22 Cdo 1632/2024-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. D., zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2/737, proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou se sídlem ve Vidči 509, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 104/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2023, č. j. 57 Co 304/2022-324, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. 19 C 104/2019-258, rozhodl o vypořádání společného jmění účastníků (dále i jen „SJM“) (výroky I-III) a o nákladech řízení (výrok IV).
2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 8. 2023, č. j. 57 Co 304/2022-324, rozsudek soudu prvního stupně změnil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II-V).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k disparitě podílů je odchylné od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení.
5. V odůvodnění dovolání uvádí, že odvolací soud převzal myšlenky nalézacího soudu, který měl za to, že nejsou splněny podmínky pro požadovanou disparitu podílů v poměru 60:40 ve prospěch žalobkyně, neboť ta neprokázala, že by se významným způsobem zasloužila o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do SJM. Má za to, že dovolací soud by se měl zabývat otázkou, „zda je v souladu s právy či dobrými mravy, aby v průběhu několika let bylo v pořádku, že se o majetek patřící oběma manželům stará či zvelebuje pouze jeden z manželů, zda je v pořádku, že během této dlouhé doby pouze jeden z manželů platí náklady spojené s užíváním bytu či jeho zvelebováním, kdy žalobkyně poukazuje zejména na nemalou částku, kterou byla nucena platit, kdy se jedná o tzv. fond oprav. Jednalo se jednak o dobu, kdy účastníci spolu bydleli, ale žalovaný nikde oficiálně nepracoval, byl veden na úřadu práce a veškeré náklady šly k tíži žalobkyně“. Poukazuje také na to, že částku 100 000 Kč po svém otci investovala do zvelebení bytu a nákladů spojených s bytem. S tím, jak se každý z účastníků zasloužil o společný majetek, se podle jejího názoru soudy dostatečně nevypořádaly. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
7. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k oné otázce hmotného nebo procesního práva.
11. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě na mysli neměl [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023 (dostupné stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)].
12. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16).
13. Žalobkyně namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se měl odvolací soud odchýlit, však neoznačuje. Neformuluje ani žádnou zobecnitelnou právní otázku, na jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, v dovolání se věnuje pouze polemice se závěry odvolacího soudu v poměrech řešené věci.
14. Dovolání žalobkyně postrádá řádné vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a v rozporu s § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. není dostatečně vymezen ani dovolací důvod. Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Dovolací soud pro úplnost dodává, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (tak jako tomu bylo v řešené věci, kde odvolací soud neměl skutečnosti, ve kterých žalobkyně spatřovala důvod pro disparitu podílů, za prokázané), a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
16. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 6. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu