22 Cdo 3024/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. D., bytem v K., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem se sídlem v Chodově, Lesní 994, proti žalované obci Stříbrná se sídlem ve Stříbrné 670, IČO: 002 59 616, zastoupené Mgr. Tomášem Kubínem, advokátem se sídlem v Lokti, T. G. Masaryka 107/49, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 473/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2013, č. j. 12 Co 767/2012-66,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinnen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Tomáše Kubína.
Okresní soud v Sokolově (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. srpna 2012, č. j. 12 C 473/2011-46, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 2608/7 o výměře 115 m2 v k. ú. a obci S., zapsaném na listu vlastnictví č. 1 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště S. Ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 25.440 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. dubna 2013, č. j. 12 Co 767/2012-66, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 25.652,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání s odkazem na zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu, uplatňuje přípustnost dovolání podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“) a má za to, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že řízení je postiženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobce nesplnil podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť neformuloval dovolací důvod tak, jak má na mysli § 237 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 3. dubna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod