22 Cdo 3279/2024-417
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) M. H., b) P. M., c) R. P. a d) J. Š., všech zastoupených JUDr. Ivou Berkovou, advokátkou se sídlem v Mukařově, Českobrodská 73, proti žalovaným 1) S. P., 2) O. B. a 3) T. B., všem zastoupeným JUDr. Jiřím Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o zrušení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 167/2021, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 69 Co 198/2024-399, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 19 C 167/2021-367, zamítl žalobu na zrušení věcného břemene zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu XY na LV XY pod sp. zn. XY ve vztahu k žalovanému 1) (výrok I), ve vztahu k žalovaným 2) a 3) stejné věcné břemeno zrušil bez náhrady pro změnu poměrů (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-V).
2. K odvolání žalovaných 2) a 3) Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 69 Co 198/2024-399, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, IV a V potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný 2) (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání dovozuje z poučení poskytnutého odvolacím soudem a z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), který cituje. Neřešenou právní otázku „spatřuje v tom, že nejsou zohledněny zásadní okolnosti vzniku služebnosti bydlení, zejména skutečnost, že oprávnění ze služebnosti výlučně financovali a zajistili výstavbu a kolaudaci bytu, ke kterému se služebnost váže“. Dále uvádí, že řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem spatřuje v tom, že „soud prvého stupně rozhodoval na základě nedostatečných skutkových tvrzení, která by potvrdila, že nárok uplatněný žalobou je po právu, neunesení důkazního břemena žalobci a dále, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu se základními zásadami občanského práva specifikovanými v ustanoveních § 2 a § 6 zákona č. 89/2012 Sb., což v důsledku vede k tvrdosti v aplikaci právních norem a závěru, že smlouvy není třeba
dodržovat.“ Za nesprávné právní posouzení ze strany odvolacího soudu považuje i to, že „podle názoru žalovaného nebylo prokázáno tvrzené promlčení práva služebnosti bydlení“ a „nenastala trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením osob povinných ze služebnosti a výhodou osob oprávněných ze služebnosti“. Dodal, že zhodnocení nemovitosti žalobců trvá, tomu by „recipročně mělo trvat“ právo osob oprávněných z věcného břemene doživotního užívání půdní vestavby a souvisejících společných prostor. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části týkající se žalovaného 2) a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
6. Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.
2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
10. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
11. V usnesení ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. III. ÚS 2494/22, Ústavní soud předeslal, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Naopak, přístup k Nejvyššímu soudu je zákonem záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.
12. Role Nejvyššího soudu v dovolacím řízení spočívá v rozhodování o právních otázkách (§ 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř.). Má-li dovolatel zdůvodnit, proč právní posouzení odvolacího soudu považuje za nesprávné, musí být z dovolání – a to v kontextu předpokladů přípustnosti dovolání – alespoň zjistitelné, jaká výkladová pravidla, ať již výslovně právem upravená, popř. obecně uznávaná (jako tzv. communis opinio doctorum), měla být porušena.
13. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
14. Dovolatel přípustnost dovolání vymezil jen pro otázku (ne)zohlednění „zásadních okolností vzniku služebnosti bydlení, zejména skutečnosti, že oprávnění ze služebnosti výlučně financovali a zajistili výstavbu a kolaudaci bytu, ke kterému se služebnost váže“, neboť tu považuje za neřešenou právní otázku. Jde však o otázku, která není vyjádřením žádné obecnější či zobecnitelné právní otázky, neboť z jejího obsahu je bez pochybností zřejmé, že se vztahuje k individuálním poměrům souzené věci. Z obsahu dovolání ani neplyne, jaká právní úvaha odvolacího soudu má být touto otázkou napadena a jaká výkladová pravidla měla být při řešení této otázky porušena.
15. Ve vztahu k dovolacím námitkám týkajícím se nedostatečných skutkových zjištění, rozporu uplatněného nároku se základními zásadami občanského práva, promlčení práva služebnosti bydlení, absence trvalé změny vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením osob povinných ze služebnosti a výhodou osob oprávněných ze služebnosti a reciprocity práva osob oprávněných z věcného břemene dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatele měla být překonána. Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku v této části.
16. Dovolací soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu