22 Cdo 2481/2024-819
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně PDH Servis, s. r. o., se sídlem ve Vyšším Brodě, Studánky 65, IČO: 05221749, zastoupené Mgr. Janou Smilovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, proti žalovaným 1) Palasino Group, a. s., se sídlem v České Kubici 64, IČO: 64358267, zastoupené Mgr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, a 2) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem v Praze 4, Čerčanská 2023/12, IČO: 65993390, o zřízení práva nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 383/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2024, č. j. 5 Co 525/2024-800, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně dne 20. 3. 2024 podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 1. 2024, č. j. 7 C 383/2017-716. Usnesením ze dne 22. 3. 2024, č. j. 7 C 383/2017-716, byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání.
2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 7 C 383/2017-717, řízení o dovolání zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že lhůta pro zaplacení soudního poplatku za dovolání uplynula 10. 4. 2024, přičemž žalobkyně poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a řízení zastavil.
4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 5. 2024, č. j. 5 Co 525/2024-800, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
5. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně 3. 4. 2024 složila 14 000 Kč za účelem odeslání na účet, kam měl být zaplacen soudní poplatek. Žalobkyně však nesprávně uvedla číslo účtu na poštovní poukázce, pročež poplatek nebyl na základě poštovní poukázky včas zaplacen. K úhradě soudního poplatku došlo až na počátku května 2024. K tomu odvolací soud zdůraznil, že prominutí zmeškání lhůty podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nepřichází v úvahu.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že otázka řešená odvolacím soudem dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, vzhledem ke změně okolností, za kterých byla ustálena předchozí „judikatorní řada“. Namítla, že kvůli změně způsobu výběru soudního poplatku, kdy již není možné hradit soudní poplatek jinak než složením částky ve prospěch účtu soudu, není původní judikatura použitelná. Poplatník tak nese odpovědnost za postup třetího subjektu, neboť je závislý na poskytovatelích bankovních služeb a poště. Dále odkázala na okolnosti případu (omyl zadavatele platby, nemožnost platbu ověřit či liknavost doručovatele). Navrhla, aby dovolací sud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalovaní se k dovolání žalobkyně nevyjádřili.
8. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
9. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)].
10. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelky, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (k tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou).
11. Dovolatelka je tak povinna formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023).
12. Dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v řešení otázky, která „v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, vzhledem ke změně okolností, za kterých byla ustálena předchozí judikatorní řada“. K tomu poukázala na závěr odvolacího soudu, že „omyl, chyba žalobkyně nemůže na těchto následcích (zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) ničeho změnit (viz nález Ústavního soudu Pl. ÚS 9/20 a judikatura k němu uvedená).“ Následně žalobkyně polemizovala se správností rozhodnutí odvolacího soudu na podkladě jí předkládaných skutkových okolností případu, a to s ohledem na tvrzenou změnu způsobu výběru soudního poplatku.
13. Žalobkyně však nikterak nevymezila zobecnitelnou právní otázku, která doposud neměla být v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Vymezení zobecnitelné právní otázky je však v souladu s judikaturou Ústavního (srovnej např. nález ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23) i Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023) základním předpokladem řádně vymezené přípustnosti dovolání.
14. Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Již jen nad rámec dovolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, jíž se nyní projednávaný případ nikterak nevymyká.
16. V nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, ve kterém mj. Ústavní soud pod bodem 32 opětovně poukázal na ústavní konformitu § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18), pod bodem 41 uvedl: „V usnesení sp. zn. III. ÚS 632/20 ze dne 24. 11. 2020 se zabýval případem, kdy se stěžovatelé jali hradit soudní poplatek poštovní poukázkou, přičemž zaměstnankyně pošty při zadávání příkazu neoddělila předčíslí a vlastní číslo bankovního účtu, pročež ani nemohla být platba na správný účet připsána. Ústavní soud podotkl, že ač lze tvrzené pochybení zaměstnankyně pošty shledat politováníhodným, stěžovatelé si mohli a měli číslo bankovního účtu, na nějž byla platba odeslána, zkontrolovat, a chybu tak mohli včas odhalit a následným problémům předejít. Řízení před Ústavním soudem pak neslouží k tomu, aby tuto běžnou životní opatrnost nahrazovalo (bod 11 citovaného usnesení). Obdobně v usneseních sp. zn. I. ÚS 2661/20 ze dne 22. 9. 2020 a sp. zn. II. ÚS 1789/20 ze dne 30. 6. 2020 dal Ústavní soud zřetelně najevo, že nedbalost či technická chyba, k níž dojde na straně banky nebo právního zástupce poplatníka, nemůže být zvláštním důvodem pro odklon od dosavadní judikatury.“
17. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, byl přijat závěr: „Pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu, který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích.“
18. Z uvedených závěrů plyne, že námitky dovolatelky směřující do „závislosti na poskytovatelích bankovních služeb a poště“ by ani za předpokladu řádně vymezené přípustnosti dovolání nebyly úspěšné. Zvláště pak za situace, v níž se pochybení (uvedení špatného čísla účtu na poštovní poukázce) dopustila sama žalobkyně.
19. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu