22 Cdo 3122/2025-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce: E. P. v. u.
z. L., zastoupený Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze, U
Prašné brány 1078/1, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo
nábřeží 390/42, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774,
se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou,
advokátem se sídlem v Praze 2, Masarykovo nábřeží 2018/10, 3) České republice –
Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem v
Praze 11, Kaplanova 1931/1, zastoupené JUDr. Pavlem Pfajfrem, advokátem se
sídlem v Turnově, Ohrazenice 119, 4) Lesům České republiky, s.p., IČO 42196451,
se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, 5) Vojenským lesům a statkům
ČR, s.p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou 1621/5, a 6) Povodí
Ohře, státní podnik, IČO 70889988, se sídlem v Chomutově, Bezručova 4219, o
určení vlastnického práva, o vyklizení nemovitostí a o zaplacení peněžité
náhrady, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 107/2018, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 7. 5. 2025, č. j. 30 Co 1/2024-837, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů
dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů
dovolacího řízení 11 798 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
Mgr. Martina Běliny.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 3) - 6) nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem
ze dne 20. 9. 2022, č. j. 7 C 107/2018-650, ve spojení s usnesením ze dne 3. 4.
2023, č. j. 7 C 107/2018-711, usnesením ze dne 29. 7. 2024, č. j. 7 C
107/2018-780, a usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. j. 7 C 107/2018-792, výrokem I
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném 2) vyklizení a předání
konkrétních pozemků v katastrálních územích XY, eventuálně zaplacení peněžité
náhrady za tyto pozemky ve výši 100 000 Kč, a dále zaplacení 100 000 Kč,
výrokem II zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném 3) vyklizení a
předání konkrétních pozemků v katastrálních územích XY, eventuálně zaplacení
peněžité náhrady za tyto pozemky ve výši 100 000 Kč, a dále zaplacení 100 000
Kč, výrokem III zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném 4)
vyklizení a předání konkrétních pozemků v katastrálních územích XY, eventuálně
zaplacení peněžité náhrady za tyto pozemky ve výši 100 000 Kč, a dále
zaplacení 100 000 Kč, a výrokem IV zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na
žalovaném 5) vyklizení a předání konkrétních pozemků v katastrálním území XY,
eventuálně zaplacení peněžité náhrady za tyto pozemky ve výši 100 000 Kč, a
dále zaplacení 100 000 Kč, výrokem V zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal
na žalovaném 6) vyklizení a předání konkrétních pozemků v katastrálních územích
XY, eventuálně zaplacení peněžité náhrady za tyto pozemky ve výši 100 000 Kč, a
dále zaplacení 100 000 Kč. Dále výrokem VI zamítl žalobu na určení, že žalobce
je vlastníkem pozemků v katastrálních územích XY, které jsou v tomto výroku
blíže specifikovány, eventuálně určení, že E. v. u. z. L., zemřelý dne 18. 10.
1987, byl ke dni svého úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ?
k těmto pozemkům a J. v. u. z. L., zemřelý dne 22. 1. 1975, byl ke dni svého
úmrtí vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ? k těmto pozemkům,
eventuálně uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně
finanční náhradu za tyto pozemky ve výši 100 000 Kč. Rozhodl také o nákladech
řízení (výroky VII až XII).
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací
soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 30 Co 1/2024-837,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení č. j. 7 C
107/2018-711 ze dne 3. 4. 2023, č. j. 7 C 107/2018-780 ze dne 29. 7. 2024 a č.
j. 7 C 107/2018-792 ze dne 13. 9. 2024, a to v meritorních výrocích I, II, III,
IV, V a VI, jakož i v nákladových výrocích IX, XI a XII, výrok IX potvrdil ve
správném znění (výrok I), změnil nákladové výroky VII, VIII a X (výroky II až
IV), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky V až X).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen
„o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení
věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Obsahem podaného dovolání je zejména
zpochybnění procesu konfiskace majetku, ke které došlo na základě dekretu
prezidenta republiky, a interpretace restitučních předpisů. Dovolatel má rovněž
za to, že v poměrech projednávané věci nepředstavují jeho požadavky obcházení
restitučního zákonodárství ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 1.
11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS st. 21/05 (dále také „stanovisko“). Odvolacímu soudu
také vytýká, že opomenul důkazy, rozhodnutí řádně neodůvodnil a porušil právo
vlastnit majetek. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná 1) nepovažuje dovolání za přípustné, navrhla, aby dovolací
soud dovolání odmítl. Žalovaná 2) považuje dovolání za nedůvodné, nesouhlasí s
jeho přípustností a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl; pro případ, že
by bylo shledáno přípustným, navrhuje jeho zamítnutí a přiznání náhrady nákladů
dovolacího řízení. Žalovaní 3), 4), 5) a 6) se k dovolání nevyjádřili.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Otázky, které dovolatel ve svém velmi obsáhlém dovolání nastínil,
řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího i
Ústavního soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.
9. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem
vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně
přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr
však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, toto i dále uvedená rozhodnutí dostupná
na https://nalus.usoud.cz). V posuzované věci poskytly nalézací soudy
dovolateli výklad otázky konkurence restitučních předpisů a obecné právní
úpravy, který nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila
judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a dovolací soud nevidí žádný
důvod k tomu, aby se od těchto závěrů jakkoli odchýlil.
10. Lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu k otázce
aplikace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. ÚS 21/05 a k
(ne)možnosti domoci se nápravy majetkových křivd mimo rámec restitučního
zákonodárství [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp.
zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením
Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), a především pak
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti
kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4.
2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), nebo dále usnesení ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22
Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne 26. 7.
2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, ze
dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu
jsou dostupná na www.nsoud.cz), která rovněž všechna obstála v přezkumu
provedeným Ústavním soudem].
11. Specificky pak lze odkázat na odůvodnění plenárního nálezu ze dne 3.
4. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 10/24, který je žalobci (jak sám v dovolání uvádí) znám
a jehož závěry jsou plně aplikovatelné i na posuzovanou věc. Vychází totiž z
obdobného skutkového děje a řeší totožnou argumentaci. Na tyto závěry proto
lze v celém rozsahu odkázat.
12. Ústavní soud se v nálezu vypořádal se všemi námitkami, které žalobce
uplatňuje i v tomto řízení, a ani jednu z nich neposoudil jako důvodnou.
Dovolání žalobce je proto nepřípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je
zcela v souladu s odkazovaným plenárním nálezem Ústavního soudu.
13. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1
o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze se
domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního
exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 15. 12. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu