22 Cdo 1629/2025-1095
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. Č., zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované TECHNOMETAL, s.r.o., IČO 60704063, se sídlem v Tečovicích 338, zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tišnovská 1526/167, o 132 310,31 Kč, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 2. 2025, č. j. 60 Co 303/2024-1062, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 870 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ilony Třískové.
1. Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 46 C 114/2019-1020, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení 132 310,31 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 60 Co 303/2024-1062, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Předmětem nároku uplatněného podanou žalobou je náhrada za svolení vlastníka účelové komunikace k jejímu užívání, aniž by k tomu bylo zřízeno právo, přiměřená výše takové náhrady odpovídá podle názoru odvolacího soudu hodnotě za zřízení práva cesty v obdobných lokalitách. Náhradu přes návrh žalobce nenavýšil o částky, které je vlastník komunikace nucen platit za její umístění na cizích pozemcích, nebylo shledáno ani narušení soukromí či jiné omezení žalobce užíváním komunikace ze strany žalované, za přiměřenou považoval náhradu ve výši 58 000 Kč. Žalovaná započetla vůči žalobou uplatněnému nároku pohledávku z bezdůvodného obohacení spočívající v umístění komunikace žalobce na jejím pozemku bez právního důvodu. Námitku promlčení pohledávky uplatněné žalovanou k započtení nepovažoval odvolací soud za důvodnou v části týkající se užívání pozemku od 25. 10. 2019, která částku 58 000 Kč převyšuje. K námitce mimořádného vydržení práva mít na pozemku ve vlastnictví žalované umístěny zpevněné plochy (komunikaci), odvolací soud uvedl, že žalobce zakoupil zpevněné plochy v areálu, které mají povahu samostatné věci, nikoli však veškeré pozemky, na kterých jsou tyto plochy umístěny. Umístění těchto ploch vlastník pozemku toleroval, žalobce tak námitkou mimořádného vydržení usiluje o proměnu toho, co mu bylo povoleno jen jako výprosa, v trvalé právo. Takové jednání označil za nepoctivé, naplňující znaky nepravé držby. Uvedl dále, že žalobce, který zakoupil nemovitou věc na pozemku jiného vlastníka, musel vědět, že umístěním své nemovité věci na cizím pozemku působí vlastníkovi pozemku újmu. Dodal, že akceptace právního názoru žalobce o vydržení by vedla k tomu, že by se v případě neoprávněné stavby stal vlastník neoprávněné stavby vlastníkem pozemku, na kterém je taková stavba umístěna, což jsou důsledky v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy mimořádného vydržení a podstaty vlastnického práva, a k mimořádnému vydržení nemohlo dojít.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Má za to, že právní otázku, zda samotné nabytí vlastnického práva ke stavbě na pozemcích žalovaného zakládá nepoctivý úmysl, a mimořádné vydržení vlastnického práva je tak vyloučeno, posoudil odvolací soud v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1646/2018. Upozorňuje, že nenamítal vydržení vlastnického práva k pozemku, ale vydržení práva mít na pozemku umístěnu komunikaci, nebylo ani zjištěno, že by komunikace byla neoprávněnou stavbou, odvolací soud přesto uzavřel, že akceptace právního názoru žalobce by vedla ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby. Komunikace se na pozemcích nachází od 70. let minulého století, žalovaná ani její právní předchůdci umístění komunikací neřešili, tato dlouhotrvající držba žalobce utvrzovala v tom, že má komunikace na pozemcích žalované oprávněně. Dodává, že odvolací soud dovozuje výprosu, která brání mimořádnému vydržení, zároveň však dospívá k bezdůvodnému obohacení spočívajícímu v užívání pozemků k umístění komunikace. V tomto směru je tak rozsudek nezákonný, neboť byla-li zřízena výprosa, je vznik bezdůvodného obohacení vyloučen.
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání nesplňuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, navrhuje proto, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Námitku mimořádného vydržení považuje za opožděnou a účelovou, jednání žalobce v tomto směru vykazovalo znaky lsti a podvodu, tedy nepoctivého úmyslu. Žalobce věděl, že zpevněná část povrchu komunikace zasahuje na cizí pozemky už při nabytí komunikace a že k umístění nemá žádný právní důvod, nebyl vlastníkem žádných pozemků v areálu, přesto ponechal komunikaci na cizím pozemku bez právního titulu a spoléhal na to, že vlastník pozemku to bude trpět. Námitkou mimořádného vydržení se žalobce chce vyhnout povinnosti úhrady za umístění své stavby na pozemku žalované.
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Dovolateli lze přisvědčit, že argumentace odvolacího soudu o tom, že přijetí žalobcovy právní konstrukce by vedlo k nepřípustnému sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, není správná, neboť žalobce se nedovolával vydržení vlastnického práva k pozemku, ale vydržení práva mít na pozemku žalované umístěnu svou stavbu komunikace. Dovolání však není přípustné, neboť na řešení dovolatelem formulované právní otázky, zda samotné nabytí vlastnického práva ke stavbě na pozemcích žalovaného zakládá nepoctivý úmysl, není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Odvolací soud dovodil nepoctivý úmysl žalobce v okamžiku, kdy komunikaci na cizím pozemku nabyl, ze skutečnosti, že žalobce věděl o tom, že jde o komunikaci na cizím pozemku a žádné právo k umístění komunikace mu nesvědčí, a dále z toho, že komunikaci užíval na základě pouhé výprosy a námitkou vydržení se snaží přeměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno jen výprosou. Závěr o nepoctivém úmyslu z obou těchto důvodů je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (k vědomosti o zásahu do cizího práva viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
4. 2025, sp. zn. 22 Cdo 191/2025, nebo ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3606/2024, ke snaze proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno jen výprosou, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 210/2024; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
12. K dovolací námitce, že nelze dovozovat existenci výprosy, na základě které bylo užívání komunikace trpěno, a zároveň užívání bez právního důvodu, které zakládá bezdůvodné obohacení na úkor vlastníka pozemku, žalobce žádnou obecnou nebo zobecnitelnou právní otázku spojenou s uvedením některého z předpokladů přípustnosti dovolání, neformuluje.
13. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci
V Brně dne 20. 8. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu