USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci zástavního věřitele SLOUPÁRNA Majdalena s. r. o. se sídlem v Majdaleně č.
141, IČO 49050648, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v
Praze 1, Na Poříčí č. 1079/3a, proti zástavnímu dlužníkovi ČIBE, a. s. se
sídlem ve Slušovicích č. 520, IČO 25570048, zastoupenému Mgr. Karlem Nedbálkem,
advokátem se sídlem ve Slušovicích č. 520, o soudní prodej zástavy, vedené u
Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 Nc 1012/2011, o dovolání zástavního
dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v
Táboře ze dne 5. dubna 2018 č. j. 15 Co 20/2018-210, takto:
Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. 4. 2018, č. j. 15 Co 20/2018-210 není
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v
otázce, zda pro rozhodnutí o žalobě o soudní prodej zástavy je právně významné
promlčení zástavního práva a zajištěné pohledávky, v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce
soudních rozhodnutích a stanovisek, roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, uveřejněné pod č. 58 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012
sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, a v nich vyslovený závěr, že v řízení o soudním
prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to,
zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě,
jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné
skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny
najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo
jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných
důkazů alespoň jako pravděpodobné; jiné (další) skutečnosti, např. promlčení
zástavního práva nebo zánik zajištěné pohledávky, nejsou pro rozhodnutí o
žalobě o soudní prodej zástavy právně významné] a není důvod, aby rozhodná
právní otázka byla posouzena jinak. Dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný
přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterého
nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.,
zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování
podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy (namítá-li, že „zástavní věřitel
předložil dodatek, který se uvedeného případu vůbec netýká“, neboť „na tomto
dodatku je rukou vepsaná oprava čísla smlouvy
z čísla 2024-96-002 na číslo 2024-97-002“, že „taková oprava nebyla tedy platně
provedena, neboť není zřejmé, kým byla provedena a kdy se tak stalo“, že „změna
je opatřena pouze jedním nečitelným podpisem, který není ověřen“ a že „v
předloženém dodatku z 29. 1. 1998 č. 2024-96-002-D 01 je uvedeno č. smlouvy o
revolvingovém úvěru
2024-96-002 ze dne 23. 4. 1997, ovšem dodatek se netýká zajištěné pohledávky“),
a uplatňuje-li jinou vadu řízení (namítá-li nesprávné připuštění změny žaloby
odvolacím soudem, i když „zástavní věřitel nepodal žádné odvolání a za toto
odvolání nezaplatil soudní poplatek“), k níž může dovolací soud přihlédnout
(byla-li by opodstatněná) – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé
o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Ani tyto námitky proto
nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
V části, ve které dovolání zástavního dlužníka směřuje proti výrokům usnesení
odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §
238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Jsou-li dány důvody pro odmítnutí dovolání, není projednatelný ani akcesorický
návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16). Nejvyšší soud se
proto návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení
odvolacího soudu nezabýval. O nákladech řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry
vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06, v
němž Ústavní soud přijal právní názor, že je porušením práva na soudní ochranu
(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků
řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o
soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje
zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti
naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci
vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o
soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též usnesení Ústavního soudu
ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.