USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 147, proti žalované D. Z., zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telčská 1720/7, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 11 C 148/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28. 5. 2024, č. j. 54 Co 12/2024-314, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 28 302 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radky Vodičkové.
1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2023, č. j. 11 C 148/2022-262, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), tyto nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II), které uložil povinnost zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu za spoluvlastnický podíl ve výši 4 000 000 Kč (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 54 Co 12/2024-314, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrok III tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu za jeho spoluvlastnický podíl ve výši 5 367 000 Kč do 3 dnů do právní moci tohoto rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
4. V dovolání rekapituluje průběh řízení, podrobně uvádí důvody, které svědčí pro přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, a vyjadřuje se k solventnosti obou účastníků. Odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou, vyzval-li účastníky k tvrzení, jakou částku jsou ochotni zaplatit protistraně na vypořádání, neboť žalovaný nebyl v řízení před soudem prvního stupně schopen prokázat, že disponuje částkou stanovenou soudem prvního stupně. Takový postup považuje za porušení 118b a 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř“). Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí, a rozhodl o nákladech řízení.
5. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť žalovaná nevymezila důvody přípustnosti dovolání a relevantním způsobem ani dovolací důvod. Postup odvolacího soudu považuje za správný a dodává, že vypořádací podíl byl ve stanovené lhůtě zaplacen.
6. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.
2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
10. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
11. Žalovaná v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, neformuluje, neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatelky měla být překonána.
12. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka namítá pouze vadu odvolacího řízení, přestože vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.). Ani ve vztahu k namítané vadě řízení dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezila, dovolací soud by proto mohl k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
13. Dovolání žalované postrádá řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 18. 2. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu