USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka,
Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní
věci žalobkyně A. N., zastoupené JUDr. Davidem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v
Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované V. M. B., zastoupené Mgr. Radanem
Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, o zaplacení 1
000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 13 C 346/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 8. 11. 2022, č. j. 26 Co 146/2022-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
právního zástupce žalované.
Žalobkyně se v řízení domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 000 000
Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty na základě smlouvy o smlouvě budoucí
kupní uzavřené dne 28. 6. 2013. Žalobkyně tvrdila, že jí nebyla ze strany
žalované poskytnuta součinnost k zajištění geometrického plánu do smlouvou
dohodnutého termínu.
Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 2.
2022, č. j. 13 C 346/2016-147, žalobu na zaplacení částky v celkové výši 1 000
000 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným
rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku)
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, ve
kterém namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012,
sp. zn. 25 Cdo 2912/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1144/2014), jestliže žalobkyni uložil povinnost prokázat, že
žalovaná nesplnila svou povinnost zajistit geometrický plán, ačkoli negativní
skutečnosti se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují. Žalobkyně je
toho názoru, že důkazní břemeno leželo na žalované, která měla tvrdit a
prokazovat, kdy a jakým způsobem svoji povinnost splnila. Žalobkyně dále
namítala, že soudy nižších stupňů nepřipustily provedení výslechu jí
navrhovaného svědka a že odvolací soud dostatečně nezohlednil podání žalobkyně
ze dne 31. 8. 2022. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud odmítnul dovolání
žalobkyně jako nepřípustné, neboť dle jejího názoru žalobkyní uplatňovaný
dovolací důvod, že byla nucena prokazovat negativní skutečnost, nemá žádnou
vazbu na vedené soudní řízení a procesní postup odvolacího soudu. Žalovaná
rovněž navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241
odst. 1 o. s. ř. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Ve vztahu k námitkám, že soudy nižších stupňů nepřipustily provedení výslechu
žalobkyní navrhovaného svědka a že odvolací soud dostatečně nezohlednil podání
žalobkyně ze dne 31. 8. 2022, žalobkyně nevymezuje žádný z předpokladů
přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby
dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s.
ř. (jako je tomu v
posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá
citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání
zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací
soud odchýlil, která konkrétní dosud judikaturně neřešená otázka hmotného či
procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je v jeho rozhodovací
praxi rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení
se dovolací soud má odchýlit, tj. vyřešit dříve řešenou otázku nyní jinak
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSCR
114/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, a ze dne 29. 8. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání,
je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Samotné vymezení
dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro
kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné, přípustnost
dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12.
2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo
815/2019).
V projednávané věci žalobkyně v té části dovolání, jež se týkala námitky
neprovedení výslechu svědka soudy nižších stupňů a nezohlednění obsahu podání
žalobkyně ze dne 31. 8. 2022 odvolacím soudem, požadavkům nedostála. V této
části proto dovolání trpí vadami, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání
dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o.
s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím
řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části
posoudit přípustnost dovolání.
Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností dovolání ohledně zbývající
žalobkyní vymezené otázky.
Žalobkyně namítala, že odvolací soud ji v rozporu s ustálenou praxí dovolacího
soudu zatížil důkazním břemenem ohledně negativní skutečnosti, že žalovaná
nesplnila svou smluvní povinnost zajistit geometrický plán. Žalobkyně však
přehlíží, že odvolací soud rozhodoval na základě neunesení břemene tvrzení, a
nikoliv břemene důkazního ohledně nesplnění povinnosti žalované zajistit
geometrický plán, a to z toho důvodu, že tvrzení žalobkyně týkající se
existence údajné povinnosti žalované zůstala velmi obecná a neurčitá, neboť
žalobkyně nebyla schopna konkretizovat obsah ani okolnosti smluvního ujednání
stran, a nadto svá tvrzení v průběhu řízení měnila (srov. bod 14 odůvodnění
napadeného rozhodnutí). Námitka žalobkyně se proto míjí s právním posouzením
věci odvolacím soudem, a nemůže tak založit přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2
Cdon 808/97).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o.
s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k
celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti
rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve
vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v
uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani
přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu