USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka
v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému J. F., se sídlem v Praze 1,
Jakubská č. 647/2, IČO 66245664, o 5 000 000 Kč a o vydání listin, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 228/2012, o žalobě pro zmatečnost
podané žalobkyní proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června
2014, č. j. 16 C 228/2012-489, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
27. února 2015, č. j. 94 Co 594/2014-588, v části, v níž je k rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost věcně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 228/2012, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2025, č. j. 25 Co
512/2024-1624, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.
ledna 2025, č. j. 25 Co 512/2024-1624, se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení
zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 soudní poplatek za
dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2025, č. j. 25
Co 512/2024-1624, ve výši 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. 16 C
228/2012-1600, rozhodl k návrhu žalobkyně ze dne 27. 10. 2024, že žalobkyni se
nepřiznává osvobození od soudního poplatku z dovolání (výrok I) a že žalobkyni
se neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II).
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 25 Co
512/2024-1624, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o návrhu
žalobkyně ze dne 27. 10. 2024 na osvobození od soudních poplatků za dovolací
řízení a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení se zastavuje.
3. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 25 Co
512/2024-1624, napadla žalobkyně včasným dovoláním, současně požádala o
osvobození od soudních poplatků za dovolání a o ustanovení zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení a podala návrh „na odklad vykonatelnosti
rozhodnutí, kterým by v záhlaví rozhodnutí uvedená fyzická osoba, D. K., která
nebyla účastníkem řízení ve výše uvedené věci když žalobu podala D. K., soudem
ustanovená správkyně dědictví, byla povinna hradit náklady žalovanému tak, jak
určil soud ve výše uvedené věci“.
4. Nejvyšší soud o podaném dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“).
5. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř.
není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození
od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř.
není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce.
7. Právě o tyto případy jde v posuzované věci, dovolání žalobkyně
směřující proti napadenému usnesení odvolacího soudu tedy není objektivně
přípustné. Na tom nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu, že dovolání
je za splnění předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. přípustné, neboť
nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost
dovolání nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3.
2022, sp. zn. 25 Cdo 2998/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5.
2024, sp. zn. 21 Cdo 1124/2024).
8. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 25 Co 512/2024-1624, podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl.
9. Žalobkyně nebyla v tomto dovolacím řízení zastoupena advokátem, z
obsahu spisu nevyplývá, že by měla právnické vzdělání, a žalobkyně takovou
skutečnost ani nedokládá, ba ani netvrdí. Dovolatelka tedy nesplnila podmínku
povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k
§ 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit
opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
10. V souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání
pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. žalobkyni rovněž vznikla ve smyslu § 4
odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), povinnost
zaplatit soudní poplatek za podané dovolání. Soudnímu poplatku totiž podléhá i
dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou
osobou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn.
25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč.). Žalobkyni byla
proto uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4
odst. 1 písm. i) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše
poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků.
11. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s.
ř. nebylo rozhodováno o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků,
neboť osvobození dovolatelky od soudního poplatku za dovolání zde vzhledem k
ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích nepřichází v úvahu (srov. shodně
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1881/2023).
12. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS
3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či
pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani
návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad
vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval. Pro úplnost lze uvést, že v
usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod č.
144/2018 Sb. rozh. obč. Nejvyšší soud formuloval předpoklady, za nichž lze
vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle ustanovení § 243 písm.
a) o. s. ř. Jedná se o předpoklady, které musí být splněny kumulativně, a to 1)
dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je
včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného
(výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně
nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním
napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho
právech, 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude
úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení
(nedotkne se právních poměrů třetí osoby). V posuzovaném případě nejen že
dovolání žalobkyně podle § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. není objektivně
přípustné, ale není splněn ani druhý ze stanovených předpokladů, neboť z
dovoláním napadeného rozhodnutí dovolatelce nevyplývá ani uvedená povinnost k
náhradě nákladů žalovanému, ani jiná platební povinnost, pro jejíž splnění by
bylo možno nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit či nařídit exekuci.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 4. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu