27 Cdo 2090/2017-259
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, PSČ 702 00, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava, Městskému obvodu Ostrava – Jih, se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Horní 791/3, PSČ 700 30, o zaplacení 5.997 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. července 2009, č. j. 54 C 255/2001-244, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 243/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2016, č. j. 11 Co 12/2016-176, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 3. června 2015, č. j. 54 C 243/2010-118, odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2014, č. j. 54 C 243/2010-91, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalobkyní proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. července 2009, č. j. 54 C 255/2001-244, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2010, č. j. 42 Co 453/2009-315
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Přípustnost dovolání je upravena v § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16.
prosince 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. července 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, a ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017; uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
V projednávané věci dovolatelka podala žalobu pro zmatečnost proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o žalobách o zaplacení 2.188 Kč s příslušenstvím a 3.809 Kč s příslušenstvím, a proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Uvedené částky nepřevyšují 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům
odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Šuk předseda senátu