USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Z. Š., proti žalovanému Frýdlantská zemědělská a. s. se sídlem v Janovicích č. 593, IČO 64610047, zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní č. 600/21, o 11 799,24 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2020, č. j. 11 Co 245/2020-174, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Co 245/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2023, č. j. 4 Co 65/2023-379, takto:
I. Návrh žalobkyně na přerušení dovolacího řízení se zamítá. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 11 Co 207/2018-80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení „částku 11 808 Kč advokátu JUDr. Miloši Jirmanovi“, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost, o níž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. 11 Co 207/2018-117, tak, že žalobu pro zmatečnost zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 4 Co 14/2019-142, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Následně žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 27. 5. 2020, č. j. 17 C 368/2017-161, žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobkyně pak Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 Co 245/2020-174, toto usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2020, č. j. 11 Co 245/2020 -174, podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 8. 2021, č. j. 33 Cdo 2193/2021-197, s odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
6. Proti témuž usnesení Krajského soudu v Ostravě následně žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 11 Co 245/2020-257, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně pak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 4 Co 12/2022-280, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
7. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podala žalobkyně dovolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 11 Co 245/2020-319, dovolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech dovolacího řízení a o vrácení (části) soudního poplatku. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 1 Co 9/2023-333, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
8. Proti posledně uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala žalobkyně opět dovolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. 11 Co 245/2020 -355, dovolací řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a že žalobkyni se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací z účtu Krajského soudu v Ostravě na soudním poplatku částka 11 200 Kč.
9. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 4 Co 65/2023-379, usnesení krajského soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
10. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
13. Pro posouzení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 již není rozhodujícím kritériem (za splnění ostatních zákonných podmínek) výše částky uvedená ve výroku dovoláním napadeného rozhodnutí, ale výše částky, pro kterou bylo vedeno řízení v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Oproti předchozímu znění tohoto ustanovení tedy již nelze za přípustné považovat ani dovolání směřující proti ostatním rozhodnutím vydaným v tomto řízení, bylo-li v době jejich vydání předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018). Tento závěr odpovídá i důvodové zprávě k zákonu č. 296/2017 Sb. [jenž mimo jiné nově formuloval § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], podle které je cílem nynější právní úpravy rozšířit výjimky z jinak široce formulované přípustnosti dovolání a v případě ustanovené § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučit přípustnost dovolání i proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023).
14. Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v rozhodnutích vydaných v řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost [ve vztahu k žalobě na obnovu řízení srov. (mutatis mutandis) například závěry uvedené v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3090/2005, uveřejněného pod č. 59/2008 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod č. 85/2013 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, jež se prosadí obdobně i v řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2090/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4483/2018].
15. V projednávané věci žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, kterou se žalobkyně domáhala obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 368/2017, jehož předmětem bylo peněžité plnění ve výši 11 799,24 Kč (pohledávka z dědického řízení po matce žalobkyně). Uvedená částka nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek vyjmenovaných v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému v řízení o této žalobě pro zmatečnost pak žalobkyně podala dovolání, řízení o tomto dovolání žalobkyně bylo soudem prvního stupně zastaveno a proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, pak žalobkyně opět podala dovolání. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
16. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, pak není dovolání přípustné rovněž podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
17. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání (srov. například právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněném pod č. 51/2003 Sb. rozh. obč.).
18. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2023, č. j. 4 Co 65/2023-379, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Žalobkyně sice nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a že proto není třeba činit opatření k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatelky, dovolací soud zamítl její návrh na přerušení dovolacího řízení odůvodněný tím, že u Nejvyššího správního soudu probíhá řízení ve věci žaloby dovolatelky proti rozhodnutí České advokátní komory o neurčení advokáta ve věci dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2022, č. j. 4 Co 12/2022-280.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
22. Zbývá dodat, že soud prvního stupně nesprávně vybral soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč podle položky 23 bodu 6 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za dovolání v projednávané věci činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, neboť dovolání nebylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu