21 Cdo 4695/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce Mgr. L. K., proti žalované České republice – Úřadu práce v
O., zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 69/2007, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2008, č. j. 16 Co
123/2008-120, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 16 Co 123/2008-120, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v
Olomouci ze dne 10. 1. 2008, č. j. 16 C 69/2007-102 ve věci samé, není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“),
neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.
7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony) a nebylo
shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov.
ve vztahu k otázce určitosti žaloby například právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, který byl
uveřejněn pod číslem 209 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, a ve vztahu
k výkladu úkonu učiněného v rozporu s dobrými mravy právní názor vyjádřený v
rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, který
byl uveřejněn pod číslem 126 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, nebo v
rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004,
který byl uveřejněn pod číslem 59 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005), a
nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání
žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých
nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu