USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci oprávněného města Znojma se sídlem ve Znojmě, Obroková 10/2, IČO: 00293881, proti povinnému L. V., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 183/33, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 Co 175/2019, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2020, č. j. 4 Co 151/2020-148, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 6. 2020, č. j. 24 Co 175/2019-138, řízení o zmatečnostní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku zastavil a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání povinného Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 9. 2020, č. j. 4 Co 151/2020-148, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. S odkazem na § 237 o. s. ř. uvádí, že soudy řešily právní otázku, jaký má na běh lhůty k podání žaloby pro zmatečnost podané podle § 229 odst. 4 o. s. ř. vliv okolnost, že byla proti rozhodnutí odvolacího soudu ve lhůtě stanovené k podání žaloby pro zmatečnost podána ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Dovolatel považuje položenou otázku pro rozhodnutí ve věci za významnou (určující), přičemž dovolacím soudem dosud neměla být řešena. Dále považuje za nutné, aby dovolací soud posoudil, zda existuje poučovací povinnost soudu podle § 157 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žalobu pro zmatečnost. Napadené rozhodnutí podle povinného závisí na vyřešení otázky procesního práva, a to zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, jestliže ho odvolací soud nepoučil o
možnosti podat žalobu pro zmatečnost. Nesprávné právní posouzení shledává v tom, že odvolací soud ho neosvobodil od povinnosti uhradit soudní poplatek z toho důvodu, že žaloba byla podána opožděně. Následně povinný rekapituluje „řízení, které předcházelo řízení ve věci samé“, a důvody, pro něž samotnou žalobu pro zmatečnost podal. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby oprávněnému byla uložena povinnost uhradit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen.
zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28.
4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na
http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatel v rozporu s právní úpravou jakož i judikaturou dovolacího soudu v dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Neuvádí žádnou relevantní právní otázku navázanou na konkrétní důvod přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo.
Soud prvního stupně řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť povinný nezaplatil ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně soudní poplatek. Pakliže dovolatel polemizuje nad otázkou běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost a nad otázkou existence poučovací povinnosti soudu ohledně možnosti podání žaloby pro zmatečnost, je tato polemika pro projednávanou věc zcela bezpředmětná, a proto nezpůsobilá založit přípustnost dovolání. Napadené rozhodnutí rovněž není rozhodnutím, kterým by bylo rozhodováno o návrhu povinného na osvobození od soudního poplatku z podané zmatečnostní žaloby.
Tento jeho návrh byl pravomocně zamítnut jinými rozhodnutími a ústavní stížnost proti nim, jak tvrdí dovolatel, byla odmítnuta. Přípustnost dovolání proto nezaloží ani argumentace povinného směřující k tomu, že jeho žádosti mělo být vyhověno. V souzené věci se napadané rozhodnutí zaobírá pouze následkem nezaplacení soudního poplatku, přičemž dovolatel v tomto směru přípustnost dovolání nikterak nevymezil. Dovolání ostatně neobsahuje ani žádnou věcnou argumentaci, proč by řízení nemělo být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, jestliže dovolatel od soudního poplatku osvobozen nebyl.
Jelikož dovolání povinného trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 2. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu