22 Cdo 3044/2023-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. F. proti žalované REAL ECO TECHNIK, spol. s r. o., IČO 26179113, se sídlem v Kladně, Huťská 160, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 264/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2016, č. j. 22 Co 225/2016-23, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou existence překážky věci rozhodnuté (res iudicatae).
I. Dosavadní průběh řízení
2. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 10. 2015, č. j. 7 C 264/2015-14, zastavil řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem - stavbě rodinného domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY a k pozemkům parc. č. XY a XY, zapsaným na LV č. XY pro k. ú. XY (výrok I) a
rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II). Dále rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok III) a žalobci uložil, aby soudu sdělil číslo účtu, na který mu bude poplatek vrácen (výrok IV).
3. Dospěl k závěru, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť žalobce se téhož nároku (určení vlastnického práva ke stejným nemovitostem vyplývajícího ze shodných skutkových tvrzení) domáhal proti žalované již ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 419/2018, která byla pravomocně skončena.
4. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 12. 8. 2016, č. j. 22 Co 225/2016-23, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III potvrdil (výrok I), odvolání žalobce proti výroku IV odmítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Dovolatel je přesvědčen o tom, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 25 Cdo 3443/2011-204, zakládá novou skutečnost opravňující žalobce k podání nové žaloby o určení vlastnického práva k nemovitostem. Nejvyšší soud v označeném rozhodnutí posoudil postup soudního exekutora v dražbě, na základě které měla žalovaná nemovitosti nabýt. Dovodil, že exekutor postupoval nesprávně, že dražbu nelze pokládat za veřejnou dražbu dobrovolnou a její výsledek nepožívá žádné právní ochrany. Poukazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3047/2011, a namítá, že vlastnické právo vydražitele lze zpochybnit i tehdy, jestliže provedenou dražbu nelze pokládat za veřejnou dobrovolnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách.
7. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Žalobce dovolacímu soudu předkládá otázku, zda je dána překážka věci rozsouzené za situace, kdy po skončení původního řízení o určení vlastnického práva byl v jiném soudním rozhodnutím posouzen postup exekutora při provádění dražby, na základě které měla žalovaná nabýt zpochybňované vlastnické právo, jako nesprávný. 13. Tato otázka nezakládá přípustnost dovolání, neboť se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 14. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. 15. Dovolací soud se již opakovaně překážkou věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), která brání opětovnému projednání totožné věci, zabýval. Setrvale dovozuje, že totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, jenž je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá. Jinak řečeno, totožnost předmětu řízení předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, a ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 347/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, či jeho usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 615/2020). 16. S ohledem na rozhodné skutečnosti v této řešené věci dovolací soud připomíná, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1032/2010 či v usnesení ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3047/2011, dovodil, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby. 17. V původním sporu vedeném žalobcem proti žalované u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 419/2008, se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem totožných nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro k. ú. XY, obec XY. Tvrdil přitom, že v katastru nemovitostí je jako jejich vlastník evidovaná žalovaná, která předmětné nemovitosti získala na základě dražby prováděné soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem. Ten však při provádění dražby nepostupoval správně, a proto je právní titul, na jehož základě bylo zapsáno vlastnické právo žalované do katastru nemovitostí, „absolutně neplatným právním úkonem“. Obvodní soud pro Prahu 8 v pravomocně skončeném řízení rozsudkem ze dne 22. 4. 2009, č. j. 10 C 419/2008-82, žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť dovodil, že exekutor postupoval správně. 18. V nyní projednávané věci se žalobce po žalované domáhá určení vlastnického práva ke stejným nemovitostem a opět tvrdí, že žalovaná nemohla vlastnické právo k nim nabýt, neboť postup exekutora při provádění dražby nebyl správný. Důvodnost žaloby přitom opírá o právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v jiném sporu vedeném mezi žalobcem a soudním exekutorem o náhradu škody, a to v rozsudku ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3443/2011, ve kterém dovolací soud vyložil, že soudní exekutor porušil povinnosti při výkonu své činnosti, což vedlo ke vzniku škody spočívající v pozbytí vlastnického práva žalobce. 19. Žalobce se domnívá, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 25 Cdo 3443/2011-204, ve kterém dovolací soud podrobil kritice postup exekutora při provádění dražby, zakládá novou skutečnost, jež vede k oprávnění podat novou žalobu na určení vlastnického práva. Má za to, že v něm dovolací soud dovodil, že na proběhlou dražbu je nutné s ohledem na pochybení exekutora pohlížet jako na „neproběhlou“, a že tato skutečnost zakládá „nové skutkové tvrzení“, odlišné od toho, které uplatnil v původním řízení, kde zpochybňoval neplatnost dražby na základě dílčích pochybení. 20. Co se týče posouzení, odvolací soud uvedl, že skutečnost, že v jiné věci tutéž právní otázku (konkrétně správnost postupu exekutora) posoudil soud jinak (a jeho rozhodnutí má deklaratorní povahu), nemůže mít vliv na již dříve pravomocně a konečně rozhodnutý spor jiných účastníků. Poukázal i na to, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2015, č. j. 25 Cdo 3443/2011-204, nedovodil, že by snad žalobce byl nadále vlastníkem předmětných nemovitostí, naopak uzavřel, že žalobce vlastnictví k nemovitostem pozbyl a v důsledku nezákonného postupu exekutora mu vznikla škoda spočívající právě v pozbytí vlastnických práv. 21. S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolací soud ztotožňuje a dodává následující. 22. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury dovolacího soudu, o totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn v předchozím řízení (ze stejného skutku). Od těchto závěrů se odvolací soud neodchýlil, když z jeho závěrů vyplývá, že rozhodnutí v souzené věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata). Žalobce se totiž v nyní projednávané věci, stejně jako v původním sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 419/2008, domáhá určení svého vlastnického práva a shodně tvrdí, že žalovaná nemohla vlastnické právo na základě dražby provedené soudním exekutorem nabýt. Uplatňuje tedy tentýž nárok na základě stejných skutkových tvrzení, což představuje překážku, která soudu brání v tom, aby věc projednal znovu. Vyslovení pochybností o postupu exekutora v jiném řízení, které proběhlo mezi jinými účastníky, nepředstavuje změnu skutkového stavu pro žalobu na určení, že věc, která měla na základě nesprávně provedené dražby ujít z majetku žalobce, je nadále jeho vlastnictvím. IV. Závěr a náklady řízení 23. Ze všech těchto důvodů není dovolání žalobce přípustné, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 24. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu