21 Nd 474/2024-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci navrhovatelky Z. N., zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem se sídlem v Praze, Zakšínská č. 615/17, za účasti společnosti LE PUCERON SE sídlem v Praze 1, Nové Město, Voršilská č. 2085/3, IČO 29037450, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 27. 12. 2022, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Cm 52/2023, o návrhu navrhovatelky na vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Praze, takto:
Návrh navrhovatelky na vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Kateřiny Horákové z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 Cmo 281/2024 se odmítá.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 7 Cmo 281/2024-103, změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 64 Cm 52/2023-81, tak, že se řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2018 nepřerušuje. V podání, které bylo doručeno Vrchnímu soudu v Praze dne 25. 9. 2024, uplatnila navrhovatelka námitku podjatosti proti soudkyni Vrchního soudu v Praze Mgr. Kateřině Horákové, předsedkyni senátu 7 Cmo, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce.
Uvedla, že „Mgr. Horáková byla předsedkyní senátu již ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 14 Cmo 338/2020“, že „v tomto řízení byla řešena otázka platnosti jiného rozhodnutí Ing. Maršíka jako údajného jediného akcionáře společnosti LE PUCERON SE, toto rozhodnutí bylo Mgr. Horákovou potvrzeno jako platné, přestože byl prokazatelně porušen zákon“, že „Mgr. Horáková tedy v rámci rozhodování o předmětné věci již měla vytvořený právní názor“, a že „je proti stěžovatelce zaujatá“.
Vrchní soud v Praze poté předložil věc, která byla vedena pod sp. zn. 7 Cmo 281/2024, Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Kateřiny Horákové, která předsedala senátu, jenž výše uvedené rozhodnutí vydal.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
Podle ustanovení § 15a odst. 2 o. s. ř. je účastník povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
Podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení § 16 odst. 2 o. s. ř. opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2 o. s. ř.) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda navrhovatelka uplatnila námitku podjatosti včas.
Námitka podjatosti uplatněná až po skončení řízení (mimo rámec přípustného opravného prostředku) je z povahy věci opožděná a bezpředmětná, neboť rozhodnutí o ní již nemůže mít vliv na výsledek řízení (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 4 Nd 303/2009, ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 33 Nd 223/2014, ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Nd 391/2015, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Nd 144/2017 nebo ze dne 29. 3. 2018, sen. zn. 29 NSCR 46/2018). Závěr o opožděnosti a bezpředmětnosti námitky podjatosti uplatněné až po skončení řízení platí bez ohledu na to, zda byli účastníci soudem poučeni o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, neboť poté, co již bylo ve věci rozhodnuto, nepřichází vznesení námitky podjatosti v úvahu a ani není (nemůže být) procesně významné, zda byla splněna poučovací povinnost podle ustanovení § 15a odst. 1 o.
s. ř. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004, uveřejněný pod č. 121/2005 v časopise Soudní judikatura).
V posuzované věci uplatnila navrhovatelka námitku podjatosti soudkyně senátu 7 Cmo Vrchního soudu v Praze Mgr. Kateřiny Horákové, která spolurozhodovala o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 64 Cm 52/2023-81. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 7 Cmo 281/2024-103, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se řízení nepřerušuje, bylo odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze skončeno. Uplatnila-li navrhovatelka námitku podjatosti soudkyně Mgr. Kateřiny Horákové podáním ze dne 25. 9. 2024, tedy až poté, kdy bylo vydáno rozhodnutí, kterým se odvolací řízení vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 281/2024 ukončilo, učinila tak opožděně.
Nejvyšší soud proto návrh na vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Protože k otázce opožděnosti námitky podjatosti nebylo prováděno dokazování, bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu