. a) zák. práce, a proto také termíny v
této příloze neodpovídají termínům zákoníku práce“.
výroku o náhradě nákladů řízení tento rozsudek změnil tak, žalovaná je povinna
zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 5.360,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Jiřího Petrů, a rozhodl, že tamtéž je žalovaná povinna
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.430,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanou
předložený lékařský posudek MUDr. J. P. ze dne 16.6.2009 „nemůže být podkladem
pro platné okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. a) zák.
práce“. Zdůraznil, že v případě použití důvodu uvedeného v tomto ustanovení „se
vyžaduje, aby lékařským posudkem byla výslovně deklarována nemožnost konat
dosavadní práci bez vážného ohrožení zdraví“, která „svou povahou představuje z
hlediska zdravotního stavu zaměstnance tak významnou kontraindikaci, že na
rozdíl od jiných případů je odůvodněn požadavek pro bezodkladné převedení
zaměstnance na jinou pro něj vhodnou práci“. Protože závěr o nezpůsobilosti
žalované konat dosavadní práci „bez vážného ohrožení jejího zdraví“ předmětný
lékařský posudek neobsahuje, je správný názor soudu prvního stupně o tom, že
„listina, o niž žalovaná opřela svůj zrušovací projev vůle ze dne 13.8.2009
nemá náležitosti lékařského posudku, tak jak má na mysli ustanovení § 56 odst.
1 písm. a) zák. práce“, „i když odvolací soud stejně jako žalovaná nemá pochyb
o tom, že na její straně nejde o pracovní nezpůsobilost jen dočasné povahy“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle jejího
názoru „dosavadní výklad úpravy podmínek okamžitého zrušení pracovního poměru
zaměstnancem podle § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce nereflektuje právní úpravu
obsaženou v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a ve vyhlášce
Ministerstva zdravotnictví č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která
je závazná pro lékaře při zpracovávání lékařských posudků o pracovní
způsobilosti“. Namítala, že citované právní předpisy „nijak nezavazují lékaře
vykonávající lékařskou posudkovou činnost k tomu, aby součástí posudků vydaných
za účelem posouzení zdravotní způsobilosti bylo explicitní vyjádření bez
vážného ohrožení zdraví, jak vyžaduje pro účely okamžitého zrušení pracovního
poměru formální výklad ust. § 56 odst. 1 písm. a) zák. práce“. Tyto předpisy
„naopak považují za dostačující závěr k posouzení zdravotní způsobilosti
vyjádření uvedená pod body a) až d) v příloze č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb.“,
tedy že posuzovaná osoba buď „je zdravotně způsobilá“ nebo „je zdravotně
způsobilá s podmínkou“ nebo „je zdravotně nezpůsobilá“ anebo „pozbyla
dlouhodobě zdravotní způsobilost“. Podle názoru dovolatelky tedy „zákonná
úprava podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem v § 56
písm.a) zák. práce obsahuje požadavek takové náležitosti lékařského posudku,
která nezohledňuje právní předpis, který vydávání takových posudků upravuje“.
Podle jejího mínění však „nelze spravedlivě požadovat po zaměstnanci, aby
předpokládal nebo zjišťoval, zda má lékařský posudek příslušného závodního
lékaře náležitosti, které požaduje zákoník práce k tomu, aby zaměstnanec mohl
přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru“. Kvalita lékařského posudku
„je odpovědností lékaře kompetentního k vydávání takových posudků“ a žalovaná
„nemohla ani předpokládat, že by lékařský posudek měl nějaké vady“. Žalovaná
navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), zabývaje se
dále dovoláním žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve
zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu
prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud
zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci – mimo jiné - zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá -
srov. § 241a odst. 2 a § 242 odst. 3 o.s.ř.,), že na základě pracovní smlouvy
ze dne 19.10.2000 žalovaná pracovala u žalobkyně jako „náborář plošné inzerce s
teritoriem pro akvizice inzerce“. Po skončení pracovní neschopnosti pro
následky pracovního úrazu ze dne 17.4.2008 předala žalovaná žalobkyni dne
16.6.2009 „Lékařský posudek“ z téhož dne, vyhotovený na předepsaném tiskopise
(vzoru) obsaženém v příloze č. 2 k vyhlášce č. 470/2004 Sb., podepsaný MUDr. J.
P., praktickým lékařem pro dospělé vykonávajícím pro žalobkyni závodní
preventivní péči, podle kterého žalovaná „není zdravotně způsobilá k výkonu
povolání inzertní poradce“, přičemž – jak bylo v závěru posudku doplněno rukou
– „pracovní úraz z 17.4.2008 je příčinou uvedené ztráty pracovní způsobilosti“.
Dopisem ze dne 13.8.2009, který žalobkyně převzala téhož dne, žalovaná sdělila
žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr „dle § 56 odst. 1 písm. a)
zák. práce“ s odůvodněním, že ji dosud nepřevedla na jinou pro ni vhodnou
práci, ačkoli dne 16.6.2009 obdržela lékařský posudek z téhož dne, v němž
žalovaná „byla příslušným zdravotnickým zařízením posouzena k výkonu jejího
povolání jako zdravotně nezpůsobilá“.
Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je otázka platnosti okamžitého zrušení
pracovního poměru ze dne 13.8.2009, je třeba projednávanou věc i v současné
době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném
do 13.9.2009 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 320/2009 Sb., kterým
se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o
změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) - dále jen „zák. práce“.
Podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce zaměstnanec může pracovní poměr
okamžitě zrušit, jestliže podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní
preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví
a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku
výkon jiné pro něho vhodné práce.
V projednávané věci odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného
rozsudku – řešil mimo jiné právní otázku, jaké náležitosti musí obsahovat
lékařský posudek, aby byl způsobilým podkladem pro rozvázání pracovního poměru
okamžitým zrušením ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák.
práce. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v judikatuře
dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, a protože posouzení této
otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje
napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po
právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání
žalované proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Při posuzování platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení
§ 56 písm. a) zák. práce je – jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení
- především podstatné, zda je zaměstnanec schopen (způsobilý) konat dosavadní
práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bez vážného ohrožení svého zdraví.
Objektivizaci vztahu práce, kterou dosud zaměstnanec vykonával, k jeho
zdravotnímu stavu, svěřuje zákon odbornému posouzení [srov. slova „…podle
lékařského posudku…“ v § 56 písm. a) zák. práce]. Lékařský posudek o
způsobilosti zaměstnance k práci vydává zpravidla ošetřující lékař, případně
odborná komise zdravotnických zařízení (srov. § 21 odst. 1 a § 77 odst. 1
zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném do 30.6.2010);
přezkoumání správnosti lékařského posudku se lze domáhat podle ustanovení § 77
zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (ve znění pozdějších změn a
doplňků). Byl-li posudek vydán v souladu s právními předpisy, nepodléhá toto
správní rozhodnutí v řízení zahájeném na návrh zaměstnavatele podle ustanovení
§ 64 zák. práce přezkoumání soudem z hlediska svého obsahu, a soud z takového
rozhodnutí vychází (§ 135 odst. 2 o.s.ř.).
Aby byl naplněn smysl a účel léčebně preventivní péče při posuzování
způsobilosti k práci, musí být obsah posudku přizpůsoben tomu, jaké důsledky
mají za daného právního stavu vzhledem k odbornému posouzení zdravotního stavu
zaměstnance ve vztahu účastníků pracovního poměru nastat. V této souvislosti
zaujal dovolací soud již v minulosti (za dřívější, obsahově shodné právní
úpravy) stanovisko (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.9.2004 sp. zn.
21 Cdo 966/2004, uveřejněný pod č. 195 v časopise Soudní judikatura, roč.
2004), že způsobilým podkladem pro platné rozvázání pracovního poměru okamžitým
zrušením ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce je
pouze takový lékařský posudek, který z hlediska svého obsahu výslovně
deklaruje, že zaměstnanec nemůže dále konat práci „bez vážného ohrožení svého
zdraví“. Zdůraznil přitom, že nestačí jen závěr o dlouhodobé (trvalé) zdravotní
nezpůsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci [jako je tomu nyní v případě
výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce nebo –
jde-li o ztrátu způsobilosti k výkonu dosavadní práce pro pracovní úraz,
onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí - podle ustanovení
§ 52 písm. d) zák. práce] či pouhé doporučení lékaře ke změně druhu vykonávané
práce odůvodněné nevhodností dosavadní práce z hlediska zdravotního stavu
zaměstnance. Pro platné okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení §
56 písm. a) zák. práce se vyžaduje - jak uvedl rovněž odvolací soud v
projednávané věci - navíc lékařským posudkem výslovně deklarovaná nemožnost
konat dosavadní práci „bez vážného ohrožení zdraví“, která svou povahou
představuje z hlediska zdravotního stavu zaměstnance tak významnou
kontraindikaci, že na rozdíl od jiných případů je odůvodněn požadavek, aby
povinnost převést zaměstnance na jinou, pro něho vhodnou práci, byla splněna v
době 15 dnů ode dne předložení posudku, anebo, aby byl pracovní poměr okamžitě
rozvázán.
Na uvedených právních názorech, z nichž vychází dosavadní judikatura soudů,
dovolací soud i nadále setrvává. Dovolatelce lze ovšem přisvědčit, že při
rozhodování o tom, zda lékařský posudek je či není z hlediska svého obsahu
způsobilým podkladem pro rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze
strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce, nelze
nepřihlédnout rovněž k náležitostem, jaké má podle dosavadní právní úpravy
obsahovat lékařský posudek vydávaný zařízením závodní preventivní péče.
Podle vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek
č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb., má lékařský posudek, který
je zařízením závodní preventivní péče vydáván „pro účely pracovněprávních nebo
obdobných vztahů“, obsahovat - jak je zřejmé z bodu 8 Přílohy č. 1 cit.
vyhlášky - identifikační údaje posuzované osoby, zaměstnavatele, příslušného
zdravotnického zařízení a lékaře, který posudek vydal, účel vydání posudku,
údaje o pracovním zařazení posuzované osoby, druhu práce, režimu práce a
zdravotních a bezpečnostních rizicích práce, za kterých je vykonávána, a míře
těchto rizik, označení nemoci z povolání (jde-li o lékařský posudek ve věci
nemoci z povolání), posudkový závěr, poučení o možnosti podat návrh na
přezkoumání posudku a datum vydání posudku; je-li účelem posudku posouzení
zdravotní způsobilosti, má být z posudkového závěru lékařského posudku zřejmé,
zda posuzovaná osoba
a) je zdravotně způsobilá,
b) je zdravotně způsobilá s podmínkou; zdravotní způsobilostí s
podmínkou se rozumí například použití nezbytného zdravotnického prostředku
posuzovanou osobou nebo jiné omezení posuzované osoby kompenzující její
zdravotní omezení; v posudku se vždy tato podmínka vymezí,
c) je zdravotně nezpůsobilá,
d) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.
I když pro závěr tom, zda je dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru
ze strany zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce, je - jak
vyplývá ze shora uvedeného - významné rovněž to, zda je zaměstnanec vzhledem ke
svému zdravotnímu stavu schopen (způsobilý) konat dosavadní práci „bez vážného
ohrožení svého zdraví“, právní úprava náležitostí lékařského posudku vydávaného
zařízením závodní preventivní péče (závodním lékařem) „pro účely
pracovněprávních nebo obdobných vztahů“ s takovým vyjádřením (úsudkem) v
posudkovém závěru - jak vyplývá z výše citované vyhlášky – neuvažuje. Vzhledem
k tomu, že vyhláška č. 385/2006 Sb. nereflektuje v úplnosti právní úpravu
zákoníku práce (a je tedy v tomto směru v rozporu se zákonem), z lékařských
posudků proto není vždy jednoznačně (bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance
zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod
k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle ustanovení §
56 písm. a) zák. práce.
S tímto údajem nepočítal ani formulář (vzor) obsažený v příloze č. 2 (již
neplatné, ke dni 23.8.2006 zrušené) vyhlášky č. 470/2004 Sb., kterou se
stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k
výkonu povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a k výkonu povolání dalšího
zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, druhy, četnost a obsah
lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti
k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka),
který nesprávně v projednávané věci použil závodní lékař žalovaného MUDr. J. P.
za účelem posouzení zdravotní způsobilosti žalované k výkonu dosavadní práce.
Proto ani z obsahu lékařského posudku vydaného tímto lékařem dne 16.6.2009 není
(v rozporu se zákonem) jednoznačně patrno, zda to, že žalovaná „není zdravotně
způsobilá k výkonu povolání inzertní poradce“, jí znemožňuje konat dosavadní
práci „bez vážného ohrožení svého zdraví“.
Z uvedeného vyplývá, že způsobilým podkladem pro platné rozvázání pracovního
poměru okamžitým zrušením podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce je
nepochybně pouze takový lékařský posudek, který stanoví, že zaměstnanec „nemůže
dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví“. Postupoval-li však lékař
podle vzoru lékařského posudku upraveného podzákonným předpisem, který v
rozporu se zákonem s takovým posudkovým závěrem nepočítá, nemůže být tento
nedostatek na újmu práv zaměstnance, a tuto obsahovou vadu posudku je třeba
odstranit výkladem.
Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce
představuje ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru ze strany
zaměstnance podle ustanovení § 56 písm. a) zák. práce skutečnost (tzv. faktický
úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro tento způsob rozvázání
pracovního poměru. I když se s tzv. faktickým úkonem se nespojuje změna nebo
zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu, jde o projev vůle.
Proto při objasňování toho, jaký je obsah tzv. faktického úkonu, je odůvodněn
postup (obdobně) podle zásad předepsaných pro výklad projevu vůle při právním
úkonu na základě ustanovení § 18 zák. práce podle § 35 odst. 2 obč. zák. (k
tomu obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10.2009 sp. zn. 21
Cdo 2972/2008 nebo ze dne 14.11.2011 sp. zn. 21 Cdo 1922/2010).
Použití těchto interpretačních pravidel – mimo jiné - znamená, že při
zjišťování obsahu lékařského posudku vydaného za účelem posouzení zdravotní
způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce je třeba přihlížet nejen k
použitému slovnímu vyjádření (ke smyslu, které použité slovní vyjádření obvykle
znamená), ale současně i ke všem okolnostem, za kterých bylo slovní vyjádření
učiněno; rozhodné jsou přitom jen okolnosti, které existovaly v době, kdy byl
posudek vydán, neboť je nezbytné, aby jeho obsah byl vyložen v souladu se
stavem, který existoval v době, kdy byl učiněn. Celkové zhodnocení všech
rozhodných okolností pak musí odpovídat dobrým mravům, aniž by ovšem bylo
dovoleno za pomoci výkladu měnit smysl a obsah hodnoceného posudku. Je zřejmé,
že pro tento úsudek, aby byly náležitě zohledněny vzájemné souvislosti všech
rozhodných skutečností (vyplývajících především ze zdravotní dokumentace
posuzovaného zaměstnance), budou zpravidla potřebné odborné znalosti, které lze
zajistit toliko na odpovídajícím odborném podkladě, například formou znaleckého
posudku (srov. § 127 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud (ani soud
prvního stupně) v projednávané věci tímto způsobem o obsahu lékařského posudku,
na jehož základě žalovaná okamžitě zrušila se žalobkyní pracovní poměr,
neuvažoval, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Protože napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší
soud České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen
rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil
Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. listopadu 2012
JUDr. Zdeněk N o v
o t n ý, v. r.
předseda
senátu