22 Cdo 1881/2017
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobců a) M. H. a b) M. H., zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou,
advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Jugoslávská 481/12, proti
žalovanému Ing. R. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Myslivcem, advokátem se sídlem
v Praze 2 – Novém Městě, Fügnerovo náměstí 1808/3, o povinnosti zdržet se
odvodu dešťové vody a pěstování pnoucích rostlin, vedené u Okresního soudu v
Nymburce pod sp. zn. 9 C 308/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 1. prosince 2016, č. j. 27 Co 263/2016-84, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2016, č. j. 27 Co
263/2016-84, se ve výroku I. v části, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku
Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. dubna 2016, č. j. 9 C 308/2015-46, v
rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému „zdržet
se na pozemku zapsaného na listu vlastnictví č. 31, vedeném Katastrálním
úřadem, Katastrální pracoviště Nymburk pro obec R., katastrální území R.
pěstování rostlin, pnoucích se po zdi a střeše rodinného domu stojícího na
pozemku, vše zapsáno na listu vlastnictví 1440, vedeném Katastrálním úřadem,
Katastrální pracoviště Nymburk, pro obec R., katastrální území R.,“ a ve
výrocích II. a III., a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. dubna
2016, č. j. 9 C 308/2015-46, ve výroku I. v rozsahu, kterým byla zamítnuta
žaloba na uložení povinnosti žalovanému „zdržet se na pozemku zapsaného na
listu vlastnictví č. 31, vedeném Katastrálním úřadem, Katastrální pracoviště
Nymburk pro obec R., katastrální území R. pěstování rostlin, pnoucích se po zdi
a střeše rodinného domu stojícího na pozemku, vše zapsáno na listu vlastnictví
1440, vedeném Katastrálním úřadem, Katastrální pracoviště Nymburk, pro obec R.,
katastrální území R.,“, a ve výroku II. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací
Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.
Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21.
4. 2016, č. j. 9 C 308/2015-46, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému
zdržet se odvodu dešťové vody z domu, zapsaného na LV č. 31 pro obec a k. ú. R.
ke zdi rodinného domu stojícího na pozemku č. 200, vše zapsáno na LV č. 1440
pro obec a k. ú. R., a na uložení povinnosti žalovanému zdržet se na pozemku č.
201, zapsaného na LV č. 31 pro obec a k. ú. R. pěstování rostlin, pnoucích se
po zdi a střeše rodinného domu stojícího na pozemku č. 200, vše zapsáno na LV
č. 1440 pro obec a k. ú. R. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně ohledně nároku na zdržení se
odvodu dešťové vody z domu k domu žalobců uvedl, že z fotografií a především z
místního šetření bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný svádí veškerou
dešťovou vodu okapem do jímky a následně do kanalizace. Pokud byla dešťová voda
svedena trubkou k domu žalobců, jednalo se o krátký časový úsek při opravě
jímky žalovaným, a proto v této části byla žaloba podána zcela nedůvodně. Stran
nároku na zdržení se pěstování loubince trojlaločnatého (dále též „předmětná
rostlina“) pnoucího se po zdi a střeše rodinného domu stojícího na pozemku č.
200 v obci a k. ú. R., soud považoval i v této části žalobu za nedůvodnou.
Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných
osob, k čemuž v dané situaci nedošlo. Žalovaný sice vysadil u zdi domu
předmětnou rostlinu, který se pne na zdi domu žalobců, soud však přihlédl k
tomu, že se jedná o zeď, která se nachází na hranici pozemku žalovaného a
žalovaný má mít možnost si ji esteticky vylepšit. Shodně situaci řešilo i město
R. v lednu 2014, kdy uložilo žalovanému povinnost odstranit předmětnou rostlinu
ze střechy a z okapů a povinnost nadále udržovat předmětnou rostlinu ve stavu,
aby nedocházelo k opětovnému rozrůstání do okapů a na střechu žalobců. Tuto
povinnost žalovaný zcela plní, což bylo prokázáno jednak fotografiemi, jednak
místním šetřením. Žalobci v řízení účelově měnili svá tvrzení, když se původně
domáhali odstranění náletových rostlin v části přiléhající k nemovitosti
žalobců a povinnosti žalovaného udržovat tuto část pozemku, následně žalobu
změnili na povinnost odstranit předmětnou rostlinu s tím, že žalobcům vadí
především přesah do okapu a na střechu. Poté, co při místním šetření bylo
zjištěno, že předmětná rostlina do střechy ani okapu nezasahuje, žalobci začali
tvrdit, že je poškozuje i předmětná rostlina pnoucí se po zdi pod okapem.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze
dne 1. 12. 2016, č. j. 27 Co 263/2016-84, rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku I. změnil tak, že „žalovaný je povinen zdržet se na pozemku st. parc. č. 201, k. ú. R., obec R., pěstování rostlin pnoucích se po zdi a střeše rodinného
domu stojícího na pozemku st. parc. č. 200, k. ú. R., obec R., a to v rozsahu,
jímž by takové rostliny přesahovaly nad spodní okraj okapu a dále na střechu
uvedeného domu“; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil
(výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). V odůvodnění
odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně věc správně hodnotil podle § 1012 a
§ 1013 občanského zákoníku a uzavřel, že nelze v plném rozsahu žalobě vyhovět. S ohledem na doplněné dokazování je však namístě omezení žalovaného při
pěstování popínavých rostlin tak, aby se zabránilo přesahům předmětné rostliny
nad spodní okraj okapu a dále na střechu domu žalobců, a to s ohledem na v
současnosti pěstovaného velmi vitálního jedince popínavé rostliny s rychle
přirůstajícími výhony, které snadno a rychle opakovaně zarůstají nejen zeď, ale
rovněž okap umístěný pod střechou daného domu žalobců a dále se popínají směrem
na střechu tohoto domu. V tomto rozsahu reálně hrozí poškození správného
„výkonu funkce okapu“, protože od zarostlého okapu nelze bezpečně očekávat
spolehlivé a účinné zachycování dešťové vody a je zde nebezpečí zarůstání
výhonů pod střechu. Na střeše domu pak popínající výhony předmětné rostliny
rovněž překračují hranice obou sousedních pozemků sporných stran a mohou
negativně ovlivňovat její vysychání. Obavy jsou s ohledem na prokázané
opakované přerůstání předmětné rostliny oprávněné. Žalobci požadovaný zákaz
pěstování popínavých rostlin u zdi jejich domu vůbec by nebyl s přihlédnutím k
důsledkům, které současný stav pěstování předmětné rostliny působí na obou
stranách sporu, ani v souladu s rozumným uspořádáním věcí, ani by neodpovídal
obvyklým místním poměrům. Takový zákaz by vedl k závažnějšímu zásahu do
vlastnických práv žalovaného, než žalobou tvrzený zásah do vlastnických práv
žalobců působený tímto pěstováním. Předmětná rostlina se pne vzhůru přesně po
hranici pozemků obou stran sporu a pouze v rozsahu, v němž přesahuje a dále
popíná střechu domu žalobců, zasahuje svými výhonky přes tuto hranici. Zeď domu
žalobců, u níž je předmětná rostlina vysazena, sice tato rostlina využívá jako
oporu k růstu, nicméně provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v důsledku
tohoto docházelo k jakémukoli poškozování této zdi domu žalobců. Předmětná zeď
byla omítnuta žalovaným a jedná se o rovnou plochu nevykazující žádné trhliny,
praskliny ani spáry. Ve zdi nejsou dveře ani okna a z učiněných skutkových
zjištění se nepodává, že by předmětná rostlina zarůstala do jediného zde
přítomného větracího otvoru. Z dokazování nevyplynulo, že by způsobovala na zdi
domu žalobců jakoukoli škodu včetně jimi tvrzené vlhkosti. Odborným vyjádřením
popisovaná nebezpečí poškození zdi pak s ohledem na charakter předmětné zdi
nehrozí a žalobce ani nijak neobtěžuje.
Prostor pozemku navazujícího na danou
zeď, kde je předmětná rostlina pěstována, pak tvoří malý, uzavřený a pěkně
upravený dvorek ve vlastnictví žalovaného a pěstování rostliny výrazně tento
prostor esteticky pozvedá a zkvalitňuje; toto estetické hledisko nelze přitom
považovat za marginální. Žalobci požadované úplné odstranění předmětné rostliny
by naopak vedlo ke zhoršení současné estetické kvality, aniž by mohlo přinést
jakýkoli pozitivní dopad do výkonu vlastnického práva žalobců k domu, které
není tímto pěstováním nijak ohrožováno. Odstranění výhonů předmětné rostliny ze
zdi domu by pak mohlo vést k poškození stávající omítky, což by estetickou
degradaci výhledu žalovaného na předmětnou zeď domu žalobců ještě umocnilo. Odvolací soud přihlížel i k tomu, že předmětná rostlina byla vysazena žalovaným
v době, kdy daný dům vlastnil ještě právní předchůdce žalobců, a to s jeho
(nejméně konkludentním) souhlasem, a žalovaní tak vstupovali do již
déletrvajícího pokojného a nikým nerušeného stavu. Žalobní návrh tak není ničím
racionálním opodstatněn a nemá ani oporu v právní úpravě. Soužití dvou sousedů
vždy vede k různým imisím přinášeným vlastním soužitím, v daném případě
spojeným s pěstováním předmětné rostliny při hranicích obou sousedících
pozemků. Při hodnocení zásahů působených takovými imisemi je pak nutno vážit
nejen hrozící újmu v porovnání s prospěchem, který z daného stavu plyne
žalovanému, ale rovněž jako jedno z podstatných hledisek i kritérium míry
přiměřenosti podobného zásahu místním poměrům. V souzené věci považuje odvolací
soud za notorietu, že podobné pěstování popínavých rostlin při zdi sousedící
nemovitosti v rozsahu, kdy toto pěstování nevede k poškození, ohraničení či
omezení v užívání popínané nemovitosti, je jak ve vesnických, tak městských
lokalitách přirozeným, přiměřeným a nikterak neobvyklým způsobem využití
hraniční zdi sousedící nemovitosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku
soudu prvního stupně, podali žalobci dovolání, které považují za přípustné
podle § 237 občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí
na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla
vyřešena. Nesouhlasí s tím, že jsou povinni strpět pěstování předmětných
rostlin na stěně jejich domu, když nebylo prokázáno, že by pěstování těchto
popínavých rostlin jejich dům poškozovalo. Rozporují názor, že takový požadavek
na zdržení se pěstování jakéhokoliv pěstování popínavých rostlin nemá oporu v
současné právní úpravě. Zdůrazňují, že pouze vlastníkovi náleží právo věc
užívat a vlastník věci může jinou osobu z užívání věci vyloučit. Žalovaný
přitom v řízení netvrdil, že by měl oprávnění dům žalobců užívat k pěstování
popínavých rostlin, pročež užívá dům bez právního důvodu, a tedy neoprávněně a
žalobci nejsou povinni strpět pěstování předmětných popínavých rostlin na domě
žalovaným, a to ani za situace, kdy nebylo prokázáno, že by toto pěstování
předmětných rostlin dům jakkoliv poškozovalo; poukazují na nález Ústavního
soudu sp. zn. II. ÚS 268/06. Závěrem navrhují, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobců nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“),
neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno po tomto datu (srovnej článek II
bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto
zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-
li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry
týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a
povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však
posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je nutno v
poměrech negatorní žaloby poměřovat úpravou obsaženou v § 1042 zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Z uvedeného vyplývá, že
zákonem č. 89/2012 Sb. se řídí jednak samotné posouzení předpokladů pro
vyhovění negatorní žalobě, ale také případné důvody, pro které lze uvažovat o
zamítnutí této žaloby [srovnej usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
20. 1. 2014, sp. zn. 17 Co 423/2013 (uveřejněné pod č. 5/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015 (dostupné na www.nsoud.cz)].
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl
jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze
přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§
242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud předesílá, že žalobci formálně napadli výrok I. odvolacího soudu
v části věty za středníkem, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o
zamítnutí žalobního návrhu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se odvodu
dešťové vody z domu, zapsaného na LV č. 31 pro obec a k. ú. R. ke zdi rodinného
domu stojícího na pozemku č. 200, zapsané na LV č. 1440 pro obec a k. ú. R.,
jakož i na uložení povinnosti žalovanému zdržet se na pozemku č. 201 zapsaného
na LV č. 31 pro obec a k. ú. R. pěstování rostlin, pnoucích se po zdi a střeše
rodinného domu stojícího na pozemku č. 200, vše zapsáno na LV č. 1440 pro obec
a k. ú. R. V dovolání však dovolatelé brojí toliko proti druhému z uvedených
nároků, pročež dovolací soud při vymezení rozsahu napadeného rozhodnutí vyšel z
obsahu dovolání.
Dovolatelé namítají, že vlastník stavby se může domáhat ochrany před zásahem do
vlastnického práva ke stavbě spočívajícím v popínání předmětných rostlin po zdi
jejich domu.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu a zároveň i důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice
správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn.
29 Odo 975/2002 (uveřejněný pod č. 47/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, rozh. obč.), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn.
20 Cdo 1763/98, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 33 Cdo
3990/2014 (všechny dostupné na www.nsoud.cz)].
V dané věci žalobní návrh na odstranění předmětné rostliny posoudily soudy obou
stupňů jako žalobu na ochranu proti imisím podle § 1013 o. z.; s tímto právním
posouzením se dovolací soud neztotožnil.
Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda,
kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky
(imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené
místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o
vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka
bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to
opírá o zvláštní právní důvod.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že s ohledem na obsahovou
totožnost právní úpravy obsažené v § 1013 odst. 1 o. z. a v § 127 odst. 1
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále
jen „obč. zák.“), lze i nadále aplikovat závěry dosavadní rozhodovací praxe
dovolacího soudu k obč. zák. [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6.
2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 (uveřejněný pod č. 105/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4.
2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014 (uveřejněný pod č. 104/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Ve stanovisku ze dne 23. 5. 1985, Cpj 67/84 (uveřejněném pod č. 37/1985 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud SSR konstatoval,
že „medzi typické susedské spory patria prípady, v ktorých došlo k zásahom
(imisiám), teda k prenikaniu nejakých účinkov z jedného pozemku na susedný
pozemok.“ K aktuálnosti tohoto názoru i pro poměry o. z. se přihlásila i
odborná literatura (srovnej Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Věcná
práva. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 148).
V rozsudku ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 296/2011 (dostupném na
www.nsoud.cz), Nejvyšší soud vyložil, že obtěžování ve smyslu § 127 odst. 1
obč. zák. představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky
fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve
vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat
objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je
povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci.
K názoru, že imisí jsou účinky fyzicky přesahující věc samu a působící na jiné
osoby nebo na věci ve vlastnictví jiného negativním způsobem, se v obecnosti
hlásí i zahraniční judikatura. Tak např. rakouský Nejvyšší soudní dvůr
zdůrazňuje mimo jiné smyslovou vnímatelnost látek (účinků), které jsou
přiváděny zejména mechanickou nebo fyzikální cestou na pozemek nebo
prostřednictvím vzduchu [srovnej rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudního
dvora ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 2 Ob 216/08s (uveřejněné na
www.ris.bka.gv.at)].
Souhrnně se k uvedeným závěrům přihlásil Nejvyšší soud aktuálně v usnesení ze
dne 16. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3778/2015 (dostupném na www.nsoud.cz).
Při aplikaci uvedených závěrů na posuzovanou věc lze učinit závěr, že vysázení
rostlin při hranici pozemku a jejich následný vzrůst s možným přesahem na
sousední pozemek sám o sobě bez dalšího není imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o.
z., neboť se nejedná o žádný účinek, který by se – přímo nebo nepřímo –
přenášel na sousední pozemek.
Uvedené ovšem neznamená, že by se vlastník sousedního pozemku nemohl domáhat
ochrany svého vlastnického práva zasaženého rostlinami rostoucími ze sousedního
pozemku.
Podle § 1016 odst. 2 a 3 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co
ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době
odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to
škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu
také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá. Části jiných rostlin
přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez
dalších omezení.
Dané ustanovení upravuje zvláštní formu svépomoci, jíž se dotčený vlastník
pozemku může domáhat ochrany před kořeny nebo větvemi stromů přesahujících na
jeho pozemek, jakož i ochrany před částmi jiných rostlin. Ustanovení o
svépomoci je však toliko právem, a nikoliv povinností dotčeného vlastníka
pozemku. Dopadá na případy, kdy rostlina zasahuje do vzdušného prostoru souseda
nebo přirozeně prorůstajícími kořeny do země.
Toto ustanovení tak nevylučuje uplatnění obecné negatorní žaloby podle § 1042
o. z., jíž se může dotčený vlastník domáhat uložení povinnosti vlastníkovi
sousedního pozemku, aby odstranil převisy či podrosty rostlin, jimiž zasahuje
do vlastnického práva dotčeného vlastníka, s odkazem na § 1016 o. z., popřípadě
aby se obecně (do budoucna) zdržel zásahů do vlastnického práva; případy
nepřiměřené tvrdosti (například toliko nepatrný zásah do práv souseda), lze pak
výjimečně řešit postupem podle § 8 o. z., přičemž posouzení aplikace tohoto
ustanovení není vyloučeno v poměrech souzené věci, aniž by dovolací soud
jakkoliv věcně předjímal, zda o zjevné zneužití práva jde či nikoliv.
Oprávnění obrátit se na soud přitom vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod, jakož i úpravy obsažené v § 12 o. z., podle kterého každý, kdo
se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgány vykonávajícího
veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné
moci soud. Z úpravy obsažené v § 1012 věty první o. z. se pak podává, že
vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně
nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.
Bez ohledu na úpravu obsaženou v § 1016 o. z. se uplatní negatorní žaloba podle
§ 1042 o. z. ve vztahu k rostlinám tam, kde dochází k přímému užívání cizího
pozemku. V poměrech předmětné věci to znamená, že pokud popínavá rostlina
popíná zeď sousedního domu, aby zpříjemnila vlastníkovi pozemku, ze kterého
vyrůstá, pobyt na jeho pozemku (zkulturňuje prostředí), jde o užívání cizí věci
(zdi domu). K obraně proti takovému zásahu do vlastnického práva pak slouží
negatorní žaloba podle § 1042 o. z. Vlastník pozemku nesmí bez právního důvodu
zasahovat do vlastnictví souseda tím, že opírá (či připíná) popínavé či jiné
rostliny o zeď jeho domu; proti takovému zásahu se lze bránit negatorní
vlastnickou žalobou.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že v neposlední řadě poskytuje právní řád
ochranu prostřednictvím § 1017 odst. 1 o. z., podle něhož „má-li pro to
vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení
stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo
nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo
neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající
obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice
pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1704/2015 (uveřejněného pod č. C 15 028 v Souboru
civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), se podává, že
„nárok upravený v tomto ustanovení lze uplatnit žalobou na zdržení se sázení
stromů nebo na jejich odstranění“.
Dovolací soud tedy uzavírá, že v daném případě nebylo namístě postupovat podle
ustanovení týkajících se imisní žaloby podle § 1013 odst. 1 o. z., pročež došlo
k uplatnění nepřiléhavé právní normy. Dovolací důvod nesprávného právního
posouzení byl tedy uplatněn právem.
Vedle toho dovolací soud poukazuje na určitý rozpor mezi skutkovými tvrzeními a
žalobním návrhem. Žalobci totiž i v dovolání namítají, že nesouhlasí s tím, aby
bylo dotčeno jejich vlastnické právo ke stavbě domu, čímž naznačují ochranu
prostřednictvím obecné negatorní žaloby podle § 1042 o. z. Ovšem žalobní petit
je formulován tím způsobem, že se žalobci domáhají uložení povinnosti
žalovanému „zdržet se na pozemku č. 201 (tj. na pozemku žalovaného) zapsaného
na listu vlastnictví č. 31, vedeném Katastrálním úřadem, Katastrální pracoviště
Nymburk pro obec R., katastrální území R. pěstování rostlin, pnoucích se po zdi
a střeše rodinného domu stojícího na pozemku č. 200“. Tento nárok přitom
formulačně směřuje k aplikaci § 1017 o. z. Žalobcům zjevně nejde o to, aby
žalovaný na svém pozemku rostliny nepěstoval, ale o to, aby je nevedl po zdi
domů žalobců.
V další fázi řízení se proto soud prvního stupně nejdříve zaměří na vyjasnění
uvedeného rozporu a následně posoudí předmět řízení podle příslušného zákonného
ustanovení.
Jelikož výrok I. rozsudku odvolacího soudu ve výroku vymezeném rozsahu spočívá
ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci,
dovolací soud podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil rozsudek odvolacího
soudu ve výroku I. ve výroku vymezené části, jakož i v závislých výrocích II. a
III. o náhradě nákladů řízení, neboť nebyly dány podmínky pro změnu napadeného
rozhodnutí. Protože derogační důvody plně dopadají i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud i výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve výroku
uvedeném rozsahu, jakož i závislý výrok II. o náhradě nákladů řízení a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně je vysloveným
právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za
středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací
soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu