USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. V., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 90, proti žalovanému F. L., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 20/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 3. 2023, č. j. 18 Co 84/2022-457, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 4 C 20/2019-402, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc.
č. XY o výměře 201 m2 a parc. č. XY o výměře 217 m2 v k. ú. XY (dále jen „předmětné pozemky“), které přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit tehdejší žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 14 630 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V). K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 18 Co 84/2022-457, potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s přesvědčením, že napadené rozhodnutí má s odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Jako důvod dovolání označil nesprávné
právní posouzení věci a skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového stavu, který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel rozsáhle polemizuje s dokazováním provedeným před nalézacími soudy a poukazuje na jejich vadný postup v řízení. Dále s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2408/18, uvedl, že žalobce omezuje vlastnické právo žalovaného tím, že úmyslně jedná tak, aby si způsobil nedostatek nebo nemožnost přístupu ke své vlastní nemovitosti a získal předmětné pozemky do svého výlučného vlastnictví. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání. V projednávané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání vůbec nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Dovolatel neoznačil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by spojil s konkrétním důvodem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Samotný odkaz na dané ustanovení občanského soudního řádu, nadto ve znění účinném do 31. 12. 2012, není bez jakýchkoliv pochybností způsobilý bez dalšího přípustnost dovolání založit. Přípustnost dovolání nemohou samy o sobě založit ani tvrzené vady řízení (např. postup odvolacího soudu v rozporu s § 119 a § 215 odst. 2 o. s. ř. či přihlédnutí k důkazu předloženému až po koncentraci řízení). K nim by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Žalovaný taktéž řádně nevymezil důvod dovolání, neboť v rozporu s § 241a odst. 3 o. s. ř. neuvedl právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a zároveň nevyložil, v čem podle něj jeho nesprávnost spočívá. Předložené dovolání je ve své značné části toliko polemikou se skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Námitky skutkového charakteru jsou však bezpředmětné jak z hlediska vymezení přípustnosti dovolání, tak i z hlediska jeho důvodnosti, neboť dovolací soud je skutkovými zjištěními nalézacích soudů vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Lze uzavřít, že dovolání žalovaného obsahuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se jím proto po věcné stránce nezabýval. Jelikož dovolání žalovaného trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu