22 Nd 283/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobkyně PhDr. M. R., bytem v P., zastoupené JUDr. Vlastimilem Trojanem,
advokátem se sídlem v Praze 10, Daliborova 648/10, proti žalované České
republice - Ministerstvu zahraničních věcí ČR, IČO: 45769851, se sídlem v
Praze 1, Loretánské náměstí 101/5, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, o návrhu na vyloučení soudců Nejvyššího
soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Zdeněk
Novotný a JUDr. Mojmír Putna nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 21 Cdo 2955/2012.
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.
listopadu 2011, č. j. 62 Co 165/2011-120. V dovolání vznesla námitku podjatosti
soudců senátu Nejvyššího soudu, který má o jejím dovolání rozhodovat, JUDr.
Ljubomíra Drápala, JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny. Pochybnosti
opírá o to, že bývalý ředitel pracovněprávního odboru žalované JUDr. Bohuslav
Kahle je v kontaktu se členy uvedeného senátu na pracovišti katedry pracovního
práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy a
ředitel této katedry, prof. JUDr. Miroslav Bělina, jenž sdílí na právnické
fakultě kancelář přímo s JUDr. Ljubomírem Drápalem, právně zastupoval žalovanou
v soudním sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru z roku 2003, ve
kterém byla žalobkyně účastnicí. Žalobkyně se obává, že její soudní záležitosti
mohou být koordinovány skupinou, která může plnit určité zadání v její
neprospěch.
JUDr. Ljubomír Drápal se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá k
účastníkům, jejich zástupcům a k věci žádný vztah, který by byl významný z
pohledu § 14 odst. 1 občanského soudního řádu („o. s. ř.“). JUDr. Bohuslava
Kahleho zná pouze z odborných kontaktů, žádné osobní vztahy s ním neudržuje ani
neudržoval a rovněž s ním nikdy nehovořil o sporech, v nichž žalobkyně byla
účastnicí. S bývalým vedoucím katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení
na Právnické fakultě Univerzity Karlovy prof. JUDr. Miroslavem Bělinou sdílí v
budově fakulty společnou kancelář. Není mu však nic známo o tom, že by v
minulosti poskytoval nějaké právní služby žalované a o sporech mezi účastníky s
ním nikdy nemluvil.
JUDr. Zdeněk Novotný se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný vztah
k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. JUDr. Bohuslava Kahleho zná pouze
jako jednoho z účastníků každoročně pořádané mezinárodní vědecké konference
„Pracovní právo“. Při jiných příležitostech se s ním nepotkal.
JUDr. Mojmír Putna se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný osobní
vztah k účastníkům, jejich zástupcům ani k věci. JUDr. Bohuslava Kahleho zná
pouze z odborných kontaktů (každoroční vědecká konference „Pracovní právo“) a
jinak s ním kontakty neudržuje a o této věci s ním nikdy nehovořil.
Návrh na vyloučení uvedených soudců z projednání a rozhodnutí věci sp. zn. 21
Cdo 2955/2012 není opodstatněný.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců nejvyššího soudu
rozhodne jiný senát téhož soudu.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 občanského zákoníku), jemuž zaroveň může v
konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází
i vztah ekonomické závislosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května
2001, sp. zn. 33 Odo 105/2001).
Nejvyšší soud též konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný
pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom,
že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném
soudu, v tomtéž oddělení či senátě (usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd
114/2001). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami
činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy
překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména
přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti
soudce. Tento přístup odpovídá ustálené a nezpochybněné praxi, zejména na
okresních soudech, kde se soudci, advokáti i státní zástupci zpravidla osobně
znají, to však není důvod k jejich vyloučení pro podjatost. „Důvodem pro
vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá –
soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se
soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec
neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské
rovině“ (Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad
k § 14). Obdobné pravidlo je třeba uplatnit v případech běžných kontaktů s
účastníky odborných konferencí a seminářů.
„Skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, popřípadě
jeho právního předchůdce, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který
by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti“ (usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 22 Cdo 227/99).
Dovolatelka netvrdí, že osoby, kvůli nimž by soudci senátu č. 21 měli být
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, u žalovaného nyní působí (má jít o
minulé vztahy). Již z tohoto důvodu nejsou zmínění soudci vyloučeni z
projednávání a rozhodování věci pro vztah s JUDr. Bohuslavem Kahlem. Prof.
JUDr. Miroslav Bělina měl stát zastupovat podle tvrzení dovolatelky v řízení o
neplatnost výpovědi z roku 2003; z této okolnosti samotné nelze dovodit, že by
– i v případě, že by měl s některým ze soudců přátelský vztah – byla tato již
minulá skutečnost důvodem pochybovat o nepodjatosti soudce. Zastupování státu v
soudním řízení jistě neprobíhá na základě citových vazeb zástupce ke státu,
které by mohly přetrvávat i po skončení zastupování a vyvolat zájem na
ovlivňování řízení.
Ze shora uvedené judikatury, kterou lze obdobně použít i v této věci, vyplývá,
že samotná známost soudců s osobami z odborné veřejnosti, např. ze společné
účasti na odborných seminářích, ještě neznamená, že by tu byl důvod pochybovat
o nepodjatosti soudce; platí to, co bylo shora řečeno o vztazích soudců,
advokátů a státních zástupců. Důvod k pochybnostem by tu byl jen tehdy, kdyby
tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními; to
však dovolatelka netvrdí a ani soudci, kterých se námitka týká, nic takového
neuvádějí. Proto ani skutečnost, že JUDr. Ljubomír Drápal sdílí na právnické
fakultě kancelář s prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, neznamená, že by tu byl
důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Na právnické fakultě působí jen externě,
nebyl tvrzen ani prokázán nějaký bližší osobní vztah k prof. JUDr. Miroslavu
Bělinovi, který ostatně v tomto řízení žalovanou nezastupuje, a není tak
zřejmé, jaký by mohl mít na výsledku řízení zájem.
Protože v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo
možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu
Nejvyššího soudu, který má o jejím dovolání rozhodovat, JUDr. Ljubomíra
Drápala, JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny, Nejvyšší soud České
republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. v senátě č. 22 rozhodl, že tito soudci
nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp.
zn. 21 Cdo 2955/2012.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu