KSCB 44 INS 10526/2022 42 ICm 1363/2023 22 ICdo 55/2024-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně M. V., zastoupené JUDr. Filipem Pundou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100/II, proti žalované JUDr. Stanislavě Vohradské, IČO 66221820, se sídlem v Hostivici, Čsl. armády 1, jako insolvenční správkyni dlužníka Z. V., o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm 1363/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. V., o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 42 ICm 1363/2023, 101 VSPH 777/2023-38 (KSCB 44 INS 10526/2022), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání za situace, kdy dovolatelka pouze polemizuje s nosným důvodem rozhodnutí odvolacího soudu, aniž řádně vymezuje, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, v čem spatřuje v této souvislosti splnění předpokladů přípustnosti.
I.
Dosavadní průběh řízení
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 42 ICm 1363/2023-20, vyloučil z majetkové podstaty sepsané v rámci insolvenčního řízení dlužníka položku B.1. – bytovou jednotku č. XY vymezenou v budově č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY, spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. XY na společných částech tohoto domu a pozemku a dále na pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY (dále
3. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 42 ICm 1363/2023, 101 VSPH 777/2023-38 (KSCB 44 INS 10526/2022), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Odvolací soud dovodil, že pokud se dlužník jakožto dotčený manžel nedovolal ve smyslu § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) relativní neplatnosti smlouvy, na základě které nabyla žalobkyně výlučné vlastnické právo k nemovitosti, nelze tuto smlouvu považovat za neplatnou. Z tohoto důvodu náleží nemovitost do výlučného vlastnictví žalobkyně a nikoliv do majetkové podstaty dlužníka. Proto vyhověl žalobě na vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že právní otázka, na které je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, má být dovolacím soudem posouzena jinak.
6. Žalovaná nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o převodu nemovitosti, na základě které nabyla vlastnické právo k nemovitosti žalobkyně, je relativně neplatná podle § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“).
7. Žalovaná má za to, že odvolací soud měl tuto smlouvu posoudit ve smyslu § 580 o. z. ve spojení s § 1188 o. z. jako absolutně neplatnou (a proto zamítnout žalobu na vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty). Namítá, že odvolací soud použil ustanovení, „které na [posuzovanou] věc nedopadá“, a proto má být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak.
8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty zamítne a žalobkyni uloží nahradit náklady řízení, nebo aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
9. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. V souvislost s námitkou k posouzení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti odvolacím soudem žalovaná neformuluje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 13. Může-li být dovolání v posuzované věci přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 14. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). 15. Žalovaná ve svém dovolání pouze polemizuje s právním posouzením provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení by mělo být jiné. Má za to, že odvolací soud neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti nesprávně posoudil jako neplatnost relativní. Místo toho ji měl posoudit jako neplatnost absolutní. 16. Tato formulace předpokladu přípustnosti dovolání však významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v uvedeném ustanovení, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku „jinak“), a nikoli na případ – jak se mylně domnívá žalovaná, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). 17. Z uvedeného se podává, že pokud žalovaná pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jinými slovy takovou námitkou žalované nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v § 237 o. s. ř. IV. Závěr a náklady řízení 18. Žalovaná nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, které nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v řízení pokračovat (§ 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 19. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 20. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu