22 Cdo 131/2025-341
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po zůstaviteli T. W., zemřelém 10. 10. 2020, za účasti pozůstalé manželky 1) M. W., zastoupené Mgr. Hynkem Marečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, a pozůstalého syna 2) A. W., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 1912/2020, o dovolání pozůstalé manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 15 Co 153/2024-307, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 27 D 1912/2020-266, určil a specifikoval, co z majetku patřícího do společného jmění manželů (dále jen „SJM“) zůstavitele a pozůstalé manželky připadne pozůstalé manželce a co do aktiv pozůstalosti. Mimo jiné tak určil, že náhradová pohledávka v celkové výši 5 930 000 Kč za pozůstalou manželkou za družstevní podíl v Družstvu nájemníků XY, včetně práva nájmu družstevního bytu č. 98, který dle stanov družstva připadl pozůstalé manželce, (dále jen „družstevní podíl“) připadne rovným dílem (ideálními polovinami) pozůstalé manželce [písm. a) bod 1) výroku] a do aktiv pozůstalosti [písm. b) bod 1) výroku].
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 7. 2024, č. j. 15 Co 153/2024-307, změnil usnesení soudu prvního stupně v písm. a) bodu 1) tak, že pozůstalé manželce připadne 70 % náhradové pohledávky (4 151 000 Kč) a v písm. b) bodu 1) tak, že do pozůstalosti připadne 30 % náhradové pohledávky (1 779 000 Kč).
3. Uvedl, že družstevní podíl byl ke dni úmrtí zůstavitele součástí SJM, není ale součástí dědictví, neboť podle § 737 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), přešel smrtí zůstavitele do výlučného vlastnictví pozůstalé manželky. Při vypořádání SJM byla proto vypořádávána jen náhradová pohledávka za pozůstalou manželkou. K dohodě o vypořádání SJM nedošlo. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pozůstalá manželka neprokázala, že by družstevní podíl nabyla výhradně ze svých výlučných prostředků. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že větší zásluhu pozůstalé manželky na získání družstevního podílu je třeba zohlednit disparitním vypořádáním. Ta na pořízení družstevního podílu vynaložila 1 000 000 Kč získaných z prodeje bytu získaného dědictvím po své matce, částka 1 400 000 Kč získaná půjčkou od K. G. však tvořila součást SJM. Pozůstalá manželka se tak na pořízení družstevního podílu podílela částkou 1 700 000 Kč a zůstavitel částkou 700 000 Kč, ve stejném poměru (70:30 ve prospěch pozůstalé manželky) proto náhradovou pohledávku vypořádal.
4. Proti tomuto usnesení podala pozůstalá manželka (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „otázka zjevné nespravedlnosti vůči pozůstalé manželce“ z důvodu zákazu aplikace § 742 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), týkající se zohlednění vnosů pozůstalého manžela do společného jmění z jeho výlučného majetku nebyla dosud v rozhodovací praxi řešena, případně se při jejím řešení odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe odchýlil.
6. Odvolacímu soudu vytýká, že odhlédl od skutečnosti, že „překlenovací půjčka“ ve výši 1 400 000 Kč byla vrácena z výlučných prostředků pozůstalé manželky získaných z prodeje jiného družstevního podílu; pokud by „svůj poslední družstevní podíl“ dokázala prodat rychleji, tak k půjčce vůbec nemuselo dojít. Korekci provedenou odvolacím soudem proto vnímá jako nedostatečnou, použití právních norem podle ní vede ke krutosti, která uráží její obyčejné lidské cítění. Vnímá situaci tak, že družstevní podíl zakoupila zcela ze svých prostředků. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Pozůstalý syn [účastník 2)] ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ním plně souhlasí, připojil se k návrhu na zrušení napadeného usnesení a popsal skutkové okolnosti koupě družstevního podílu.
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 zákona o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Dovolatelka vnímá korekci provedenou odvolacím soudem, který přistoupil k disparitnímu vypořádání náhradové pohledávky za družstevní podíl v poměru 70:30 ve prospěch pozůstalé manželky, jako nedostatečnou a nemožnost uplatnění jejího vnosu v řízení o projednání pozůstalosti jako nespravedlivé.
12. Otázka způsobu uplatnění vnosu do SJM zaniklého úmrtím jednoho z manželů nepředstavuje dovolacím soudem neřešenou právní otázku. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 754/2022-II., (dostupném, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz) uvedl, že stejně jako v případě, kdy nedojde k dohodě o vypořádání SJM v souvislosti s rozvodem manželství, má každý z manželů právo podat návrh na vypořádání SJM soudem (a v něm i žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek), tak i v případě zániku manželství a SJM smrtí jednoho z manželů má pozůstalý manžel možnost uzavřít s dědici dohodu o vypořádání SJM (a v ní vyřešit i svůj případný vnos do SJM), a pokud dohoda uzavřena není, podat po skončení řízení o pozůstalosti žalobu ve sporném soudním řízení na vyřešení sporného vnosu.
Ve výsledku jsou tak možnosti řešení sporných vnosů v obou případech zániku SJM stejné. Od rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení otázky možnosti uplatnění vnosů při rozhodnutí o vypořádání SJM zaniklého smrtí jednoho z manželů, které nebylo vypořádáno dohodou, neodchýlil.
13. Dovolatelka navíc dovozuje nespravedlnost ze skutečnosti, že za výlučné prostředky vynaložené na pořízení družstevního podílu považoval odvolací soud jen prostředky získané z prodeje bytu v jejím výlučném vlastnictví, přestože půjčku, kterou byly získány zbývající prostředky, následně vrátila rovněž ze svého výlučného majetku. Úvahu odvolacího soudu, který prostředky získané půjčkou za trvání manželství jedním z manželů považoval za prostředky v SJM (bod 22 odůvodnění), však nijak nezpochybňuje. Lze dodat, že tato úvaha odvolacího soudu není v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, publikovaný pod č. 44/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Je tedy zřejmé, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na řešení otázky míry disparity v případě, že jeden z manželů zakoupil věc do SJM zcela ze svých výlučných prostředků. Již z tohoto důvodu nemůže být dovolání v části týkající se tvrzeného nedostatečného odklonu od rovnosti podílů přípustné.
15. Dovolací soud přezkoumá naplnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání SJM jen z toho pohledu, zda nejsou relevantní úvahy soudu v nalézacím řízení zjevně nepřiměřené (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015, nebo jeho rozsudek ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1629/2024). V usnesení ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1869/2022, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že úvahami o disparitě podílů založené na principu zásluhovosti nelze „dohánět“ nemožnost přihlížet k vnosům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1869/2022).
16. Odklon od principu rovnosti podílů byl v dané věci odůvodněn vynaložením výlučných prostředků pozůstalé manželky na pořízení družstevního podílu do SJM, tedy vnosem, který je obecně možné uplatnit po skončení pozůstalostního řízení. Úvahy odvolacího soudu o důvodech a míře disparity při vypořádání družstevního podílu proto nelze označit za nepřiměřené v neprospěch dovolatelky, a to ani kdyby závazek z půjčky ve výši 1 400 000 Kč (58 % z prostředků vynaložených na družstevní podíl) SJM účastníků netvořil, a její vrácení z výlučných prostředků dovolatelky by tak vnos na závazek v SJM nepředstavovalo.
17. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu