USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně: Z. P., zastoupená Mgr. Martinou Štěpáníkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Kodaňská 421/8, proti žalovanému: J. K., zastoupený Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem v Chomutově, Nerudova 18/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 24 C 283/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 95 Co 55/2024-131, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 8. 2023, č. j. 24 C 283/2020-109, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy se žalobkyní, kterou by došlo k prodeji spoluvlastnických podílů o velikosti id. 1/2 k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, za kupní cenu 1 333 520 Kč, ve znění přiloženém k žalobě (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 95 Co 55/2024-131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm uplatnila dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Odvolací soud totiž postupoval v rozporu s § 1124 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Namítla, že jí nabídka k odkupu spoluvlastnických podílů byla učiněna v rozporu se zákonem. Nalézací soudy se nevypořádaly s relevantními tvrzeními žalobkyně. Dále uvedla, že nalézací soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, které podrobněji vylíčila. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného k uzavření v dovolání dále specifikované kupní smlouvy se žalobkyní.
5. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
6. Dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na https://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k dané otázce hmotného nebo procesního práva.
10. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023 (dostupné, stejně jako další níže uvedena rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)].
11. Žalobkyně v dovolání uplatnila předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Neuvedla však byť i jen jediné rozhodnutí, od kterého se měl odvolací soud při řešení (blíže nespecifikované) otázky hmotného práva odchýlit. Nenaplnila proto nezbytný požadavek vymezení přípustnosti dovolání.
12. Obsah dovolání je dále věnován konkrétní polemice se skutkovými závěry odvolacího soudu v poměrech řešené věci, s nimiž žalobkyně nesouhlasí. Dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). Nepřípustné jsou proto námitky dovolatelky směřující ke zpochybnění skutkových závěrů nalézacích soudů. Jimi je dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoli přezkoumávat.
13. V dovolání rovněž absentuje zobecnitelná právní otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá. Přestože se tato zobecnitelná otázka z dovolání nepodává, žalobkyně nesprávnost postupu odvolacího soudu zřejmě spatřuje v tom, že „bez uzavřené kupní smlouvy s koupěchtivým se nemohlo jednat o nabídku uplatnění předkupního práva ve smyslu zákona, a proto nemohly nastat následky s předkupním právem spojené…“ Ani za situace, v níž by žalobkyně zobecnitelnou právní otázku v dovolání formulovala, by ohledem na předestřené námitky nešlo o otázku, „na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá“.
Odvolací soud totiž pod bodem 20 napadeného rozhodnutí učinil závěr, že „obsahem zásilky adresované žalobkyni, podané dne 20. 4. 2018 k poštovní přepravě, byla nabídka předkupního práva, a také kupní smlouva uzavřená L. K. jako prodávající a žalovaným jako kupujícím s údaji o žalovaném a podpisy obou smluvních stran, přičemž zásilka byla žalobkyni doručena nejdéle do tří týdnů od jejího odeslání (§ 570 o. z.).“ Z uvedeného je patrné, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že k uzavření kupní smlouvy s koupěchtivým došlo, přičemž tato smlouva byla žalobkyni řádně doručena.
14. S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavírá, že dovolání žalobkyně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. není rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu