22 Cdo 3478/2023-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobců M. D. a D. D., zastoupených Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalovaným 1) J. H., zastoupenému Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317, 2) D. K. a 3) P. O., oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Kropáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 667, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 86/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, č. j. 21 Co 78/2023-176, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit každé z žalovaných 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 602 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Kropáčka, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Mělníku (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 2. 2023, č. j. 16 C 86/2022-133, zamítl žalobu, aby soud „zřídil časově neomezenou cestu ve formě služebnosti pro průchod i průjezd ve prospěch pozemku parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobců přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, který je ve vlastnictví J. H., a přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, které jsou ve spoluvlastnictví žalovaných D. K. a P. O., a to v rozsahu dle geometrického plánu, který bude v rámci soudního řízení vyhotoven“, a uložil žalobcům zaplatit žalovaným za zřízení služebnosti náhradu ve výši
2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na základě kupní smlouvy ze dne 10. 4. 2021. K pozemku, na kterém se v současné době nachází ovocný sad a který žalobci „hodlají využít k zemědělským účelům“, nevede žádná přístupová cesta. Žalovaný 1) je vlastníkem pozemku parc. č. XY a žalované 2) a 3) jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. XY, který je v současnosti určen pro výstavbu rodinného domu, a dále pozemku parc. č. XY, vše k. ú. XY. Žalobci v minulosti využívali přístup přes pozemky žalovaných, byl jim však „znemožněn jednáním žalovaných 2) a 3)“. V současné době přes pozemky žalovaných 2) a 3) žádná „viditelná a faktická cesta nevede“. Před nabytím pozemku parc. č. XY žalobci nevyvinuli žádné úsilí, aby si ověřili existenci přístupu k veřejné cestě, aby uzavřeli se žalovanými „dohody o možném užívání jejich pozemků“, případně o uzavření takových dohod alespoň jednali. Za těchto okolností soud prvního stupně žalobu na zřízení nezbytné cesty zamítl s odkazem na § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neboť dospěl k závěru, že si žalobci nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobili z hrubé nedbalosti. Rovněž uvedl, že by v posuzované věci zřejmě nemohl nezbytnou cestu v požadovaném rozsahu povolit i s ohledem na ustanovení § 1032 odst. 1 písm. a) o. z., neboť výhoda nezbytné cesty by byla neúměrná v porovnání se škodou způsobenou na pozemku žalovaných 2) a 3) parc. č. XY, u kterého je dlouhodobě počítáno s výstavbou rodinného domu. Rovněž s odkazem na § 1029 odst. 1 a § 1021 o. z. dovodil, že k dosažení účelu využívat pozemek k zemědělským účelům mají žalobci možnost využít institutu mírnějšího, než je povolení nezbytné cesty.
3. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 21 Co 78/2023-176, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III).
4. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Výslovně uzavřel, že si žalobci způsobili nedostatek spojení s veřejnou komunikací z hrubé nedbalosti, a že k dosažení cíle žalobců obhospodařovat jejich pozemek je dostačující postup podle § 1021 o. z., na základě kterého mají žalobci možnost vstupovat na pozemky žalovaných. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Domnívají se, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve výkladu pojmu „hrubá nedbalost“ ve spojení s nezbytnou cestou. Jako důvod
dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci. Poukazují na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1849/2022. Zejména namítají, že se před nabytím pozemku sice nepokusili zajistit přístup ke svému pozemku formou věcného břemene či závazku, nicméně pozemek byl z veřejné cesty přístupný a spojení s veřejnou cestou pozbyl až aktivním jednáním žalovaných, které do té doby používanou cestu přehradily. Ve vztahu k možnému využití § 1021 o. z. uvádí, že je k obdělávání zemědělského pozemku „zcela nedostačující“.
6. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobcům přizná náhradu nákladů řízení.
7. Žalovaný 1) se k dovolání žalobců nevyjádřil a žalované 2) a 3) navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců zamítl. Souhlasí zcela se závěry odvolacího soudu.
III.
Přípustnost dovolání
8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, (usnesení, jakož i dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, je dostupné na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud zopakoval, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných
než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014).
11. V projednávané věci odvolací soud své rozhodnutí, jímž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, založil minimálně na dvou důvodech, z nichž by každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby. S poukazem na § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. uvedl, že si žalobci nedostatek přístupu ke svému pozemku způsobili z hrubé nedbalosti, a dále, že k dosažení účelu využívat pozemek k zemědělským účelům, mají žalobci možnost využít institutu mírnějšího, než je povolení nezbytné cesty (§ 1029 odst. 1 a § 1021 o. z.).
12. Dovolatelé sice ve vztahu k prvnímu důvodu namítali, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci zřízení nezbytné cesty, resp. výkladu pojmu „hrubá nedbalost“ ve spojení s nezbytnou cestou, ve vztahu k druhému důvodu však již v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouze uvedli, že „ustanovení § 1021 o. z. nepostačuje na efektivní správu potřebnou pro obdělávání pozemku – navíc za situace, kdy žalovaní očividně odmítají žalobce na pozemek jakkoliv pustit.“ Prostřednictvím takových námitek dovolatelů nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. Dovolatelé tak v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. nedostáli požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání jakožto obligatorní náležitostí dovolání.
13. Nelze rovněž přehlédnout, že odvolací soud „beze zbytku“ odkázal na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, podle kterých byla žaloba zamítnuta i z dalšího nosného důvodu, totiž, že nezbytnou cestu nelze povolit, neboť škoda na pozemcích žalovaných by převýšila výhodu nezbytné cesty (§ 1032 odst. 1 písm. b) o. z.). K tomuto důvodu vedoucímu k zamítnutí žaloby se dovolatelé již nevymezili vůbec.
14. Lze proto uzavřít, že napadené rozhodnutí spočívá na více důvodech, z nichž každý by sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby, a že dovolatelé relevantním způsobem nezpochybnili pouze jeden z nich. Za situace, kdy dovolatelé dovolacímu soudu neumožnili podrobit další důvody dovolacímu přezkumu, věcný přezkum posouzení důvodu prvního již nemůže ovlivnit výsledek sporu. Dovolání proti výroku I napadeného rozhodnutí je tak jako celek nepřípustné.
15. Žalobci podali dovolání výslovně proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i proti výrokům II a III o nákladech řízení. V tomto rozsahu však dovolání není podle s § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. IV. Závěr a náklady řízení
16. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 9. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu