22 Cdo 624/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve
věci žalobce Č. A., bytem v P., zastoupeného Mgr. Lukášem Havlem, advokátem se
sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30a/404, proti žalované B. A., bytem v P.,
zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská
6/11, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 184/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 1. prosince 2009, č. j. 55 Co 402/2009-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. dubna 2009, č. j. 48 C 184/2008, č. j. 48 C 184/2008-52, zamítl žalobu, „kterou
se žalobce domáhá určení, že je výlučným vlastníkem a náleží mu vlastnické
právo k pozemkům p. - zastavěná plocha, zahrada a rodinnému domu na pozemku,
vše zapsáno na LV, k. ú. L., obec P.,“ a rozhodl o nákladech řízení. Městský
soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 1. prosince
2009, č. j. 55 Co 402/2010-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel
o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a
uvedl, že uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však uplatnil také důvody
uvedené v § 229 odst. 1 písm. e) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá. Podstata dovolání je polemikou se skutkovým zjištěním, podle kterého
stavebníkem domu nebyl žalobce, ev. v kritice způsobu, jakým soudy k tomuto
zjištění dospěly. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který podle výslovného znění § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. uplatnit nelze; ani tvrzené vady řízení nezakládají zásadní význam napadeného
rozhodnutí po právní stránce (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Námitka, že ve věci rozhodoval
vyloučený soudce je uplatněním zmatečnostní vady upravené § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Zmatečnostní důvody nejsou způsobilým dovolacím důvodem; má-li
účastník řízení za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některým z
důvodů zmatečnosti, může se domáhat nápravy cestou žaloby pro zmatečnost (k
tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29
Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2003). Lze dodat, že v rozsudku ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001,
publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod
č. C 1536, Nejvyšší soud uvedl: „Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá
ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro
sebe (stavebník)“. I kdyby byl zhotovitelem stavby žalobce, nebyla by splněna
podmínka, že stavbu zhotovil s právně relevantně projeveným úmyslem mít ji pro
sebe. Tehdejší právní úprava vylučovala, aby stavbu na pozemku v osobním
užívání (§ 198 a násl.
obč. zák. ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.) zřídil
někdo jiný, než osobní uživatel. Žalobce trpěl, aby v evidenci nemovitostí byl
zapsán jako vlastník někdo jiný a neměl výhrady k tomu, že se stavbou
disponovaly jiné osoby; neprojevil tedy právně relevantním způsobem tzv. vlastnickou vůli. Jaké pohnutky jej k tomuto jednání vedly, je nerozhodné. Právo nezná rozdíl mezi skutečným a „formálním“ vlastnictvím, na který
dovolatel poukazuje. To, zda následující dispozice s domem byly platné či
nikoliv, nemá na posouzení této otázky vliv. O vydržení pak nelze uvažovat;
jestliže se žalobce nestal vlastníkem v důsledku zhotovení stavby, pak mu k
vydržení chyběl titul pro oprávněnou držbu. K doplnění dovolání, doručenému dovolacímu soudu 16. 3. 2012, se uvádí: Z toho,
že dovolání lze podat jen pro některý z důvodů uvedených v § 241 odst. 3 písm. a) - d) o. s. ř. (§ 241 odst. 2 o. s. ř.), že účastníci mohou dovolací důvody a
rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají, měnit jen po dobu
trvání lhůty k dovolání (§ 242 odst. 4 o. s. ř.), a že dovolací soud je - s
výjimkami uvedenými v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř. - vázán uplatněnými
dovolacími důvody (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.) včetně toho, jak byly
dovolatelem obsahově vymezeny, plyne, že uplatní-li dovolatel po skončení
dovolací lhůty nové dovolací důvody, které nejsou po obsahové stránce
upřesněním (doplněním) důvodů uplatněných včas (totiž ve lhůtě uvedené v § 242
odst. 4 o. s. ř.), nemůže dovolací soud k takto uplatněným důvodům přihlédnout. Dovolání proto z obsahového hlediska posuzuje podle stavu, v jakém se nacházelo
v okamžiku, kdy dovolací lhůta, ohraničující zároveň i možnost měnit (uvádět)
dovolací důvody, uplynula (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 309/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu č. C 365). Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož
dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované podle
obsahu spisu náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.