USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně M. O., zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, proti žalovaným 1) L. J. a 2) M. R., oběma zastoupeným JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova 95/16, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 21/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 37 Co 84/2023-337, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 5 C 21/2021-294, zřídil služebnost cesty přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (dále též jen „pozemek žalovaných“) ve prospěch pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY (dále též jen „pozemek žalobkyně“) – (výrok I). V části, v níž se žalobkyně domáhala zřízení služebnosti cesty přes zbývající část pozemku žalovaných ve prospěch pozemku žalobkyně, žalobu zamítl (výrok II). Dále rozhodl o náhradě za zřízení služebnosti (výroky III a IV) a o nákladech řízení (výroky V a VI).
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 37 Co 84/2023-337, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III).
3. Podstata věci: Žalobkyně se domáhala zřízení služebnosti cesty přes pozemek žalovaných (jako nezbytné cesty) ve prospěch pozemku žalobkyně, potažmo určení, že takovou služebnost cesty již vydržela. Žalované až do roku 2018, než došlo ke zhoršení vztahů mezi účastnicemi, průchod i průjezd přes pozemek, který je v jejich v podílovém spoluvlastnictví, tolerovaly. Žalobkyně pronajímá první podlaží domu č. p. XY, který je součástí pozemku žalobkyně, nájemkyni za účelem provozu cukrárny. Soudy vyšly ze zjištění, že do bytu žalobkyně nacházejícího se ve druhém podlaží domu č. p. XY jsou možné jen dva přístupy, z nichž jeden vede přes provozovnu cukrárny a druhý přes pozemek žalovaných, kde je nově postaven kovový plot a brána. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že průchod žalobkyně přes provozovnu cukrárny není možný, přičemž žalobkyně uzavřela nájemní smlouvu již dne 30. 6. 2017 (před zhoršením vztahů mezi účastnicemi), pročež není možné dovodit ani její hrubou nedbalost ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) odvolací soud naproti tomu uzavřel, že žalobkyně má přístup do domu č. p. XY, tedy i do druhého podlaží, zajištěn přes svůj pozemek parc. č. st. XY. Žalobě proto nevyhověl z důvodu, že žalobkyně žádá zřízení nezbytné cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, potažmo též z důvodu, že žalobkyně si tvrzený nedostatek přístupu způsobila úmyslně sama provedením stavebních úprav a pronájmem cukrárny. Možnost vydržení služebnosti cesty pak soud prvního stupně vyloučil, načež se odvolací soud vydržením nezabýval z důvodu, že žalobkyně žalovala na zřízení (dosud neexistujícího) věcného břemene.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (a následně též „doplnění dovolání“). Jeho přípustnost spatřuje v tom, že „rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“; rozsudek odvolacího soudu poté spočívá na „nesprávném právním posouzení věci, které je spatřováno v nesprávném výkladu právního jednání, nerespektování jiného rozhodnutí správního orgánu a v nepřezkoumatelnosti důvodů rozhodnutí.“ Namítla, že závěr odvolacího soudu je excesem. Žalobkyně je vázána uzavřenou nájemní smlouvou. Navíc je přístup přes provozovnu cukrárny v rozporu s hygienickými předpisy i veřejným zájmem. Žalobkyně se domnívala, že jí přístup přes pozemek žalovaných bude na základě souhlasu dále umožněn. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20. Ze souhlasu vycházela i při přestavbě domu č. p. XY; souhlasy byly vyjádřeny v rámci stavebního řízení. Rozsudek odvolacího soudu je podle ní zcela nepřezkoumatelný. Dále odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2736/07, sp. zn. I. ÚS 3523/11 a sp. zn. II. ÚS 744/21. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně.
5. Žalované se k dovolání žalobkyně nevyjádřily.
6. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
7. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz)].
8. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelky, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (k tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou).
9. Dovolatelka je tak povinna formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023).
10. Dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v tom, že „rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Žalobkyně však nikterak nevymezila zobecnitelnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit. Vymezení zobecnitelné právní otázky je však v souladu s judikaturou Ústavního (srovnej např. nález ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23) i Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023) základním předpokladem řádně vymezené přípustnosti dovolání. V dovolání ostatně – oproti tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu má být v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu – není obsaženo ani jen jediné rozhodnutí dovolacího soudu, s nímž by bylo možné poměřovat naznačovaný rozpor.
11. Následně žalobkyně uvedla, že rozsudek odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci, které je spatřováno v nesprávném výkladu právního jednání, nerespektování jiného rozhodnutí správního orgánu a v nepřezkoumatelnosti důvodů rozhodnutí.“ Ani z těchto námitek se nepodává zobecnitelná právní otázka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Zobecnitelná právní otázka poté neplyne ani z dalšího obsahu dovolání, kde žalobkyně toliko polemizuje se závěry učiněnými odvolacím soudem.
13. Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu