USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně A. V., zastoupené JUDr. Lenkou Kamišovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, proti žalovaným 1) L. V., a 2) J. V., oběma zastoupeným Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 34 C 176/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2024, č. j. 56 Co 123/2024-434, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení.
2. Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 34 C 176/2022-394, určil, že pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY (dále též „předmětné pozemky“) patří do společného jmění žalobkyně a žalovaného 1) – (výrok I). Rozhodl, že služebnost doživotního bezplatného užívání předmětných pozemků zřízená darovací smlouvou ze dne 28. 2. 2022 uzavřenou mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) neexistuje (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2024, č. j. 56 Co 123/2024-434, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil ve znění, že se určuje, že vlastníkem předmětných pozemků jsou žalobkyně a žalovaný 1) v režimu společného jmění manželů (výrok I), a ve výroku II jej potvrdil (výrok II). Dále změnil nákladový výrok III (výrok III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Napadli v něm rozhodnutí o nákladech řízení – jednak v metodice jejího výpočtu a jednak v tom, že náklady řízení byly uloženy zaplatit žalovaným společně a nerozdílně. V doplnění dovolání pak vymezili otázky procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. by měly být posouzeny jinak. Namítli, zda je možné, aby v řízení o určení vlastnického práva k věci, kterou vlastní třetí osoba, bylo v rámci tzv. předběžné otázky řešeno, zda věc náležela do společného jmění manželů či nikoliv. Dále zda je možné, aby účastníkem sporu o určení, že věc patřila do společného jmění manželů, byla třetí osoba, a zda lze vůbec spojit řízení s jiným okruhem účastníků a jiným předmětem řízení. Žalovaní mají za to, že není možné směšovat řízení, jehož předmětem je řešení otázky týkající se majetku ve společném jmění manželů, jehož účastníky podle názoru žalovaných mohou být jen a pouze manželé (stávající či bývalí), s řízením o určení vlastnického práva k věci, kterou vlastní třetí osoba. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
6. Dovolání žalovaných je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. V dovolání žalovaní vymezili otázku vztahující se k nákladovému výroku.
11. Tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dovolání napadající výrok o nákladech řízení objektivně nepřípustné.
12. Dále žalovaní doplnili otázku 1), zda je možné, aby v řízení o určení vlastnického práva k věci, kterou vlastní třetí osoba, bylo v rámci tzv. předběžné otázky řešeno, zda věc náležela do společného jmění manželů. Dále 2) zda je možné, aby účastníkem sporu o určení, že věc patřila do společného jmění manželů, byla třetí osoba, a 3) zda lze vůbec spojit řízení s jiným okruhem účastníků a jiným předmětem řízení.
13. V této části dovolání trpí vadami, pro které nebylo možné v řízení pokračovat.
14. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné, stejně jako další odkazované rozhodnutí níže, na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit ani sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
15. Dovolání žalovaných nemůže být přípustné již z toho důvodu, že žalovaní ve vztahu k uvedeným otázkám uvedli, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. by měly být posouzeny jinak. Z této formulace a ani dalšího obsahu dovolání však neplyne, se kterým z uvedených dvou předpokladů přípustnosti jednotlivé otázky pojí. Každý z předpokladů přitom míří na zcela jiné situace – buď daná otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ještě řešena, anebo jde o otázku, kterou již dovolací soud řešil, podle dovolatele by však měl od stávajícího řešení upustit a rozhodovat ji nadále jinak. Nevyplývá-li z dovolání jasně, se kterým předpokladem dovolatel přípustnost otázky pojí, a to ani z jejího obsahu, není dovolací soud s to posoudit přípustnost dovolání. To proto trpí vadami, pro které nelze v řízení dále pokračovat.
16. Zcela nad rámec je pak možné podotknout, že na řešení otázky 1) není napadené rozhodnutí založeno. Otázka, zda předmětné pozemky tvoří součást společného jmění manželů, totiž nebyla řešena jako předběžná; šlo naopak o předmět sporu. Pokud jde o otázky 2) a 3), Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1789/2016, vyšel z toho, že třetí osoba může být účastníkem řízení o určení, zda je věc ve společném jmění manželů; v mnoha případech to bude nutností pro to, aby mohla být žaloba úspěšnou, resp. byla naplněna pasivní věcná legitimace (srov. případy, v nichž je v katastru nemovitostí vedena jako knihovní vlastník třetí osoba). V usnesení ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 916/2024, pak ostatně Nejvyšší soud odpověděl jednoznačně na všechny otázky, které dovolatelé pokládají, způsobem, s nímž jsou závěry odvolacího soudu zcela v souladu. Dovolací soud proto na uvedené rozhodnutí a judikaturu v něm komplexně shrnutou v plném rozsahu odkazuje.
17. Jelikož dovolání žalovaných není částečně přípustné a částečně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, dovolací soud jej podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu