USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce J. T., zastoupeného doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná č. 490/14, proti žalovaným 1) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, 2) V. B., zastoupenému Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, 3) T. B., zastoupenému Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671, 4) D. B., zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 124/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 22 Co 158/2023-413, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám zástupce žalované 1) JUDr. Adama Rakovského, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 173 Kč k rukám zástupce žalovaného 3) Mgr. Ondřeje Hály, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 173 Kč k rukám zástupce žalované 4) Mgr. Ing. Martina Kopeckého, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 52 C 124/2021-287, zamítl žalobu na určení, že žalobce je „vlastníkem“ spoluvlastnického podílu o velikosti ? na pozemku parc. č. XY a podílu o velikosti ? na pozemku parc. č. XY, to vše v obci XY,
katastrální území XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II - V).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 22 Co 158/2023-413, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pozemky jsou zapsány na LV č. XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu), nákladové výroky II, IV a V rozsudku soudu prvního stupně změnil, výrok III potvrdil (výroky II – V rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výroky VI – IX rozsudku odvolacího soudu).
3. Odvolací soud uzavřel že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud podanou žalobu s požadavkem na určení spoluvlastnického práva žalobce zamítl. Pro takové rozhodnutí „není podstatné“, jestliže tak učinil na základě závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, anebo na základě věcného posouzení, že pro neprovedení vkladu spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí nesvědčí žalobci aktivní věcná legitimace. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce vyloučení naléhavého právního zájmu žalobce na určení vlastnického práva k nemovitosti ve smyslu § 80 o. s. ř. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3787/2009, sp. zn. 22 Cdo 2930/2006 a sp. zn. 22 Cdo 1150/2010 a uvádí, že „naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu § 80 o. s. ř. je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým“. Je přesvědčen, že jeho naléhavý právní zájem na určení je i ve smyslu odkazované judikatury dán. Tvrdí, že jeho spoluvlastnické právo nebylo zapsáno do katastru nemovitostí „nikoliv jeho zaviněním“, a má za to, že „je mu třeba poskytnout ochranu dobrověrného nabyvatele, s ohledem na zásadu dobré víry“, protože byl v dobré víře „jak v momentě kontraktačního procesu, tak v době podání návrhu na vklad vlastnického práva“. Dále nesouhlasí s nákladovými výroky odvolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil „příslušné instanci“ k dalšímu řízení.
5. Žalovaná 1) považuje dovolání žalobce za nedůvodné. Žalobce nikdy spoluvlastnické právo k předmětu řízení nenabyl, pročež se nemůže dovolávat jeho určení soudním rozhodnutím; je nerozhodné, zda byl či nebyl v dobré víře. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
6. Žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřil.
7. Žalovaní 3) a 4) považují dovolání za nepřípustné a nedůvodné, jelikož žaloba nemohla „být úspěšná již jen z jednoduchého důvodu, že se žalobce nikdy nestal jejich vlastníkem“ s ohledem na intabulační princip. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu odmítl, popřípadě zamítl. III. Přípustnost dovolání
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 10. Odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně na základě dvou samostatných důvodů. Prvním důvodem bylo, že žalobce neprokázal dostatečný právní zájem na požadovaném určení a druhým důvodem bylo, že na základě věcného posouzení nesvědčí žalobci aktivní věcná legitimace, jelikož mu nikdy nebyl povolen vklad jeho spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí. 11. Dovolací soud vychází ze své ustálené rozhodovací praxe v tom směru, že v případě, kdy odvolací soud svůj právní závěr vedoucí k zamítnutí návrhu založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000 (uveřejněný pod č. C 779 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)]. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003 (uveřejněný pod č. C 2021 v Souboru), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2098/2015 (dostupné na www.nsoud.cz)]. 12. Žalobce v dovolání relevantním způsobem nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, že není dána jeho aktivní věcná legitimace. Odkazuje pouze na svoji dobrou víru v době kontraktace a v době snahy o zápis svého spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak žalobce v této souvislosti neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. považuje za splněný. Z těchto důvodů trpí dovolání v této části vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 13. Dovolací soud proto konstatuje, že ani za předpokladu případného úspěšného zpochybnění závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu nemohl dovolací soud přezkoumat závěr o aktivní věcné legitimaci žalobce. Už tedy jen proto, že druhý z důvodů zamítnutí žaloby na určení spoluvlastnického práva ke sporným pozemkům nebyl žalobcem v dovolání zpochybněn, napadené rozhodnutí odvolacího soudu v dovolacím přezkumu – s ohledem na výše citovanou judikaturu – obstojí. 14. Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení je pak objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., proto se dovolací soud nemohl zabývat ani touto námitkou žalobce. IV. Závěr 12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 13. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, mohou se žalovaní 1), 3) a 4) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 9. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu