USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.,
v právní věci žalobkyně Z. Š., proti žalovanému Frýdlantská zemědělská a. s. se
sídlem v Janovicích č. 593, IČO 64610047, zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem,
advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, o 11 799,24 Kč,
vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017, o žalobě
pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
10. prosince 2020, č. j. 11 Co 245/2020-174, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 11 Co 245/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 18. prosince 2023, č. j. 4 Co 65/2023-379, takto:
I. Návrh žalobkyně na přerušení dovolacího řízení se zamítá.
II. Dovolání žalobkyně se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 11 Co
207/2018-80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve
výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalobkyně je povinna
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení „částku 11 808 Kč advokátu JUDr.
Miloši Jirmanovi“, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně žalobu pro
zmatečnost, o níž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2019,
č. j. 11 Co 207/2018-117, tak, že žalobu pro zmatečnost zamítl, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením
ze dne 20. 6. 2019, č. j. 4 Co 14/2019-142, usnesení krajského soudu potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Následně žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení vedeného u
Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017. Okresní soud ve
Frýdku-Místku usnesením ze dne 27. 5. 2020, č. j. 17 C 368/2017-161, žalobu na
obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. K odvolání žalobkyně pak Krajský soud v Ostravě usnesením ze
dne 10. 12. 2020, č. j. 11 Co 245/2020-174, toto usnesení okresního soudu
potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2020, č. j.
11 Co 245/2020
-174, podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 8.
2021, č. j. 33 Cdo 2193/2021-197, s odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
6. Proti témuž usnesení Krajského soudu v Ostravě následně žalobkyně
podala žalobu pro zmatečnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
25. 11. 2021, č. j. 11 Co 245/2020-257, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. K odvolání žalobkyně pak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 7.
2022, č. j. 4 Co 12/2022-280, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
7. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podala žalobkyně dovolání.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 11 Co 245/2020-319,
dovolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech dovolacího řízení a o vrácení
(části) soudního poplatku. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci
usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 1 Co 9/2023-333, usnesení krajského soudu
potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení.
8. Proti posledně uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala
žalobkyně opět dovolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 10. 2023,
č. j. 11 Co 245/2020
-355, dovolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení a že žalobkyni se po právní moci tohoto
rozhodnutí vrací z účtu Krajského soudu v Ostravě na soudním poplatku částka 11
200 Kč.
9. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 12.
2023, č. j. 4 Co 65/2023-379, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
10. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §
237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž
předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité
plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního
řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní
vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
13. Pro posouzení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 již není rozhodujícím kritériem (za
splnění ostatních zákonných podmínek) výše částky uvedená ve výroku dovoláním
napadeného rozhodnutí, ale výše částky, pro kterou bylo vedeno řízení v době
vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Oproti předchozímu znění tohoto
ustanovení tedy již nelze za přípustné považovat ani dovolání směřující proti
ostatním rozhodnutím vydaným v tomto řízení, bylo-li v době jejich vydání
předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018). Tento
závěr odpovídá i důvodové zprávě k zákonu č. 296/2017 Sb. [jenž mimo jiné nově
formuloval § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], podle které je cílem nynější
právní úpravy rozšířit výjimky z jinak široce formulované přípustnosti dovolání
a v případě ustanovené § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučit přípustnost
dovolání i proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci
takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (srov. obdobně např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo
odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo
1178/2023).
14. Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní
i v rozhodnutích vydaných v řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro
zmatečnost [ve vztahu k žalobě na obnovu řízení srov. (mutatis mutandis)
například závěry uvedené v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4.
2006, sp. zn. 25 Cdo 3090/2005, uveřejněného pod č. 59/2008 Sb. rozh. obč.,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013,
uveřejněného pod č. 85/2013 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne
16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7.
2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016,
sp. zn. 26 Cdo 93/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp.
zn. 26 Cdo 4715/2018, jež se prosadí obdobně i v řízení o žalobě pro zmatečnost
– k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo
2085/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo
3150/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo
4189/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo
1848/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo
2090/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo
4483/2018].
15. V projednávané věci žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o
zamítnutí žaloby na obnovu řízení, kterou se žalobkyně domáhala obnovy řízení
vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017, jehož
předmětem bylo peněžité plnění ve výši 11 799,24 Kč (pohledávka z dědického
řízení po matce žalobkyně). Uvedená částka nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž nejde
o žádnou z výjimek vyjmenovaných v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému v řízení o této žalobě pro
zmatečnost pak žalobkyně podala dovolání, řízení o tomto dovolání žalobkyně
bylo soudem prvního stupně zastaveno a proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, pak
žalobkyně opět podala dovolání. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
16. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v
němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě
nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího
řízení, pak není dovolání přípustné rovněž podle ustanovení § 238 odst. 1 písm.
h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
17. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího
soudu o přípustnosti dovolání (srov. například právní názor uvedený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněném pod
č. 51/2003 Sb. rozh. obč.).
18. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 18. 12. 2023, č. j. 4 Co 65/2023-379, podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Žalobkyně sice nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v
dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za
středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto
nedostatku podmínky dovolacího řízení.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle § 238 odst.
1 písm. c) o. s. ř., a že proto není třeba činit opatření k odstranění
nedostatku povinného zastoupení dovolatelky, dovolací soud zamítl její návrh na
přerušení dovolacího řízení odůvodněný tím, že u Nejvyššího správního soudu
probíhá řízení ve věci žaloby dovolatelky proti rozhodnutí České advokátní
komory o neurčení advokáta ve věci dovolání proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 28. 7. 2022, č. j. 4 Co 12/2022-280.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
22. Zbývá dodat, že soud prvního stupně nesprávně vybral soudní poplatek
za dovolání ve výši 14 000 Kč podle položky 23 bodu 6 sazebníku soudních
poplatků. Soudní poplatek za dovolání v projednávané věci činí podle položky 23
bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, neboť dovolání nebylo podáno proti
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu