USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce "HABEAS CORPUS", spolku se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, IČO: 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti žalované FORTE, s. r. o., se sídlem v Praze 7, U Papírny 614/9, IČO: 63076446, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 76/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2022, č. j. 20 Co 20/2022-328, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Voříška, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2021, č. j. 22 C 76/2017-277, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem bytového domu č. p. 352 a pozemku parc. č. 208, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 666 m2, vše zapsané na LV č. 249, pro k. ú. Karlín, obec Praha, vedeno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 5. 2022, č. j. 20 Co 20/2022-328, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K otázce přípustnosti dovolání odkázal a citoval nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3321/15 a dále sp. zn. I. ÚS 980/17. Uvedl, že odvolací soud zcela zkreslil informace z řízení ve věci a bezdůvodně neakceptoval řádnou, včasně podanou a lékařskou zprávou doloženou omluvu žalobce s žádostí o odročení jednání, čímž porušil závažným způsobem základní práva dovolatele garantovaná Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále žalobce v dovolání namítl, že odvolací soud řádně nevyřešil námitky podané v odvolání a neprovedl žádný z jím navržených důkazů.
Odkázal na řadu rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Navrhl, aby Nejvyšší soud k prokázání důvodnosti a včasnosti dovolání provedl důkazy označené v textu dovolání a zrušil rozsudek odvolacího soudu. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že v dovolání není v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Upozornila, že vady v procesním postupu soudu navíc samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání.
Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání. V projednávané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání neoznačil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat, přičemž tato nevyplývá ani z obsahu dovolání. Přípustnost dovolání nemohou samy o sobě založit ani tvrzené vady řízení (např. námitky, že odvolací soud neakceptoval omluvu žalobce s žádostí o odročení jednání, nevyřešil námitky podané v odvolání či neprovedl žádný z žalobcem navržených důkazů). K nim by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Taktéž dovolatel řádně nevymezil důvod dovolání, neboť v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a zároveň nevyložil, v čem podle něj jeho nesprávnost spočívá. Dovolání tak trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Dovolací soud se proto dovoláním po věcné stránce vůbec nemohl zabývat. Jelikož dovolání žalobce trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu