22 Cdo 3824/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. I. V., bytem v P., zastoupené Mgr. Zorou
Martinovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1055/18, proti
žalovanému P. K., bytem v P., zastoupenému Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se
sídlem v Berouně, V Pražské bráně 74, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu v
Praze 8 pod sp. zn. 12 C 422/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2010, č. j. 54 Co 307/2010-246, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2010, č. j. 54 Co
307/2010-246, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. dubna 2010, č.
j. 12 C 422/2008-128, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k
dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního
stupně“) 1. 10. 2008 domáhá, aby jí žalovaný vyda1 specifikované zlaté šperky,
které mu předala v počtu 191 kusů o váze 0,74 kg do úschovy jako příteli své
dcery M. V. Jejich převzetí dne 31. 8. 2006 písemně potvrdil. Žalovaný odmítá vrácení šperků s odůvodněním, že žalobkyně mu dluží částku
170.000,- Kč, které jí bylo uloženo zaplatit směnečným platebním rozkazem
Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č. j. 53 Sm 32/2007-16, a kromě
toho, že šperky byly předány společnosti O.I.D.S. spol. s r. o., jejímž je
však jediným společníkem a jednatelem. Žalobkyně a její dcera si od žalovaného
půjčovaly peníze, přičemž seznam půjček byl sepsán na listině nadepsané jako
„Seznam půjček Ing. I. V. oproti zástavě zlatých šperků v depozitu firmy
O.I.D.S. spol. s. r. o.“
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. dubna 2010, č. j. 12 C 422/2008-128,
zamítl návrh, aby do řízení na straně žalovaného přistoupila jako další
účastník společnost O.I.D.S. spol. s r. o. S odkazem na rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 5. června 2008, sp. zn. 25 Cdo 1056/2008, dospěl k závěru, že
návrhu na přistoupení této společnosti do řízení podle § 92 odst. 1 občanského
soudního řádu (dále „o. s. ř.“) nelze vyhovět, neboť žalobkyně tímto návrhem
obchází institut záměny účastníků, upravený § 92 odst. 2 o. s. ř., spočívající
v tom, že účastník z řízení vystoupí a do řízení na jeho místo vstupuje někdo
jiný. Přistoupení jmenované společnosti na straně žalované nepřipadá v úvahu,
neboť žalovaný již na počátku řízení nebyl věcně legitimován z toho důvodu, že
šperky byly předány do dispozice právě této společnosti a nikoliv žalovaného
jako fyzické osoby. K záměně účastníků by také bylo třeba souhlasu žalovaného. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. září 2010, č. j. 54 Co 307/2010-246, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nesouhlasil se
soudem prvního stupně, že je od počátku řízení zřejmé, že žalovaný není v
řízení o vydání šperků věcně legitimován, neboť šperky byly předány společnosti
O.I.D.S., spol. s r. o. Poukazuje na tvrzení žalobkyně, která se dovolávala
seznamu věcí ze dne 31. 8. 2006, podepsaný žalovaným se slovy „mám v
depozitu“. Nejde tak o případ, kdy by se žalobkyně svým návrhem snažila obejít
institut záměny účastníků. Nicméně dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního
stupně obstojí z toho důvodu, že žalovaný ani netvrdí, že pozbyl možnosti se
šperky disponovat (a tím je i žalobkyni vydat); tvrdí pouze, že je odevzdal do
zástavy společnosti O.I.D.S., spol. s r. o., jako detentora. Tím však není
jeho pasivní legitimace nijak zpochybněna, nehledě na to, že je jediným
společníkem a jednatelem této společnosti. Pokud uvedl, že všechny šperky
obdržela právě tato společnost, je jeho tvrzení zcela v rozporu se seznamem
věcí
z 31. 8. 2006. Soud prvního stupně proto ani nemusel vyzývat žalobkyni k
označení důkazů k tvrzení, že šperky předala právě žalovanému a nikoli uvedené
společnosti. V podstatě
ji tak přiměl k tomu, aby navrhla přistoupení společnosti do řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Za správný
považuje názor odvolacího soudu, že návrhem na přistoupení společnosti
O.I.D.S. spol. s r. o. nesledovala obcházení institutu záměny účastníků na
straně žalované. Pak ovšem není správné, že odvolací soud usnesení soudu
prvního stupně nezměnil tak, že vstup společnosti do řízení připouští. Je
zřejmé, že žalovaný zneužívá dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobkyně a „propletence“ sebe jako soukromé osoby se svými podnikatelskými
aktivitami, kdy je jediným společníkem a jednatelem společnosti O.I.D.S. spol. s r. o. Přistoupení této společnosti do řízení je namístě i v zájmu procesní
ekonomiky. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 o. s. ř. a
dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal
napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že je důvodné.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit,
aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení
vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v
důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení
zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do
řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti
žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo
kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou
hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl
obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník
(další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění
přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti
původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude
pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do
řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době
zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby
soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto
případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §
92 odst. 2 o. s. ř.
Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce
navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění
přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně
žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotně právní předmětem
dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování jen v souvislosti
s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí) a nedostatek
věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale
pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka
do řízení a kdy o jeho věcné legitimaci nebyly (a ani nemohly být) provedeny
žádné důkazy, tedy není (nemůže být) žádný prostor k posuzování otázky věcné
legitimace dalšího účastníka řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí
soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno (shodně srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005;
viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo
3069/2009, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7922)
Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem, že přistoupením společnosti
O.I.D.S,. spol s. r. o., do řízení žalobkyně nemínila obcházení institutu
záměny žalovaného podle § 92 odst. 2 o. s. ř., a to ani když tak učinila po
poučení soudu prvního stupně, aby navrhla důkazy k tvrzení o převzetí věci
žalovaným. Ze spisu také nevyplývá, že by přistoupením společnosti do řízení
mohl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo třeba řízení
zastavit,
a je nepochybné, čeho se žalobkyně vůči této společnosti domáhá. Nemůže však
obstát názor odvolacího soudu, že přistoupení společnosti do řízení brání
nedostatek její věcné legitimace. Jak vyplývá ze shora citované judikatury,
odvolací soud nemohl otázku věcné legitimace společnosti při úvaze o jejím
přistoupení do řízení řešit; ostatně vlastnickou žalobu na vydání věci lze
podat jak proti jejímu držiteli, tak i proti detentorovi. Přistoupení dalšího
účastníka v této věci nebrání ani hospodárnost řízení.
Protože odvolací soud neprávně vyhodnotil právní podmínky přistoupení dalšího
účastníka, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve
smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud proto usnesení
odvolacího soudu zrušil. Protože důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu