USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců
Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců: a) FÜRST
VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, registrační číslo FL – 0001,030.270-0, se sídlem v
Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) H. A., narozený XY, bytem
v XY, oba zastoupení Dr. Ervinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U
Prašné brány 1078/1, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo
nábřeží 390/42, o vyklizení nemovitostí, o zaplacení peněžité náhrady a o
určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C
328/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.
2. 2023, č. j. 11 Co 196/2022-1021, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů
dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Bruntále (dále rovněž jako „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 17 C 328/2018-949, zamítl žalobu, kterou se
žalobci domáhali vyklizení a předání tam specifikovaných pozemků žalobcům a
zaplacení 100 000 Kč, eventuálně zaplacení náhrady za tyto nemovitosti žalobcům
a dále určení, že žalobce a) je vlastníkem těchto nemovitostí (výrok I), a
rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výroky II a III).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen jako „odvolací soud“) k odvolání
žalobců rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 11 Co 196/2022-1021, potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož
přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále
jen „o. s. ř.“). Obsahem podaného dovolání je zejména zpochybnění procesu
konfiskace majetku jejich právního předchůdce, lichtenštejnského knížete F. J.,
ke které došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o
konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Vymezují otázky týkající se
dopadu exekuční a jurisdikční imunity F. J. na provedenou konfiskaci, nesprávné
interpretace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. - st. ÚS 21/05,
nesprávné interpretace restitučních předpisů, zákonné ochrany faktického
užívání nemovitostí, přípustnosti soudního přezkumu správních aktů a
nesprávnosti posouzení nároku na peněžitou náhradu. Navrhují, aby Nejvyšší soud
zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
4. Žalovaná navrhuje dovolání odmítnout. Má za to, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
Nejvyššího i Ústavního soudu (v této souvislosti odkazuje na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021, a zejména na
nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22).
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v obsáhlém
dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací
praxí, od níž nemá dovolací soud důvod se jakkoli odchýlit, a to i ty otázky,
které dovolatelé považují za dosud neřešené.
8. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem
vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně
přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr
však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, dostupné na https://nalus.usoud.cz). V
posuzované věci poskytly soudy nižších stupňů dovolatelům výklad otázky
konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Tento výklad nijak nevybočuje z
již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího i Ústavního
soudu.
9. V plném rozsahu lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a
Ústavního soudu, která již byla vydána ve sporech žalobců ve skutkově zcela
obdobných věcech a jejichž odůvodnění, v nichž se soudy se všemi předloženými
otázkami vypořádaly, jsou žalobcům dobře známa: usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS
2130/17), a především pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp.
zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem
Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023,
sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne
26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo
978/2023, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 (všechna rozhodnutí
Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
10. K dalším námitkám žalobci přípustnost dovolání nevymezili a již z
toho důvodu nemohou založit přípustnost dovolání. Pro úplnost pak dovolací soud
dodává, že jde taktéž o námitky, s nimiž se už soudy ve výše odkazovaných
rozhodnutích vypořádaly; lze na ně proto odkázat.
11. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle §
243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
12. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, může se žalovaná
domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 8. 8. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu