USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně České republiky - Státního pozemkového úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalovanému P. H., zastoupenému Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem v České Lípě, U Synagogy 701/2, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 10 C 129/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 6. 2024, č. j. 29 Co 237/2023-148, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 6. 2024, č. j. 29 Co 237/2023-148, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou mimořádného vydržení vlastnického práva.
I.
Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 10 C 129/2023-15, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, obec XY, zapsané u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č.
10002, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II). Současně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice soudní poplatek (výrok III).
3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 29 Co 237/2023-148, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I ohledně lhůty k plnění tak, že žalovaný je povinen pozemky vyklidit do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že se žalovanému neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vlastnické právo k pozemkům nenabyl na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Má za to, že odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. Podle žalovaného není důvodný závěr, že byl při držbě těchto pozemků v nepoctivém úmyslu (a proto nemohl nabýt vlastnické právo na základě mimořádného vydržení).
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, neboť jinak hrozí dovolateli závažná újma na jeho právech.
7. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k pozemkům na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. 12. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 13. Nejvyšší soud vyložil otázky související s podmínkami mimořádného vydržení v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Na toto rozhodnutí rovněž odkázal v usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1102/2022, nebo v usnesení ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1796/2022 (tato, jakož i dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou uveřejněna na www.nsoud.cz). 14. Ze shora uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že zákon k mimořádnému vydržení vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. 15. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) tedy není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se tu neuplatní. 16. Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. 17. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je především na úvaze soudů nižších stupňů, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud pak zpochybní úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že jsou zjevně nepřiměřené či nejsou řádně odůvodněny (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1102/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1796/2022). 18. V posuzované věci nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k pozemkům na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. 19. Je nutné především zohlednit, že žalovaný si byl s ohledem na text kupní smlouvy ze dne 23. 4. 1990, prostřednictvím které nabyl vlastnické právo toliko ke stáji (tj. zemědělské stavbě stojící na pozemku parc. č. st. XY) s tím, že ohledně pozemku parc. č. st. XY bude uzavřena dohoda o dočasném užívání, vědom, že předmětnou smlouvou nabývá vlastnické právo pouze ke stavbě stáje, nikoliv k okolním pozemkům. V okamžiku, kdy žalovaný v roce 1990 začal užívat nejen uvedenou stavbu, ale i pozemky okolo ní, muselo mu být zřejmé (a z vyjádření žalovaného vyplývá, že mu to zřejmé bylo), že pozemky nekoupil, a tedy že není jejich vlastníkem. Soudy nižších stupňů vzaly dále za prokázané, že žalovaný po nabytí vlastnického práva ke stavbě stáje uzavřel ve vtahu k pozemkům parc. č. st. XY, parc. č. XY a parc. č. XY se Státním statkem D. smlouvy o dočasném užívání pozemků. Následně uzavřel nájemní smlouvy i na pozemek parc. č. XY a parc. č. XY. U smluv o dočasném užívání po uplynutí desetileté lhůty nedošlo k jejich prodloužení; nájemní smlouvy zanikly výpovědí žalovaného. 20. Z uvedeného se podává, že žalovaný nebyl nikdy držitelem pozemků nikoliv v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 o. z., neboť si už v okamžiku nabytí držby byl vědom, že pozemky nejsou v jeho vlastnictví. Jinak řečeno, od počátku si byl žalovaný vědom, že užívá cizí pozemky, nadto posléze bez právního důvodu, tedy k újmě jejich vlastníka. Proto žalovaný nenabyl vlastnické právo k pozemkům na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. 21. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v této části založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání žalovaného proto není přípustné. IV. Závěr 22. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 23. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz)]. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu