USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Martinem Rezkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 2001/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce SNEDEKER s.r.o., IČO 08248851, se sídlem v Praze 6, Heinemannova 2695/6, zastoupeného Mgr. Jakubem Hafnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalovaným 1) J. Š., 2) I. Š., oběma zastoupeným JUDr. Martinem Krylem, advokátem se sídlem v Praze 4, U Zámeckého parku 815/19, 3) I. Ž., zastoupenému Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a o vzájemném návrhu na určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 333/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, č. j. 28 Co 112/2023-348, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2023, č. j. 28 Cdo 112/2023-367, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 68 438 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Martina Štuksy. III. Ve vztahu mezi žalobcem, vedlejším účastníkem na straně žalobce a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 3. 2022, č. j. 3 C 333/2020-199, zamítl žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. XY, na němž stojí stavba č. p. XY, k pozemkům p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a ke stavbě č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), určil, že vlastníky uvedených nemovitostí jsou žalovaní 1) a 2) s ideálním podílem ? a žalovaný 3) s ideálním podílem ? (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 28 Co 112/2023-348, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2023, č. j. 28 Co 112/2023-367, změnil rozsudek soudu prvního stupně v nákladových výrocích III a IV a v části výroku II ve vztahu k žalovaným 1) a 2) tak, že jsou vlastníky ideálního podílu o velikosti ? ve společném jmění manželů (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II-IV rozsudku odvolacího soudu). II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny.
5. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, neboť potvrdil postup soudu prvního stupně, který rozhodl na základě nesprávného hodnocení provedených důkazů. Z dokazování vyplynulo, že byly naplněny všechny cíle stavebního sdružení R., vybudovaná budova na pozemku parc. č. XY ve spoluvlastnictví členů sdružení byla pronajata společnosti R. P. a.s. v likvidaci, zakladatelé sdružení nemohli zavedení superficiální zásady předpokládat. Nemovitosti, o kterých nalézací soudy rozhodovaly, nebyly nikdy předmětem/součástí sdružení, neboť předmětem sdružení byla jen výstavba budovy, s tím se však soudy nevypořádaly.
6. Namítá dále, že s ohledem na povahu řízení a složitost dosud neřešené právní problematiky bylo namístě rozhodnout o nákladech řízení podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), pokud odvolací soud k moderaci náhrady nákladů řízení nepřistoupil, věc nesprávně právně posoudil.
7. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaný 3) považuje dovolání za nepřípustné. K dovolání uvádí, že řešení otázek hmotného a procesního práva, které by měl dovolací soud řešit, není rozvedeno, dovolání proti nákladovým výrokům není přípustné, další námitky jsou skutkové, nikoli právní. Není ani zřejmé, proč žalobce napadá rozsudek odvolacího soudu jako celek, když ani on nezpochybňuje, že stavba byla majetkem sdružení, a ani judikaturu, ze které nalézací soudy vyšly. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
9. Žalovaní 1) a 2) se k dovolání nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání
10. Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k oné otázce hmotného nebo procesního práva.
14. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
15. V části, ve které žalobce napadá nákladové výroky odvolacího soudu s odůvodněním, že odvolací soud měl přistoupit k moderaci nákladů podle § 150 o. s. ř., není dovolání objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
16. Ve zbývající části trpí dovolání vadami, které věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu o podaném mimořádném opravném prostředku brání.
17. Žalobce sice v dovolání uvádí, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, žádnou obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá, však neformuluje, taková otázka neplyne ani z obsahu dovolání. Řádně vymezený dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. proto dovolání postrádá, tato vada dovolání nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna.
18. S ohledem na obsah dovolání dovolací soud dodává, že současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
IV.
Závěr a náklady řízení
19. Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
20. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu