21 Cdo 892/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Ivanou Heřmanskou, advokátkou se
sídlem v Praze 5, Tréglova č. 4/794, proti žalovanému F. M., zastoupenému Mgr.
Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova č. 645/18, o
určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem a věcným břemenem,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 453/2009, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2011 č.j. 64
Co 359/2010-49, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že "nemovitosti - parcela č. - zastavěná
plocha a nádvoří a objekt bez č.p. na parcele č. - zapsané u Katastrálního
úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV pro
katastrální území Krč, nejsou zatíženy ve prospěch žalovaného zástavním právem
smluvním pro pohledávku ve výši 2.000.000,- Kč a příslušenství podle smlouvy o
zřízení zástavního práva podle obč. zák. ze dne 12.1.2006 a věcným břemenem
užívání podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 12.1.2006". Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že v katastru nemovitostí je ohledně uvedených
nemovitostí, jejichž je vlastníkem (jeho vlastnické právo bylo určeno rozsudkem
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6.11.2005 č.j. 27 C 389/2004-47, který nabyl
právní moci dne 26.8.2006), zapsáno "omezení vlastnického práva pro
žalovaného", a to zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 2.000.000,- Kč
a příslušenství a věcné břemeno užívání. Uvedená věcná práva byla do katastru
nemovitostí zapsána na základě zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného
břemene, uzavřených dne 12.1.2006 mezi žalovaným a společností MATTHES gastro,
s.r.o., proti níž "směřovala úspěšná žaloba žalobce na určení vlastnického
práva" ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 389/2004.
Protože společnost MATTHES gastro, s.r.o. nebyla v době uzavírání smluv o
zřízení věcných práv vlastníkem nemovitostí, věcná práva k nim "pro rozpor" s
ustanoveními § 151o odst. 2 a § 161 odst. 2 občanského zákoníku nemohla
vzniknout. Žalovaný ani nemohl být při uzavírání uvedených smluv v dobré víře,
a to s ohledem na jeho "přímou nebo nepřímou" účast ve věci o určení
vlastnictví k předmětným nemovitostem (žalovaný byl společníkem a jednatelem
společnosti MATTHES gastro, s.r.o. a v současné době je jejím prokuristou).
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28.5.2010 č.j. 32 C 453/2009-19
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit k rukám "právního
zástupce žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 13.920,- Kč". Dospěl k
závěru, že předmětné nemovitosti "jsou zatíženy zástavním právem smluvním pro
pohledávku ve výši 2.000.000,- Kč s příslušenstvím a věcným břemenem užívání ze
dne 12.1.2006", protože v době uzavření zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení
věcného břemene mezi žalovaným a společností MATTHES gastro, s.r.o. (12.1.2006)
této společnosti "svědčilo" vlastnické právo k předmětným nemovitostem a
protože vlastnické právo žalobce, který "nikdy v minulosti jako vlastník
nemovitostí v katastru nemovitostí zapsán nebyl", v době vydání rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16.11.2005 č.j. 27 C 389/2004-47, kterým
bylo určeno jeho vlastnické právo k nemovitostem a který nabyl právní moci dne
28.6.2006, ještě "neexistovalo".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.5.2011 č.j. 64 Co
359/2010-49 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je
povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.080,- Kč k
rukám advokátky Mgr. Marty Janouškové. Vycházel ze zjištění, že společnost
MATTHES gastro, s.r.o. nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem ve
veřejné dražbě poté, co byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
1.2.1995 č.j. 9 C 34/92-55 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze
dne 10.1.1996 č.j. 12 Co 451/95-95 pravomocně zamítnuta žaloba žalobce, aby
Pneuslužba Praha, státní podnik byla povinna uzavřít se žalobcem dohodu o
vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb. Podle názoru odvolacího soudu
skutečnost, že uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, stejně jako další
rozsudek tohoto soudu ze dne 25.8.1998 č.j. 16 Co 211/98-135, vydaný v řízení
vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 34/92, byly k dovolání
žalobce Nejvyšším soudem České republiky zrušeny a že "posléze skončilo
restituční řízení ve prospěch žalobce", nemůže mít s přihlédnutím k ustanovení
§ 243d odst. 2 o.s.ř. vliv na závěr, že "žalovaný, jako osoba třetí, která
nebyla účastníkem restitučního řízení, nabyl od společnosti MATTHES gastro,
s.r.o. věcná práva". Protože právní vztahy vzniklé ze zástavní smlouvy a ze
smlouvy o zřízení věcného břemene nemohou být dotčeny "ani výsledkem
restitučního řízení, ani výsledkem určovací žaloby", dospěl odvolací soud k
závěru, že smlouva o zřízení věcného břemene i zástavní smlouva "byly sjednány
platně".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že
právní vztahy třetích osob jsou podle ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř. chráněny
tehdy, "vznikly-li v období před vydáním měnícího rozsudku". V daném případě
však "právní vztahy žalovaného nevznikly před vydáním restitučního rozhodnutí
č.j. 16 Co 193/2000-161 ze dne 25.7.2000", ale "více jak pět let po vydání
restitučního rozhodnutí a v době těsně předcházející pravomocnému rozhodnutí ve
věci určení práv k nemovitostem". Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že
rozhodoval odlišně od judikatury "vztahující se k ochraně práv oprávněné osoby
podle zákona č. 87/1991 Sb." (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
12.12.1998 sp. zn. 2 Cdon 1828/97), podle níž "doba zákazu převodu věcí do
vlastnictví jiné osoby podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o
mimosoudních rehabilitacích, končí současně se zánikem v úvahu přicházejícího
práva na vydání věci". Odvolací soud se dále nevypořádal s jeho "námitkou o
personálním propojení" společnosti MATTHES gastro, s.r.o. a žalovaného, který
byl "v době restitučního řízení majoritním společníkem a poté prokuristou
MATTHES gastro, s.r.o.", a s otázkou, zda se na žalovaného za těchto okolností
vztahuje ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř. "s ohledem na účel tohoto ustanovení
sledující především ochranu těch osob, které jsou v dobré víře, že změna poměrů
nenastala". Žalobce dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího
soudu z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc "vrátil soudům II. a I. stupně k
novému projednání".
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť dovolání v
posuzované věci není přípustné "s ohledem na absenci zásadního významu tohoto
rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl
vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti
rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo soudy v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá -
srov. § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), že žalobce se v řízení vedeném u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 34/92 domáhal jako oprávněná osoba podle
zákona č. 87/1991 Sb., aby povinné osobě (Pneuslužba Praha, státní podnik, ode
dne 15.6.1993 Pneuslužba Praha, státní podnik v likvidaci) bylo uloženo uzavřít
se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí, a to objektu - občanská vybavenost bez
č.p. na pozemku st. parc. č. a pozemku st. parc. č. o výměře 353 m2 v
katastrálním území Krč a obci Praha. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze
dne 1.2.1995 č.j. 9 C 34/92-55 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze
ze dne 10.1.1996 č.j. 12 Co 451/95-95, který nabyl právní moci dne 19.2.1996,
byla jeho žaloba zamítnuta. Na základě dražby ze dne 20.5.1996 bylo do katastru
nemovitostí zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem pro společnost
MATTHES Praha, spol. s r.o. (ode dne 16.9.2004 MATTHES gastro, s.r.o.). K
dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 28.11.1997 č.j.
2 Cdon 1005/96-112 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10.1.1996
č.j. 12 Co 451/95-95 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co k dovolání
žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27.4.2000 č.j. 23 Cdo
2414/98-148 zrušil i následně vydaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
25.8.1998 č.j. 16 Co 211/98-135, kterým byla žaloba na uložení povinnosti
žalovanému uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí opětovně zamítnuta,
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.7.2000 č.j. 16 Co 193/2000-161, který
nabyl právní moci dne 15.2.2001, rozhodl, že žalovaný Pneuslužba Praha, státní
podnik v likvidaci, je povinen uzavřít se žalobcem dohodu, podle níž vydává
žalobci předmětné nemovitosti. Žalobce se následně v řízení vedeném u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 389/2004 domáhal žalobou podanou proti
žalované společnosti MATTHES gastro, s.r.o. určení vlastnictví k předmětným
nemovitostem. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16.11.2005 č.j. 27 C
389/2004-47, který nabyl právní moci dne 28.6.2006, bylo určeno, že vlastníkem
předmětných nemovitostí je žalobce. Dne 12.1.2006 uzavřeli žalovaný jako
zástavní věřitel a společnost MATTHES gastro, s.r.o. jako zástavce zástavní
smlouvu, kterou bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem k
zajištění pohledávky žalovaného ze smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši
2.000.000,- Kč, a téhož dne uzavřeli (společnost MATTHES gastro, s.r.o. jako
zřizovatel a žalovaný jako oprávněný) smlouvu o zřízení věcného břemene užívání
předmětných nemovitostí; na základě těchto smluv byl proveden vklad práv do
katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného.
Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí projednávané věci mimo jiné
významné, za jakých podmínek jsou chráněny právní vztahy někoho jiného než
účastníka řízení po zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o žalobě na
uzavření dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona č. 87/1991 Sb.")
dovolacím soudem a po vydání nového rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 243d
odst. 2 o.s.ř. Uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s
ustálenou judikaturou soudů. Protože její posouzení bylo pro rozhodnutí
projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího
soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Podle ustanovení § 243d odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. jestliže
dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního
stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k
dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř. právní vztahy někoho jiného než
účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.
Nové rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně), které upravilo práva a
povinností účastníků řízení jinak než původní rozhodnutí zrušené dovolacím
soudem, může mít vliv nejen na právní vztahů účastníků samotných. Jestliže na
právní poměry účastníků upravené původním (zrušeným) pravomocným a vykonatelným
rozhodnutím navazují další vztahy, dotýká se i právních vztahů třetích osob. Z
ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že třetích osob nemohou být novým
rozhodnutím dotčeny. Znamená to, že při posuzování právních vztahů někoho
jiného než účastníka řízení se i nadále vychází z původního zrušeného
rozhodnutí a že tyto osoby nemohou pozbýt nabytá práva a povinnosti jenom
proto, že původní rozhodnutí bylo zrušeno a že právní poměry účastníků řízení
byly nově upraveny jinak. Právní postavení třetích osob je ovšem tímto způsobem
chráněno jen tehdy, jestliže v mezidobí jejich práva a povinnosti vznikla
platně. Je-li právní úkon, od něhož třetí osoba odvozuje svá práva a
povinnosti, neplatný, nelze ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř. použít.
V posuzovaném případě byly předmětem zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení
věcného břemene uzavřených mezi žalovaným a společností MATTHES gastro, s.r.o.
dne 12.1.2006 nemovitosti, které společnost MATTHES gastro, s.r.o. nabyla od
Pneuslužby Praha, státního podniku v likvidaci, před tím, než byla Pneuslužbě
Praha, státnímu podniku v likvidaci, jako povinné osobě rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 25.7.2000 č.j. 16 Co 193/2000-161 vydaným v řízení vedeném
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 34/92 pravomocně uložena
povinnost uzavřít se žalobcem jako oprávněnou osobou dohodu o vydání těchto
nemovitostí žalobci podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.
Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. povinná osoba je povinna s
věcmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře;
ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a
příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s
výjimkou dohod o odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o
výměně bytu; takové právní úkony jsou neplatné.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinná osoba nesmí věci, na jejichž vydání
uplatnila (mohla uplatnit) nárok oprávněná osoba, smlouvou převést do
vlastnictví jiného a že ohledně těchto věcí nemůže činit ani jiné právní úkony,
kterými by bylo s věcmi nakládáno v rozporu s povinnostmi, které povinné osobě
ukládá toto ustanovení. Tento zákaz trvá i v době po právní moci rozsudku, jímž
byla zamítnuta žaloba oprávněné osoby, aby povinné osobě bylo uloženo uzavřít s
ní dohodu o vydání věci podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.,
jestliže bylo po zrušení tohoto rozsudku dovolacím soudem k dovolání oprávněné
osoby její žalobě novým rozhodnutím vyhověno; právní úkony učiněné povinnou
osobou v rozporu se zákazem jsou ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku
absolutně neplatné a ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř. nelze v takovém případě
na ochranu právního postavení třetích osob použít (srov. též právní názor
vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.12.1998 sp. zn.
2 Cdon 1828/97, který byl uveřejněn pod č. 65 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1999, v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne
3.8.2004 sp. zn. 22 Cdo 1289/2004 nebo v usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 8.11.2006 sp. zn. 28 Cdo 2853/2006).
Tím, zda Pneuslužba Praha, státní podnik v likvidaci, v souvislosti s prodejem
předmětných nemovitostí společnosti MATTHES gastro, s.r.o. v dražbě konané dne
20.5.1996 (po právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.2.1995
č.j. 9 C 34/92-55 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
10.1.1996 č.j. 12 Co 451/95-95, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce, aby
Pneuslužbě Praha, státnímu podniku v likvidaci, bylo uloženo uzavřít s ním
dohodu o vydání věci podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.)
porušila zákaz nakládání s předmětnými nemovitostmi vyplývající pro ni jako pro
povinnou osobu z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a zda v případě
porušení tohoto zákazu společnost MATTHES gastro, s.r.o. nabyla vlastnické
právo k nemovitostem, se odvolací soud nezabýval. Tato okolnost přitom byla pro
posouzení věci významná, neboť, kdyby se společnost MATTHES gastro, s.r.o. ve
skutečnosti nestala (nemohla by se stát) vlastníkem předmětných nemovitostí,
znamenalo by to mimo jiné, že zástavní smlouvou ze dne 12.1.2006 dal
nemovitosti do zástavy a smlouvou o zřízení věcného břemene z téhož dne je
zatížil věcným břemenem někdo, kdo nebyl (nikdy se podle práva nestal) jejich
vlastníkem, tedy řečeno jinak, že společnost MATTHES gastro, s.r.o. dala do
zástavy cizí nemovitosti a zřídila k nim věcné břemeno.
Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby,
která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne
zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji
přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit (§ 161 odst. 1
občanského zákoníku). Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo
nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do
zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo
neslučitelné se zástavním právem; totéž platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné
majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět průmyslového vlastnictví
(§ 161 odst. 2 občanského zákoníku).
Z uvedeného vyplývá, že zástavní smlouvu je oprávněn (legitimován) uzavřít jako
zástavce jen ten, kdo je vlastníkem zástavy; má-li někdo k zástavě věcné právo
neslučitelné se zástavním právem, může vlastník věc, právo nebo jinou
majetkovou hodnotu zastavit jen se souhlasem této osoby. Dává-li do zástavy
věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu ten, kdo není jejím vlastníkem, může
tak učinit jen se souhlasem vlastníka, popř. též se souhlasem toho, kdo má k
zástavě věcné právo neslučitelné se zástavním právem. Dá-li zástavce podle
zástavní smlouvy do zástavy cizí věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu bez
souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se
zástavním právem, je zástavní smlouva neplatná, neboť svým obsahem odporuje
zákonu (§ 39 občanského zákoníku).
Na základě neplatné zástavní smlouvy může zástavní právo vzniknout jen tehdy,
stanoví-li to zákon. Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.12.2000, která
připouštěla při zastavení cizí věci bez souhlasu vlastníka vznik zástavního
práva vždy, byla-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijal v dobré
víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit (srov. § 151d odst. 1 občanského
zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 a právní názory vyjádřené například v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1999 sp. zn. 21 Cdo 328/99, uveřejněném
pod č. 48 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29.11.2001 sp. zn. 29 Cdo 2512/2000, uveřejněném pod č. 1 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2002), nyní platná právní úprava - jak je
nepochybné ze znění ustanovení § 161 občanského zákoníku - umožňuje při splnění
těchto podmínek vznik zástavního práva, jen je-li zástavou cizí movitá věc (§
161 odst. 1 občanského zákoníku). Byla-li tedy dána do zástavy cizí nemovitá
věc (nebo jiná věc, právo nebo majetková hodnota, uvedená v ustanovení § 161
odst. 2 občanského zákoníku) bez souhlasu vlastníka, je vyloučeno (platné)
zřízení zástavního práva, i kdyby zástavní věřitel byl v dobré víře, že
zástavce byl oprávněn zástavu zastavit, a i kdyby mu zástava byla odevzdána
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.1.2010 sp. zn. 21
Cdo 5061/2008, který byl uveřejněn pod č. 109 v časopisu Soudní judikatura,
roč. 2011).
Cizí nemovitou věc nelze zásadně na základě smlouvy zatížit ani věcným
břemenem, neboť smlouvou může zřídit věcné břemeno jen vlastník nemovitosti;
další osoby tak mohou učinit jen v případě, že jim k tomu dává právo zvláštní
zákon (srov. § 151o odst. 2 občanského zákoníku). Smlouva, kterou zřizuje věcné
břemeno k nemovitosti někdo, kdo není jejím vlastníkem ani jinou osobou, které
k tomu dává právo zvláštní zákon, svým obsahem odporuje zákonu, a je proto
podle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud
České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem
o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu