Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 4736/2014

ze dne 2014-12-17
ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4736.2014.1

21 Cdo 4736/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní

věci žalobce Ing. M. S., zastoupeného JUDr. Věrou Soldánovou, advokátkou se

sídlem v Brně, Orlí č. 490/14, proti žalované A. G., zastoupené JUDr. Radovanem

Zubkem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka č. 1313/7, o určení

dědického práva, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 29 C

241/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.

března 2014 č.j. 18 Co 91/2013-246, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího

řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry

Soldánové, advokátky se sídlem v Brně, Orlí č. 490/14.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.3.2014 č.j.

18 Co 91/2013-246 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozsudek

odvolacího soudu je z hlediska náležitostí znaleckého posudku a hodnocení

důkazu znaleckým posudkem při posouzení otázky platnosti závěti ze dne

29.4.2008 pořízené B. Š., zemřelou dne 2.11.2008, podle ustanovení § 38 odst. 2

zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného

do 31.12.2013, v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například

rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 29.12.1966 sp. zn. 5 Cz 144/66,

uveřejněný pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1967,

zprávu NS ČSR ze dne 23.12.1980 sp. zn. Cpj 161/79, uveřejněnou pod č. 1 ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981, rozsudek Nejvyššího soudu

ČR ze dne 6.8.2009 sp. zn. 30 Cdo 352/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne

21.12.2010 sp. zn. 30 Cdo 3614/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne

15.2.2012 sp. zn. 30 Cdo 1560/2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka

byla posouzena jinak.

V části, v níž žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod, než který je

uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovým zjištěním

a skutkovým závěrem, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem

rozhodující, tj. že zůstavitelka nebyla v důsledku nemožnosti posoudit následky

svého jednání způsobilá pořídit závěť ze dne 29.4.2008), dovolání trpí vadami,

pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení

§ 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f

odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu