22 Cdo 609/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobce Ing. K. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 4, proti žalované SYNTHOS Kralupy,
a. s., IČO 282147790, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Lobeček, O.
Wichterleho 810, zastoupené JUDr. Miroslavem Janstou, advokátkou se sídlem v
Praze 1, Těšnov 1/1059, o uvedení pozemku do původního stavu, vedené u
Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 115/2005, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2009, č. j. 31 Co
205/2009-226, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2009, č. j. 31 Co
205/2009-226, a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. března 2009, č.
j. 8 C 115/2005- 210, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k
dalšímu řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na vyklizení pozemků parc. č. 208/92,
208/91, 220/5, díl b), 232/5, 304/10 a 304/12 a jejich uvedení do původního
stavu, která směřovala původně proti 1) SYNTHOS Kralupy, a. s., a 2) městu
Veltrusy. Později připustil změnu žaloby tak, že žalobce se nadále domáhal
uvedení předmětných pozemků do původního stavu, aby byly ornou půdou; žaloba
byla opřena o tvrzení, že žalovaná 1) předmětné pozemky nesprávně rekultivoval.
Řízení proti žalovanému 2) bylo zastaveno.
Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, který
zrušil jeho předchozí rozhodnutí, vyzval podle § 43 odst. 1 občanského soudního
řádu (o. s. ř.) usnesením ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 8 C 115/2005-181,
žalobce k odstranění vad podání a poučil jej o následcích neodstranění vad
podání. Žalobce podáním doručeným soudu 13. 1. 2009 (č. l. 184) doplnil žalobu
a požadoval vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo z předmětných
pozemků odstranit navezený odpad včetně přehrnové vrstvy zeminy z původního
zemského povrchu a uvést pozemky do původního stavu, aby půda splňovala kulturu
a zařazení do bonitovaných půdně-ekologických jednotek podle znaleckého
posudku, který bude nedílnou součástí rozsudku, a takto vyklizené a upravené
pozemky předat žalobci do 12 měsíců od právní moci rozsudku. Uvedl, že svou
žalobu opírá o § 126 občanského zákoníku (obč. zák.). Soud změnu žaloby
připustil. Žalobu však odmítl, neboť dospěl k závěru, že i po jejím doplnění
zůstává vylíčení rozhodných skutečností neurčité (nebyl doplněn vývoj sporné
lokality), nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek přesně má být předmětem
řízení a rovněž znění žalobního petitu považoval soud za neurčité, neboť
vymezení práv a jim odpovídajících povinností je natolik nejasné, že jejich
převzetí do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální
nevykonatelnost. Mezi tvrzenými rozhodujícími skutečnostmi a navrhovaným
petitem shledal logický rozpor.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 18.
srpna 2009, č. j. 31 Co 205/2009-226, usnesení soudu prvního stupně potvrdil;
změnil je pouze ve výroku o nákladech řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Žalobce odvolání doplnil o znalecký posudek o určení změn
pozemků v k. ú. V. ze dne 25. 3. 2009 vypracovaný znalcem Ing. V. (č. l. 216).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s
jeho právními závěry. Uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že žalobce ani
po usnesení soudu prvního stupně s výzvou k odstranění vad podání svou žalobu
podáním ze dne 9. 1. 2009 nedoplnil tak, aby byla jeho skutková tvrzení
dostatečná. Změnil pouze petit žaloby na původní znění, ale nevylíčil
rozhodující skutečnosti, aby odpovídaly žalobnímu petitu. Bez dalšího nelze
určit, o jaký skutek se jedná; i navrhovaný petit je neurčitý a byl by
materiálně nevykonatelný.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 239 odst. 3 o. s. ř., v němž uplatňuje dovolací důvody uvedené v §
241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky
k odmítnutí žaloby, neboť ji zformuloval přesně, jasně a jednoznačně, vylíčil
skutkové okolnosti a označil k jejich prokázání důkazy. Předmětné pozemky
získal na základě restitučních předpisů, přičemž jiný subjekt - žalovaná - měla
provést jejich rekultivaci po vytěžené pískovně. Rekultivaci však provedla
nesprávně. Poukázal na to, že na některých pozemcích les nevzešel, protože byl
vysazený pouze na navezený odpad bez skrývky orniční vrstvou, na některých
pozemcích byla navezena pouze podorniční vrstva bez ornice, což zástupce
žalované v zápise z kontrolní porady konané 9. 12. 2003 prohlásil za nesporné a
vyplývá to i ze znaleckého posudku znalce Ing. Hofmana z 8. 12. 2003. Navíc
podle územního rozhodnutí neměl být na pozemcích vysázen les, ale mělo dojít k
jejich rekultivaci na pozemky s ornou půdou. Tuto změnu zapříčinila žalovaná,
která řádně neplnila své povinnosti, na úkor žalobce šetřila a provedla méně
finančně nákladnou rekultivaci. Tímto jednáním došlo k zásahu do vlastnického
práva žalobce a zároveň ke škodě na jeho majetku.
Žalobce nepovažuje za správný názor odvolacího soudu, že jeho žaloba nesplňuje
požadavky stanovené zákonem a tím brání projednání věci. Nesouhlasí ani s tím,
že nevylíčil dostatečně okolnosti týkající se vývoje dané lokality, když svá
písemná podání (čl. 184 a 214) doplnil znaleckým posudkem znalce z oboru
geodézie a kartografie Ing. V. z 25. 3. 2009 (čl. 216), z nějž je vývoj změn
pozemků v k. ú. V., které jsou předmětem tohoto řízení, patrný. Z posudku lze
také zjistit, které pozemky a kdy byly dotčeny změnami a že rekultivační práce
zabezpečované žalovaným byly prováděny na pozemcích, na kterých být prováděny
neměly. Nepovažoval za nutné podrobnosti ze znaleckého posudku v celém znění
přenášet do svého podání, neboť na něj v podrobnostech odkázal. V řízení
označil i potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení, a to rozhodnutí
Ministerstva zemědělství a výživy ČSR z 28. 7. 1972, z 10. 12. 1974 a z 22. 5.
1981, kterými byla žalované stanovena povinnost rekultivace pozemků a přesně a
jednoznačně určen její způsob. Žalovaná tuto povinnost porušila a tím vznikla
žalobci škoda a zároveň bylo zasaženo do jeho vlastnického práva. Stejně tak
žalobce nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nedostatečně vylíčil skutkový
stav a jím navržený petit je natolik neurčitý a vymezení práv a povinností v
něm natolik nejasné, že by jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mělo za
následek jeho nevykonatelnost. Sám má za to, že jím navržený výrok je
dostatečně určitý. Soudy obou stupňů neuvedly, v čem konkrétně spatřují
neurčitost navrženého petitu. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Navrhuje, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že v dovolání chybí konkrétní uvedení
vady, která měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i
specifikace nesprávného právního posouzení věci soudem. Dovolání považuje za
zcela nedůvodné. Soudy obou stupňů postupovaly správně. Žalobce byl vyzván k
odstranění vad podání s poučením o možných negativních následcích, a protože
přesto žalobu požadovaným způsobem nedoplnil, nezbylo než žalobu odmítnout.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná považuje za správné. Navrhuje,
aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s.
ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a
zjistil, že dovolání je důvodné. Dovolací soud se nemohl zabývat tou částí
dovolání, ve které se zdůvodňuje, proč žaloba byla podána po právu; předmětem
dovolacího řízení bylo jen odmítnutí žaloby jako vadného podání.
Dovolání je důvodné.
Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo
opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí
lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně
opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud
usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud
nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích
musí být účastník poučen.
Podle § 79 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a
bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení
státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností,
označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho
se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh
dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické
osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci
účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi
žalobcem a žalovaným (§ 90 o. s. ř.), se nazývá žalobou. Žalobce (navrhovatel)
je povinen k návrhu připojit listinné důkazy, jichž se dovolává.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat
kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř.
mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se
žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.).
Žaloba je neúplná, neobsahuje-li všechny zákonem stanovené náležitosti.
Nesrozumitelná je žaloba tehdy, jestliže z hlediska způsobu vyjádření žalobce
nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti žaloby, jaké náležitosti žaloby
jsou v ní uvedeny a zda jsou v ní uvedeny všechny potřebné náležitosti.
Nejsou-li uvedené náležitosti žaloby nebo některé z nich přesně a jednoznačně
vyjádřeny z hlediska jejich obsahu (z hlediska toho, jak mají být po stránce
obsahové v souladu se zákonem vylíčeny), je žaloba neurčitá.
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1, věty druhé, o.
s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na
jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové
skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje
svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou
individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením
rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení,
uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v
žalobě všechna potřebná tvrzení, nejde o vadu žaloby, jestliže v ní vylíčil
alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po
skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při
přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně).
Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být
přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má
jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §
153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné
povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě petit nepřesně,
neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního
rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního
hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen
vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem
pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby
tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval.
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze
vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho
rozsudku. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší
ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. ani jiné zákonné ustanovení, jestliže
použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti,
kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok
jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom
není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby
vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal.
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo
nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil
nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo
opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.).
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2006, sp. zn. 21 Cdo 2068/2005,
publikovaném v informačním systému ASPI, se uvádí: „Usnesením obsahujícím
výzvu k odstranění vad žaloby je tedy třeba účastníku především sdělit, v čem
spočívá vada jeho podání (např. že chybí označení žalovaného, údaj o tom, čeho
se domáhá) nebo proč je podání nesrozumitelné či neurčité (např. že o osobě
žalovaného uvedl takové údaje, na základě kterých nelze jednoznačně dovodit,
kdo má být účastníkem řízení); poučit jej, jak je třeba doplnění nebo opravu
podání provést (např. že v označení žalovaného je třeba doplnit údaje o uvedení
místa jeho bydliště nebo pobytu, že název právnické osoby je třeba doplnit o
označení její právní formy, že žalobní návrh je třeba formulovat tak, aby
vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo přesné a
jednoznačné); stanovit mu lhůtu k odstranění vad podání (jde o lhůtu
soudcovskou ve smyslu § 55 o. s. ř., která je zachována, byl-li posledního dne
lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odstraňující vady podání odevzdáno
orgánu, který má povinnost je doručit); poučit jej, že podání, kterým se
zahajuje řízení, bude odmítnuto, jestliže podání nebude včas opraveno nebo
doplněno (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) ... V posuzovaném případě soud prvního stupně
vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby usneseními (v rozhodnutí uvedenými).
Tato usnesení (každé zvlášť i obě dohromady) však náležitosti řádné výzvy k
odstranění vad žaloby nesplňují. Žalobkyně jimi totiž byla pouze obecně
vyzývána, aby „doplnila vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby bylo
zřejmé, o co opírá svůj nárok“; aby uvedla „jakou právní skutečností, případně
jakým právním úkonem je nárok založen“; aby formulovala „své nároky tak, aby
bylo zřejmé, čeho se domáhá“; aby upravila „žalobní petit tak, aby byl přesný,
určitý, srozumitelný a vykonatelný“ atd. Žádným z citovaných usnesení však
nebylo – způsobem shora popsaným - žalobkyni konkrétně vysvětleno, v čem
spočívají vady jejího podání, proč soud považuje její podání za neúplné,
nesrozumitelné či neurčité a nebyla poučena, jak má podání doplnit nebo opravit
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998. sp. zn. 21 Cdo 60/98,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36, ročník 1999;
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 152, ročník 2003; usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2004; usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2001, sp. zn. 16 Co 167/2001, uveřejněné
v časopise Soudní judikatura pod č. 50, ročník 2002)“.
Závěry citovaného rozhodnutí lze vztáhnout i na posuzovanou věc.
Dovolací soud konstatuje, že žaloba nedosahovala té úrovně, kterou lze od
podání sepsaného advokátem požadovat; neprojednatelná však nebyla. V první řadě
neobstojí závěr, že v dané věci nelze určit, o jaký skutek se v řízení jedná.
Předmětem soudního řízení je procesní nárok, který je vymezen jeho základem
(uvedením rozhodných skutečností) a tím, co žalobce požaduje (žalobní návrh).
Již v žalobě žalobce uvedl, že je vlastníkem pozemků, na kterých žalovaný
neoprávněně provedl rekultivaci, při které mělo dojít ke změně pozemků tak, že
namísto orné půdy jde nadále o lesní pozemek, a žalobce požadoval jejich
uvedení do původního stavu, „aby nadále byly ornou půdou“. Ostatně ve věci
rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. ledna 2008, č. j. 8 C
115/2005-105; v odůvodnění tohoto rozhodnutí ve věci samé pak předmět řízení
popsal (č. l. 106, 110). Pokud jde o vylíčení rozhodujících skutečností, nebyla
tedy žaloba vadná, neboť žalobce vylíčil alespoň takové skutečnosti, kterými
byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; navíc vzhledem k tomu, že o
odmítnutí žaloby rozhodoval soud prvního stupně dne 18. března 2009, tedy až
téměř 4 roky po podání žaloby, kdy mezitím proběhla ústní jednání, a účastníci
učinili řadu podání, bylo třeba při zvažování toho, zda předmět řízení byl
řádně vymezen, vzít do úvahy i přednesy a podání účastníků. Jinou otázkou je,
zda účastník řádně splnil povinnost tvrzení a povinnost navrhnout důkazy;
sankcí za nesplnění těchto povinností však není odmítnutí žaloby, ale její
zamítnutí. Touto otázkou se ovšem v dané věci dovolací soud vzhledem k rozsahu
dovolacího přezkumu nemohl zabývat.
Dalším důvodem pro odmítnutí žaloby bylo tvrzení, že znění žalobního petitu je
neurčité, neboť vymezení práv a jim odpovídajících povinností je natolik
nejasné, že jejich převzetí do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek
jeho materiální nevykonatelnost. Takový závěr by soud mohl učinit jen v
případě, že by žalobce poučil, jak je třeba opravu žaloby provést. To se však
nestalo.
V usnesení ze dne 21. listopadu 2008, č. j. 8 C 115/2005-181, soud prvního
stupně poučil žalobce jen obecně tak, že žalobní návrh musí vycházet z vylíčení
rozhodných skutečností, musí být úplný, určitý a srozumitelný tak, aby jeho
zahrnutí do výroku rozhodnutí mělo za následek materiální vykonatelnost. Toto
poučení, které by bylo možno obecně poskytnout v kterékoliv věci projednávané
soudy, je nedostatečné, a to především proto, že nemá vztah k projednávané
žalobě. Žalobci nebylo konkrétně vysvětleno, v čem spočívají vady jeho podání,
proč soud považuje jeho podání za neúplné, nesrozumitelné či neurčité, v čem
spočívá rozpor mezi žalobními tvrzeními a žalobním návrhem a nebyl poučen, jak
má podání doplnit nebo opravit. Přitom bylo zřejmé, že žalobce se domáhá
nápravy tvrzené újmy tím, že v žalobě uvedený pozemek bude uveden do stavu,
který (někdy v minulosti) předcházel tvrzenému zásahu žalované ve formě
rekultivace; nešlo tedy o to, že by soud namísto žalobce formuloval z hlediska
hmotného práva možné plnění, kterého se žalobce mohl domáhat, ale šlo jen o
upřesnění a konkretizaci petitu žaloby na uvedení věci do předchozího stavu
(tak, aby bylo zřejmé, jakého stavu pozemků má být dosaženo). Nebylo-li tak
žalobci poskytnuto řádné poučení o tom, jak má žalobní návrh upravit, nebyly
naplněny požadavky § 43 odst. 1 o. s. ř. a nebyly ani dány podmínky pro
odmítnutí podání (zde žaloby) podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího
soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud poznamenává, že podobnou věcí se věcně zabýval v rozsudku ze dne
16. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 3202/2008, publikovaném v Souboru civilních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 6539, který navazuje na
právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2002, sp.
zn. 22 Cdo 735/2001 (proti posledně uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní
stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 18. června 2002, sp. zn. III. ÚS
292/02, odmítl).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu